„Program večera uvedla poutavým způsobem Martina Kociánová.“

„Kompozici Arva Pärta umělci skvěle vystavěli.“

„Necháme se překvapit, zda se Matejča s Schulmeisterem stanou rezidenčními umělci festivalu.“

Vystoupení devatenáctiletého houslisty Daniela Matejči a osmnáctiletého pianisty Jana Schulmeistera na loňském ročníku mezinárodního letního festivalu v Třeboni posluchače nadchlo natolik, že si vyžádali jejich opětovné vystoupení. A duo si pro letošní Třeboňská nocturna na 10. červenec připravilo zajímavý program.

Program večera uvedla poutavým způsobem moderátorka Martina Kociánová. Nejen, že se snažila ve svém pečlivě připraveném slově nalézt, co mají společného interpreti večera s hranými autory, ale zabrousila s použitím slov Sokrata i do filozofických úvah typu „jaká je dnešní mládež“, které mimochodem vyzněly aktuálně i dnes po šestnácti stech letech…

Program večera byl sestaven bez přestávky. Interpreti se na začátku večera vystřídali každý ve svém sólovém vstupu. Začal klavírista Jan Schulmeister provedením čtyř Moment musicaux, op. 16 Sergeje Rachmaninova. Zaznělo první, třetí, páté a šesté. Schulmeister od prvních tónů přesvědčil svou poetickou interpretací s využitím spodních dynamik. Jeho hra byla vždy srozumitelná, všímal si vedoucích linií nejen ve vrchním hlase, ale i v basu a ve středních hlasech. Hned v prvním hudebním momentě zaujal přirozenou stavbou frází a nádherným klavírním tónem. Nutné je také říci, že v Divadle J. K. Tyla přítomný koncertní klavír Petrof byl skvěle naintonován a přesvědčil tak svým zvukem i přes své stáří o svých kvalitách. Ve třetím Moment musicaux Schulmeister citlivě dávkoval sílu basů a předal posluchačům vždy srozumitelně znějící hlavní melodii, ať se nacházela v terciích, sextách, nebo v akordech pravé ruky. V šestém hudebním momentě opět umělec velmi plasticky odlišil důležité od méně důležitého.

V poněkud riskantnější akustické situaci v podobě velmi suché divadelní akustiky se ve své sólové skladbě ocitl neméně talentovaný a vynikajícím způsobem připravený houslista Daniel Matejča. V Recitativu a scherzu, op. 6 Fritze Kreislera se osvědčil jako hráč se svrchovanou technikou, intonační jistotou ve hře dvojhmatů i akordů. Ale nejen to, přesvědčil skvěle vystiženým salónním charakterem skladby. Posluchače „dostal“ i skvělým vyzněním pizzicat con vibrato v samém závěru díla.

Oproti tištěnému programu se rozhodli umělci prohodit pořadí dvou následujících skladeb a nejprve zazněly obligátní Čtyři kusy pro housle a klavír, op. 17 Josefa Suka. Dílo, které patří k základnímu repertoáru všech českých houslistů, Matejča interpretoval skvěle, v mladistvých rychlých tempech až na hranici proveditelnosti s dodržením všech autorových předpisů změn nálad, akcentů a dynamiky. Klavírista mu byl spolehlivým partnerem, mimochodem hrajícím s velmi střízlivou pedalizací a tím maximálně srozumitelně. Matejčou zvolená tempa akceptoval. V závěrečné Burlesce uplatnil licenci hrát místo v úvodu předepsaných šestnáctin akordovým způsobem obsažené harmonie, což jsem pochopil vzhledem ke zvolenému tempu, ale zároveň nepochopil vzhledem k Schulmeisterově technické schopnosti hry rychlých notových hodnot, kterou předvedl třeba v šestém Moment musicaux. Samozřejmě tím eliminoval eventuální nečistou hru při skocích, ale osobně bych se k této úpravě nepřikláněl.

Následovala známá kompozice současného estonského skladatele Arva Pärta Fratres. Její verze pro housle a klavír je věnována Eleně a Gidonu Kremerovým. Dílo začíná rozsáhlým úvodem rozložených akordů sólových houslí předepsaném v dynamice pianopianissimo a končí v dynamice fortefortissimo. Postupně se přidá s melodií obsaženou v souzvucích klavír, který s houslemi participuje až do konce díla a má i poslední slovo. Kompozici umělci skvěle vystavěli, nádherně znějící vrchní hlas klavíru jí dodal potřebný lesk. 

Závěrem recitálu zazněl komplet Rumunských tanců Bély Bartóka. Daniel Matejča jej interpretoval zpaměti. Absence notového stojanu mu dovolila ovládnout celé pódium. Téma prvního tance charakterizoval jako opilý balkánec, v šestém tanci skvěle vymyslel, že Più allegro začne hrát z pomalého tempa a bude zrychlovat až do závěru části. Ve čtvrtém tanci, mimochodem programové poznámky Vlasty Reittererové obsahovaly jejich originální názvy s českým překladem i zasvěcené slovo ke každé uvedené kompozici, si dovolil Matejča dozdobovat svůj part nad rámec autorova zápisu. Klavíristova spolupráce byla i zde bezchybná. Opět bych ocenil poctivý přístup a velmi střízlivou pedalizaci Schulmeistera, který Matejču sledoval v každém jeho rytmickém poryvu.

Vzhledem k délce programu a absenci přestávky se publikum po závěrečném potlesku zvedlo a chtělo jít domů. Nicméně interpreti se rozhodli po omluvě za nekomfortní situaci přesto pro přídavek. Zazněla Gluckova Melodie v úpravě Fritze Kreislera. Zazněla dokonce dvakrát, protože při prvním provedení spadl vzhledem k venku probíhající bouřce elektrický proud a jediné, co v sále divadla svítilo byly vedle ukazatelů nouzových východů noty v tabletu Matejči. Klavírista se snažil hrát potmě, ale po chvíli to musel vzdát. Při svitu mobilu obracečky not pak umělci skladbu podruhé úspěšně dohráli do konce. Necháme se překvapit, zda se Matejča s Schulmeisterem stanou rezidenčními umělci festivalu…

Dramaturg festivalu Petr Nouzovský spolu s realizačním týmem pod vedením Irmy Mrázkové nachystal pro letošní ročník Třeboňských nocturen program několika komorních koncertů uspořádaných na několika místech města. Slavnostní zahájení festivalu proběhlo v Konírně na zámku Třeboň, koncert Jiřího Bárty, Milana Paľy a Přemysla Kšici se uskutečnil v kostele sv. Jiljí a Panny Marie Královny, jazzový koncert dua Zeurítia a Libor Šmoldas byl umístěn stylově do klubu Tunel music bar. Poslední dva koncerty proběhnou z důvodu meteorologické předpovědi nikoli open-air, ale ve sportovní a kulturní hale Roháč. Na závěrečném koncertě letos vystoupí Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Zbyňka Müllera.

Foto: Třeboňská nocturna / David Peltan