„Pořadatelé festivalu předem proklamovali zdánlivě jednoduchý cíl – nechat zaznít základní díla českého repertoáru pro smyčcová kvarteta v provedení špičkového ansámblu.“

„Posluchači je vždy předložen až konečný výsledek společného úsilí. Dovede si ale člověk v hledišti představit, kolik práce mu musí předcházet?“

„Zvuk Pavel Haas Quartetu je natolik kultivovaný, prost zaváhání, natož chybiček, že je těžké – a hlavně zbytečné – jej obšírněji popisovat.“

Tři vrcholná díla českých autorů z repertoáru pro smyčcová kvarteta provedl v pátek 21. června na 66. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl Pavel Haas Quartet. Posluchači, kteří v pozdním odpoledni zcela zaplnili Zámeckou jízdárnu, byli svědky dokonalého, do sebemenšího detailu mistrně propracovaného uchopení skladeb spoluvytvářejících kvintesenci české hudby.

Všichni tři skladatelé – Josef Suk, Bedřich Smetana a Antonín Dvořák – jejichž skladby naplnily program pátečního koncertu, mají letopočtech svého narození či úmrtí čtyřku, a tak patří k jubilantům Roku české hudby. Do jejich čestné společnosti ovšem právem náleží i Pavel Haas, jenž spatřil světlo světa 21. června 1899. Jeho jméno a příjmení nesoucí smyčcové kvarteto tedy letos vystoupilo v Litomyšli přesně v den 125. výročí narození dalšího významného českého tvůrce. Zda šlo o dramaturgický záměr, či náhodu, není důležité. Přinejmenším i na tom lze totiž vidět, že oficiální oslavy české hudby, pořádané jednou za deset let, mají své opodstatnění a dají se vztahovat k osobnostem spojeným s různými obdobími bohaté historie daného oboru.

Pořadatelé festivalu předem proklamovali zdánlivě jednoduchý cíl – nechat zaznít základní díla českého repertoáru pro smyčcová kvarteta v provedení špičkového ansámblu Pavel Haas Quartet. A zároveň připustili, jak o tom píše v programové brožuře Bohuslav Vítek, že je skutečně těžké rozhodnout, který z těchto dvou jedinečných pozitivních aspektů upřednostnit. Jinými slovy, česká repertoárová studnice je v tomto ohledu nepřeberně hluboká a tradice smyčcových kvartet, na niž „Haasovci“ s úspěchem navazují, natolik bohatá, že si nelze představit jediného návštěvníka, jenž by snad odcházel z koncertu neuspokojen. Snad právě proto byl pořad litomyšlského koncertu nakonec koncipován tak, jak ke všeobecnému nadšení v „laminátovém“ sále zazněl.

Ano, Pavel Haas Quartet je bezpochyby vrcholným českým smyčcovým kvartetem. Způsob, jakým ve svém současném složení (Veronika Jarůšková – 1. housle, Marek Zwiebel – 2. housle, Šimon Truszka – viola a Peter Jarůšek – violoncello) dokáže nastudovat dílo jakéhokoliv autora, bere dech. Posluchači je vždy předložen až konečný výsledek společného úsilí, dovede si ale člověk v hledišti představit, kolik práce mu musí předcházet? Jak je vše propracováno do sebemenšího detailu a jak jednotlivosti skládají fascinující celek? Jak to do sebe všechno zapadá, že stačí jen zavřít oči a oddat se pokušením absolutna? Lze ještě vůbec v interpretaci dosáhnout někam výše? Zvuk Pavel Haas Quartetu je dokonalý, prost zaváhání, natož chybiček, že je těžké – a hlavně zbytečné – jej obšírněji popisovat. Stačí konstatovat, že jde o interpretační umění na maximální možné úrovni.

Ale přece jen, ukažme si jeho tajemství na pár příkladech. Hned v úvodní Meditaci na staročeský chorál „Svatý Václave“ Josefa Suka nesmírně záleží na koncentraci, s níž se hráči postupně ujímají svých partů, nejprve převažují ztišené plochy, aby posléze nástrojové hlasy splynuly v polyfonní proud. Soustředění členů kvarteta je uchvacující a z něj vycházející přesnost dává vyniknout důmyslné kompozici skladby, jež v sedmi minutách uhrančivě vniká do posluchačova vědomí.

Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ Bedřicha Smetany je skladbou tolikrát popsanou, analyzovanou a vysvětlovanou, že vždy je třeba snažit se hledat v ní něco dříve opomenutého, nepovšimnutého nebo nepříliš zvýrazněného. Platí to pro interprety i pro auditorium, všichni si mohou lámat hlavu nad hranicemi, v nichž se dotýkají programní prvky s absolutní hudbou. Tentokrát jako by nade vším vynikala spolupráce hráčů ansámblu. Byla vzorná, pochopitelně, ale onu vzájemnou provázanost dolaďovaly nejen obvyklé atributy jako respekt a smysl pro celek, nýbrž současně, a možná překvapivě, i vnitřní radost. Zda pramení z jistoty, nebo tryská bezděčně, je otázkou, každopádně výslednému účinku významně napomáhá. Naslouchat dialogům prvních houslí Veroniky Jarůškové a cella Petera Jarůška, nebo violy Šimona Truszky s druhými houslemi Marka Zwiebela přináší jedinečný zážitek, umocněný navíc pozorováním mimiky a gest hráčů během jejich výkonu.

Nezapomeňme však na přirozenou a zároveň suverénní muzikalitu. Tu především vyžaduje provedení Smyčcového kvartetu č. 11 C dur Antonína Dvořáka, kloubící autorovu spontánní energičnost a úchvatnou lyriku. Skladba nemá hluchých míst a zase záleží na každém členu ansámblu, zda se patřičně zapojí a v pravou chvíli „upozadí“, aby vše ovládl celek. Tedy znalosti, technika a pokora, to je, oč tu běží. V případě našeho kvarteta potřetí uznale zvedáme palec nahoru.

Koncert bezesporu splnil očekávání. Vyvolal ovace vestoje a proti předpokladu se protáhl o více než čtvrthodinku. Je však třeba zmínit se ještě o jedné věci, tentokrát na straně některých návštěvníků. V českých končinách opravdu není zvykem tleskat uprostřed skladby po jednotlivých větách. Někdy to nevadí, ale myslím, že kupříkladu ve Smetanově kvartetu, ale v našem případě i po první části Dvořákovy skladby, je potlesk, byť se ho „dopouští“ jen malá část publika, vyloženě rušivým elementem, jenž může interprety i jinak založené posluchače vyvést z míry. Pavel Haas Quartet je naštěstí zkušeným tělesem, a navíc se zkušenostmi z pódií v zemích, kde je něco takového obvyklé, takže se jeho členové nenechali ani v Litomyšli rozhodit.

Foto: Smetanova Litomyšl / Ivan Krejza