„Vámos spojením obou příběhů vnesl do původní infantilní pohádky hlubší význam a symboliku.“

„Po stránce baletního umění je nová ostravská inscenace Louskáček – Vánoční koleda především pestrou přehlídkou dobře zvládnutých rolí a roliček.“

„Za vším je znát tvůrčí a pohádková atmosféra, která se přetavila do sympatických výkonů a kolektivního projevu radostné pohody.“

Jeden z nejoblíbenějších titulů klasického baletu Louskáček se vrátil do Národního divadla moravskoslezského – tentokrát v novodobém ztvárnění z roku 1988. Nastudování připravil choreograf a autor úpravy Youri Vámos a vše nasvědčuje tomu, že šťastná hvězda tohoto baletního kusu jen tak neuhasne. Premiéra baletu Louskáček – Vánoční koleda na motivy povídky Charlese Dickense a pohádky E. T. A. Hoffmanna se uskutečnila ve čtvrtek 10. listopadu. V hlavních úlohách se představili Lukas Zuschlag, Shino Sakurado, Takafumi Tamagawa, Rei Masatomi, Laura Moreno Gasulla a další. Orchestr Národního divadla moravskoslezského řídil dirigent Adam Sedlický.

Louskáček má na prknech Národního divadla moravskoslezského poměrně dlouhou historii. Poprvé ho v Ostravě uvedl Achille Viscusi v roce 1921, posléze vícekrát Emerich Gabzdyl a po něm Jaroslav Slavický. Neklasický přístup představil ovšem až William Fomin v roce 2010. Česká premiéra Vámosovy verze s názvem Louskáček – Vánoční příběh se odehrála v roce 2004 v pražském Národním divadle a stala se hitem.

Choreograf Youri Vámos patří k legendám evropského baletu. Během své umělecké dráhy zaujal právě vlastními adaptacemi klasické baletní literatury. Jeho rukopis je charakteristický vynalézavostí a důvtipem, stejně jako smyslem pro drama, přirozený pohyb a muzikální projev. Původní pohádkový příběh o louskáčku na ořechy, který ožije v podobě vojáka, maďarský choreograf propojil s Vánoční koledou anglického spisovatele Charlese Dickense. Ta pro změnu vypráví příběh starého lichváře a lakomce, který z lidí bezcitně tahá peníze, za což je – jak už to v pohádkách chodí – po zásluze potrestán.

Vámos spojením obou příběhů vnesl do infantilní pohádky hlubší význam a symboliku. Pro inscenaci použil kompletní partituru v původním rozsahu, pouze pro svůj záměr pozměnil pořadí některých částí. Nová ostravská inscenace využila bezezbytku taneční a, řekněme, že stejnou mírou, i herecký potenciál sólistů. Veškeré dění směřuje k lidem, pestré společenství postaviček, které zabydlely jeviště, je iniciativní, pulzuje životem a dynamickou akcí. Pohyb, hudba a scénografie vtahují diváka do děje a zejména první části nechybí dravý spád a dramatické momenty. Bohužel po přestávce tempo inscenace trochu vázne, naředěno sérií poutavých, ale trochu dlouhých baletních čísel.

Vámos nastudování připravil ve spolupráci s Joyce Cuoco a Alexejem Afanasjevem. Nádhernou a hravou levitační scénu vytvořil Daniel Dvořák. Patří opravdu k nejpůvabnějším, které je možné v současnosti vidět. Městečko uprostřed pravé sněhobílé zimy, rozzářený vánoční strom, který doslova vyroste publiku před očima… To vše se opravdu povedlo, ale nejlepší je postel s nebesy, která vezme svého majitele na nečekaný výlet prostorem a snem. Takovou by si určitě přálo každé dítko sedící toho večera v divadle. A nejen ono!

Podobně atraktivní vizuál mají kostýmy Romana Šolce, které jsou inspirovány filmovou optikou, konvenují s anglofonním prostředím a jsou po výtvarné a barevné stránce jednoduše nádherné. Hudební nastudování připravil dirigent Adam Sedlický, který také orchestr NDM řídil během premiéry. Zpočátku bylo hudební provedení poněkud nervózní, což se odrazilo v souhře a intonaci, postupně však orchestr našel jistější ruku a jeho podání bylo víceméně přijatelné. Sedlický vesměs volil tempa, která sólisty podpořila, pěkné výkony zazněly například v žestích. Smyčce naopak zněly poněkud nekompaktně a mdle. Kdo je zvyklý na symfonické provedení Louskáčka, musel být sporým zvukem orchestru mírně řečeno zaskočen, nicméně, hudební provedení mělo vzestupnou tendenci, a až se usadí, bude všechno v pořádku.

Mezi sólisty lze spatřit špičky současného baletního umění. Vynikající výkon podala Shino Sakurado v roli Kláry, které zdařile sekundovala jedině Laura Moreno Gasulla v přesvědčivě ztvárněné dvojroli Paní Cratchitové a Víly Vánoc. Z mužů dostali nejvíc prostoru Takafumi Tamagawa v postavě Prince a Rei Masatomi, jehož Ďábel herecky nemá chybu. Nejpozoruhodnější je ovšem Lukas Zuschlag, jehož starý lichvář Scrooge je dokonalým prototypem chamtivého a nesnášenlivého skrblíka, který tyranizuje své okolí. Zuschlagův herecký výkon inscenaci naprosto ovládnul. Odpudivé vlastnosti dokázal podtrhnout báječnou mimikou a skvělou řečí těla. Jeho proměna z grobiána a zuřivce v krotkého a společensky přijatelného člověka není degradována infantilními gesty. Naopak působí jako procitnutí ze zlého snu a nese jasně formulované poselství, že v každém věku a situaci je možné radovat se z maličkostí a pomáhat ostatním.

Po stránce baletního umění je nová ostravská inscenace Louskáček – Vánoční koleda především pestrou přehlídkou dobře zvládnutých rolí a roliček. Všichni sólisté i členové souboru si vedli dobře nejen po technické stránce, ale dokázali přirozeně a nenásilně splynout s pohádkovým prostředím a ztvárnit adekvátně všechny dějové peripetie. Za povšimnutí stojí velmi přirozený pohyb a taneční výraz, například pohyb paží v pas de deux. Drobných a přečasto vtipných detailů a pozoruhodných nápadů je v této inscenaci opravdu přehršel a rozhodně stojí za opakované zhlédnutí.

Škoda jen mírně líného vypravěčského tempa druhé poloviny baletu, kterou vyplňují povýtce taneční sekvence. Možná by jisté krácení ve prospěch větší dynamiky této inscenaci prospělo. Ochudit se o geniální hudbu Petra Iljiče Čajkovského by však nebylo nejlepší řešení… Každopádně je nesporné, že vznikla vizuálně neobyčejně působivá baletní inscenace, jejíž pohádkové kouzlo má aktuální dosah, bezprostřednost a nadčasové poselství. Za vším je znát tvůrčí a pohádková atmosféra, která se přetavila do sympatických výkonů a kolektivního projevu radostné pohody.

*******

Foto: Serghei Gherciu