„Ušlechtilý tón Veverkova hoboje, jeho neomylnou techniku a stylovou čistotu si mohli posluchači užít ve Vivaldiho Sonátě.“

„Skladba Přetékající pohár Martina Hyblera psaná na verše Františka Gellnera zaujala dadaistickou hravostí.“ 

„Slavnostní tečku za mozaikovitým programem vytvořila Michaela Káčerková suverénním provedením Bachovy Fantazie G dur.“

Varhanice, zpěvačka, hobojista – tři nepřehlédnutelné osobnosti současného interpretačního umění Michaela Káčerková, Barbora Perná a Vilém Veverka se 10. června sešli v rámci festivalu Třeboňská nocturna v kostele sv. Jiljí a Panny Marie Královny, výrazné dominantě jihočeského města. Na programu převažovali mistři baroka, zazněly však i skladby současných tvůrců Jana Klusáka a Martina Hyblera. 

Třeboňský kostel se dvěma patrony – sv. Jiljím a Pannou Marií Královnou – skrývá pro návštěvníky nejedno překvapení. Založený v druhé polovině 13. století zažil svou první přestavbu v době příchodu augustiniánů (1368). Tehdy byla v roce 1380 dokončena klášterní křížová chodba a kaple sv. Jana Křtitele. Stavba ve stylu vrcholné gotiky byla však částečně poškozena při požáru města v roce 1723, což si vyžádalo další inovaci. Tentokrát se na ní podíleli vídeňští architekti P. Koeck a J. N. Rottmayer. Vznikla tak stavba, která svou čtyřiapadesát metrů vysokou věží tvoří opěrný bod, zdaleka viditelný v rovinném terénu třeboňské rybniční pánve. Raritou kostela je opuková socha Třeboňské madony pocházející cca z roku 1400, tedy z doby tzv. „krásného slohu“. Na našem území je jednou z mála, které zůstaly ve svém původním prostředí. Dalším z přítomných vzácných exponátů jsou varhany, které ve své dačické dílně vyhotovil ve 30. až 40. letech 18. století Václav Patočka, jeden z mnoha členů rozvětvené varhanářské rodiny. A právě tento nástroj se rozezněl 10. července o večerních hodinách na koncertě v rámci Třeboňských nocturen, na jehož pestrém programu se podíleli tři současní interpreti – varhanice a cembalistka Michaela Káčerková, sopranistka Barbora Perná a hobojista Vilém Veverka.

Pestrou programovou skladbu zahájil náš přední hobojista sólovou Fantazií h moll Georga Philippa Telemanna, jednou z dvanácti psaných původně pro flétnu. Kompozice pro sólový nástroj vzniklé z pera barokních mistrů se po interpretační stránce řadí k nejobtížnějším. V třídílné skladbě sólista velmi dobře zdůraznil kontrast úvodních taktů naznačujících francouzskou ouverturu s následnými rychlými pasážemi v sudém metru, v nichž efektně uplatnil nerovné hraní, jakož i taneční půdorys závěrečného rychlého tance připomínajícího gigue. 

Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656–1746) je rodákem z Krásna (Schönfeld) na Karlovarsku. Působil nejprve v Ostrově nad Ohří (Schleckenwerth), později odešel se svým zaměstnavatelem do badenského Raststattu. V roce 1700 byla v Augsburgu pod názvem Musikalischer Parnassus vydána jeho sbírka devíti tanečních suit. Kompozici jedné z nich nazvanou Euterpé si pro své sólové vystoupení vybrala propagátorka skladatelova díla, ředitelka Hudebního festivalu J. C. F. Fischera Michaela Káčerková. Preludium a ciacconu z této suity, nesoucí jméno múzy hrající na flétnu, přednesla na varhany s technickou brilancí a smyslem pro interpretaci barokní hudby Fischerova období. 

K tematice z řecké mytologie se vrátil i Vilém Veverka v sólové skladbě Jana Klusáka Priápeia, kterou skladatel určil pro prostor s velkým dozvukem. Pomocí tohoto efektu se pak jednotlivé tóny melodické linky pojí v souzvuk. Vilém Veverka tuto skladbu záměrně vybral po zkušenosti s prostorem gotického kostela a jeho hra skutečně vytvořila požadovaný efekt. K názvu zbývá jen dodat, že skladatelovou inspirací této kompozice z roku 1986 se stala anonymní sbírka latinských epigramů z prvního století před naším letopočtem, vytvořená k poctě Priapa, boha plodnosti. 

Ušlechtilý tón Veverkova hoboje, jeho neomylnou techniku a stylovou čistotu si mohli posluchači užít i v předchozí Vivaldiho Sonátě pro hoboj a cembalo, RV 53 s obvyklým tempovým rozvržením pomalu (Adagio) – rychle (Allegro) – pomalu (Andante) – rychle (Allegro), tentokrát v partnerské spolupráci s Michaelou Káčerkovou, provázející sólistu na cembalo. Naopak na Patočkově nástroji se uplatnila v doprovodném partu Händelovy několikrát použité pomalé árie Lascia, ch’io pianga (Nechte mne plakat), posluchačům snad nejznámější z opery Rinaldo, v jejíž sopránové verzi se představila Barbora Perná, od tohoto roku sólistka opery pražského Národního divadla a Státní opery. S touto oblíbenou árií tempově kontrastovala skladatelova árie Rejoice, O daughter of Zion z oratoria Mesiáš s náročnými koloraturami krajních částí.

Následovala skladba turnovského rodáka, skladatele, dirigenta a aranžéra Martina Hyblera Přetékající pohár s podtitulem „Hip-hop, árie pro soprán, hoboj a cembalo“ psaná na verše Františka Gellnera. Představovala další z kompozic s tematikou vody, které měly na přání festivalu zaznít na každém z letošních koncertů. Zde se na její interpretaci podíleli všichni tři interpreti. Skladba s kontrastními tempy zaujala svou dadaistickou hravostí. Lze jen doufat, že ji v budoucnu uslyšíme i v jiném, pro tuto kompozici akusticky příhodnějším prostředí. 

Slavnostní tečku za mozaikovitým programem vytvořila Michaela Káčerková suverénním provedením Fantazie G dur, BWV 572, Bachovy skladby vzniklé zřejmě v jeho výmarském období v letech 1708–1717. Interpretka v ní plně využila všech možností místních varhan. 

Vřelá odezva početných návštěvníků opět svědčí o tom, že koncerty v prostředí sakrálních staveb, zde pod klenbami jihočeského dvoulodí, zůstávají pro širokou posluchačskou obec magnetem z nejpřitažlivějších.

Foto: David Peltán, Marta Ulrychová

Facebook X E-mail WhatsApp