Nové svatovítské varhany se probudily k životu. Stalo se tak 15. června, symbolicky na svátek sv. Víta, za přispění České filharmonie a velkého množství pěvců, jakož i za aktivní přítomnosti celé osmice renomovaných varhaníků v čele s rezidenčním Ondřejem Valentou. Hudbou erudovaně doprovázená mše svatá tak reprezentativně zahájila osmidenní slavnost vítání nového nástroje, která nese název Svatovítský varhanní oktáv.

Nově postavené varhany v chrámovém prostoru nejsou u nás ani v současné době obvyklou záležitostí. Při stavbě nových varhan v Praze na Spořilově a Barrandově se však jednalo o menší dvoumanuálové nástroje. Ve svatovítské katedrále zůstával stále provizorní stav, kde po její dostavbě byly postaveny v roce 1932 třímanuálové varhany firmy Melzer z Kutné Hory jako prozatímní nástroj na krásném renesančním kůru v transeptu. Toto provizorium však trvalo téměř století a až před čtrnácti lety bylo rozhodnuto o stavbě nového reprezentačního nástroje na západním kůru katedrály. Po pečlivém posouzení nabídek byla zvolena firma německého varhanáře Gerharda Grenzinga, který už padesát let působí na předměstí Barcelony v El Papiol. S katedrálními varhanami má bohaté zkušenosti (Brusel, Madrid). Pro Svatého Víta navrhl při spolupráci s našimi odborníky čtyřmanuálový nástroj s pedálem a jednadevadesáti rejstříky. Hrací stůl varhan je umístěn na kůru u varhan a druhý ve střední chrámové lodi kvůli lepšímu kontaktu se sborem nebo orchestrem. Zvláštní podoba varhanního prospektu vznikla spoluprací navrhovatele Petera Olaha (Škoda Design) s Gerhardem Grenzingem. Tvoří ji krystalové ozdoby mezi píšťalami na černém podkladu a vytvářejí dojem, jako kdyby se píšťaly vznášely ve vzduchu, což je unikátní a velmi působivé řešení. Pro různé obtíže a překážky (covid) byly varhany úspěšně instalovány až v poslední době a přiblížil se den jejich žehnání a uvedení do provozu – symbolicky na svátek sv. Víta, patrona katedrály 15. června.

Velkolepá inaugurace varhan se konala na tento svátek při odpolední mši svaté, v jejímž hudebním rámci účinkovala Česká filharmonie, spojené arcidiecézní sbory, Hudba Hradní stráže, řada vokálních sólistů a osm varhaníků. Dirigoval Robert Kružík, šéf Janáčkovy opery v Brně. Pro mešní liturgii byla velmi vhodně zvolena „Lužanská“ mše Antonína Dvořáka. Sbory tvořily chrámové sbory Václav, Notre Dame, Strahov, Katedrální sbor a sbor Forum vocal ze Španělska, doplněné členy Sboru Národního divadla a Pražského filharmonického sboru. Velký počet nadšeně zpívajících zpěváků občas způsoboval spolu s velkolepou katedrální akustikou téměř zvukovou vřavu, kterou ale vzhledem ke slavnostnosti chvíle bylo možno přijmout. Česká filharmonie měla jen doprovodnou roli, které se zhostila na nejvyšší úrovni. Z kvarteta sólistů měla výraznější úlohu v Dvořákově mši v Credu mezzosopranistka Václava Krejčí Housková z Janáčkovy opery v Brně, která zaujala temnou barvou hlasu. Ostatní sólisté Jana Sibera, Daniel Matoušek a Adam Plachetka se uplatnili spíš jako pozorní a zvukově vyrovnaní členové vokálního uskupení. Větší úlohu z nich dostal mladý tenorista Daniel Matoušek z pražského Národního divadla v sólové části mše Messe à trois voix Césara Francka Panis angelicus, kde předvedl spolu s ženským sborem krásnou lyrickou kantilénu. Jedinou skladbou soudobého autora byl 150. žalm Jiřího Temla, napsaný před čtyřmi roky ke svěcení nových Grenzingových varhan pro smíšený sbor, žestě, varhany a tympány. Textem je chvalozpěv Boha prostřednictvím hudebních nástrojů. Stručná skladba střízlivé faktury a harmonického jasu využívá lesku žesťových nástrojů (Hudba Hradní stráže) a mohutného varhanního zvuku k slavnostnímu vyznění. Při obětování byla provedena závěrečná věta ze Symfonie č. 3 c moll Camilla Saint-Saënse, zvané kvůli využití královského nástroje „Varhanní“. Vznikla na paměť úmrtí Franze Liszta. Varhany ve Finale zastávají důležitou úlohu v úvodu a velkolepém závěru. Varhanní part převzal v Dvořákově mši i Saint-Saënsově symfonii svatovítský varhaník Ondřej Valenta. V závěru bohoslužby zaznělo ještě sborové a cappella Salve Regina Francise Poulenca jako pianissimové pohlazení po všech předcházejících fortissimech celého souboru a mistrovské slavnostní improvizační postludium Ondřeje Valenty.

Zvláštní částí bohoslužby bylo po Kyrie „Probouzení varhan“. Arcibiskup Stanislav Přibyl vyzval osmkrát nástroj, aby se probudil a vždy mu odpovídal na kůru varhaník krátkou improvizací, při které se varhany předvedly i v jemnějších barvách než v plenu celého nástroje. Jako první odpovídal na probuzení varhan arcidiecézní organolog Štěpán Svoboda, po něm Václav Uhlíř (Hradec Králové). Strahovský varhaník Vladimír Roubal převzal třetí odpověď, čtvrtou profesor Pražské konzervatoře Michal Novenko. Jako pátý improvizoval odpověď svatovítský varhaník Ondřej Valenta, jako šestý docent AMU Pavel Černý. Olomoucký varhaník a organolog Jan Gottwald byl sedmým a improvizace uzavřel varhaník „Sagrada Familia“ v Barceloně Juan de la Rubia. 

Improvizace svým krátkým trváním nemohly ukázat všechno barevné bohatství katedrálních varhan. Svatovítský varhanní oktáv ovšem pokračuje dalšími koncerty a po jeho skončení od konce června bude probíhat až do začátku září deset Svatovítských varhanních podvečerů. Příležitostí k poslechu nových Grenzingových varhan bude dostatečně. 

Foto: Martina Řehořová, Lucie Horníková, Člověk a Víra, Instagram Jany Sibery,

Facebook X E-mail WhatsApp