„Matteův projev je suverénní, působí uvolněně a radostně. Nezná snad technické problémy, má velký cit pro frázování a změny v dynamice.“

„Marie Šumníková poutá pozornost svou technicky zvládnutou interpretací, pevným úhozem, nemá daleko k rozevlátosti a patřičné dramatičnosti.“

„Ztvárňuje-li Franck ve své skladbě celý manželský oblouk, pak se oběma hráčům podařilo vyjádřit zamilovanost, vzrušené peripetie vztahu, smíření i láskyplnou vyrovnanost.“

Další z příjemných setkání s mladými interprety připravila Hudební nadace Stadler-Trier. V prostorách Hrzánského paláce v Celetné ulici, kde nadace sídlí, se v úterý 3. října představili houslista Matteo Hager a klavíristka Marie Šumníková. Salonní koncert vyslechl i předseda správní rady Charles Spierer.

Přítomnost Charlese Spierera nebyla náhodná. V těchto dnech pobývá v Praze a jedná zde o renovaci paláce, který česko-švýcarský muzikolog a hudebník Jan Stadler (1922–2019) věnoval nadaci, již založil. Ta pomáhá mladým talentovaným hudebníkům různými projekty, granty a stipendii a některé z nich představuje na koncertních salonech, které spolupořádá s projektem Vážný zájem, za nímž stojí violoncellista Tomáš Jamník. Tentokrát dostali příležitost k vystoupení houslista Matteo Hager a klavíristka Marie Šumníková.

Matteo Hager, který v současnosti studuje na Royal Academy of Music v Londýně, začal hrát na housle ve čtyřech letech. Vystudoval Gymnázium a Hudební školu hlavního města Prahy, jeho profesorem byl proslulý pedagog Jiří Fišer. Matteo je vítězem řady významných soutěží, v roce 2019 si odnesl vavříny i z Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, je nositelem zlaté medaile na Mezinárodní hudební soutěži Manhattan (2020). Vystupuje na prestižních českých (Obecní dům, Rudolfinum) i zahraničních pódiích, spolupracoval například s Radkem Baborákem nebo Tomášem Netopilem. Výčet jeho úspěchů tím zdaleka nekončí, připomeňme jeho zářijovou účast v mistrovském kurzu Gila Shahama, s kterým prohluboval svou interpretaci Wieniawského virtuózní Polonaise de Concert, op. 4.

Právě tu přednesl i na nadačním koncertě. Mohu srovnávat obě interpretace – tu, kterou předvedl Gilu Shahamovi, s tou, která zazněla v úterý. Snad se příliš nemýlím, když řeknu, že Matteo si vzal Shahamovy rady k srdci. Proslulý houslista ocenil virtuozitu mladého českého hráče, společně jen dotáhli některé rytmické a smykové záludnosti. Matteův projev je suverénní – však Wieniawski patří k jeho oblíbeným autorům –, působí uvolněně a radostně. Nezná snad technické problémy, má velký cit pro frázování a změny v dynamice. Promyšleně používá vibrato, volí oslnivé tempo, pohrává si s rubatem. Pokud bych měla dojem z Hagerovy interpretace Wieniawského shrnout do tří slov, napsala bych oheň, vášeň, drama. Je očividné, že mladý houslista hudbou žije, je nejen interpretem, ale i tvůrcem, což doložil v první skladbě večera – části z vlastní filmové hudby nazvané Reverie, romanticky vemlouvavé melodie, jejíž interpretací publikum upozornil, s kým bude mít večer tu čest.

Klavírní partnerkou byla Matteovi jeho vrstevnice Marie Šumníková. Absolventka Pražské konzervatoře, kde ji vedl Martin Kasík, nyní studuje druhým rokem HAMU ve třídě Ivana Klánského. Během večera vystoupila i samostatně, přednesla Valčík cis moll, op. 64: č. 2 a Barkarolu Fis dur, op. 60 Fryderyka Chopina. Technicky suverénním způsobem, i když pro dosažení větší lehkosti by zřejmě bylo třeba důkladnějšího sžití s nástrojem, který měla k dispozici. Přesto – zejména v barkarole – zazněla zvukově krásná místa. Marie poutá pozornost svou technicky zvládnutou interpretací, pevným úhozem, nemá daleko k rozevlátosti a patřičné dramatičnosti. Rozhodně jméno, které bychom měli sledovat. Třeba už 24. října, kdy pro změnu na koncertě Kruhu přátel hudby v Kolíně doprovodí violoncellistu Adama Klánského.

Vyvrcholením večera byla Sonáta pro housle a klavír A dur, op. 120 Césara Francka. Skladatel ji napsal v roce 1886, když mu bylo šestašedesát let, jako svatební dar pro jednatřicetiletého houslistu Eugéna Ysaÿe. Sonáta je jednou z nejhranějších komorních skladeb, naposledy ji v Praze hrál v loňské sezoně Leonidas Kavakos s Enricem Pacem v Českém spolku pro komorní hudbu. Oba mladí umělci se této sonáty chopili nadobyčej zrale. Matteo Hager byl zajímavý v každém taktu, Marie Šumníková zcela chápavá partnerka. Ztvárňuje-li Franck ve své skladbě celý manželský oblouk, pak se oběma hráčům podařilo vyjádřit zamilovanost, vzrušené peripetie vztahu, smíření i láskyplnou vyrovnanost. V první větě Allegretto ben moderato houslista rozvíjel téma s až něžnou naléhavostí, krásně vykresloval kontrasty. V druhé větě Allegro s výborně zahraným klavírním partem, inspirativním pro houslistu, se oba interpreti potkali ve výtečné souhře a srozuměném dialogu. Expresivní závěr měl tak silný účinek, že publikum neodolalo potlesku. Třetí věta Recitativo – Fantasia: Ben moderato – Molto lento byla vyjádřením zasněnosti až zasmušilosti, rozpolcenosti a skepse, ale i emočního vzepětí, které Matteo Hager vyzpívával svými houslemi. Jeho hra není prvoplánová, baví a přitahuje právě skrytými emocemi. Zpěvné téma čtvrté věty Allegretto poco mosso zahrálo duo s hloubkou výrazu, nepateticky, přesvědčivě. Po celý večer vynikala vřelost tónu houslí, vyrobených v roce 1811 v dílně Franze Willera.

********

Foto: Petra Hajská