PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Barevnost a snivost střídaná rozpáleným temperamentem se zvukově rozlévaly mezi vystavované exponáty, které jako by byly součástí hudební produkce.“

„Posluchač odcházel obohacen o poznání krásného, jemného až intimního zvuku marimby, nástroje, který v rukou Ladislava Bilana jr. vyprávěl příběhy z celého světa.“

Další z pražskojarních koncertů věnovaných mladým interpretům proběhl v pondělí v Národním technickém muzeu – mezi auty, motocykly, letadly i lokomotivami. Festival pozval talentovaného, muzikálního a neobyčejně zručného hráče na bicí nástroje Ladislava Bilana jr. V některých skladbách s ním vystoupili Štěpán Hon, Matěj Diviš a Antonín Procházka z HAMU Percussion Ensemble.

„Ve Velkém koncertním studiu, jak zde nazývají hlavní koncertní prostor s mohutnými varhanami stojícími jako monolit nad jevištěm, mimochodem největšími na Slovensku, zazněl výběr tří sofistikovaných skladeb.“

„Orchestr společně s dirigentem Adamem Sedlickým vytvořil skvěle fungující organismus a s potřebným nasazením provedl tuto interpretačně náročnou skladbu.“

Program 9. abonentního koncertu bratislavských rozhlasových symfoniků nabídl v pátek 20. května celkem tři výrazná díla. Zazněla Suita sv. Pavla od Gustava Holsta, Rapsodická suita pro klavír a orchestr Eugena Suchoně a „Skotská“ symfonie Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dirigent Adam Sedlický přizval slovenskou pianistku Jordanu Palovičovou, která provedla Suchoňovu sugestivní skladbu s nesmírným nasazením.

„Komorní sbor se velmi dobře vypořádal s akusticky suchým prostorem kostela.“

„Celková architektura koncertu byla prostá laciných a líbivých efektů. Tím ovšem není řečeno, že by zde efektní skladby zcela chyběly.“

V rámci třiapadesátého Hudebního festivalu Antonína Dvořáka zavítal 24. května do svatohorské baziliky americký sbor z Morningside University (Sioux City, Iowa) s dirigentem Ryanem Personem. Soubor představil pestrý, pečlivě nastudovaný a zpaměti provedený sborový repertoár evropských i zámořských skladatelů z převážné většiny z 20. a 21. století. Výjimku tvořili Rossini (sbor z opery Il Carnevale di Venezia), Dvořák (dva sbory z Moravských dvojzpěvů, provedené v úpravě pro smíšený sbor) a z dramaturgického kontextu dosti vybočující Hildegarda z Bingenu.

Dostal k dispozici těleso PKF-Prague Philharmonia, které se v dané čtveřici komorních orchestrálních skladeb cítilo evidentně velmi dobře.“

„Folklorem značně nasáklá kompozice vrcholí divokou ´cikánskou´ větou, ve které se blýskla houslistka Romana Špačková.“

Debutant Pražského jara Marek Prášil není žádným začátečníkem a tedy ani absolutním debutantem. To, že se objevil poprvé na mezinárodním hudebním festivalu v metropoli, neznamená, že by neměl žádné zkušenosti. Má je z Ostravy a z Českých Budějovic, má je ze zahraničí, má je z koncertů, opery i muzikálů. Však si také vedl v úterý v Rudolfinu za dirigentským pultem orchestru PKF-Prague Philharmonia víc než dobře. Vedl koncert účelnými gesty, působil klidně a skromně, měl zajímavý program a výsledek byl velmi muzikální.

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

„Co lahodilo uchu, byla měkká, jemná, neostrá hra všech muzikantů, velice pozorná až ohleduplná k sobě navzájem, zvukově velmi vyrovnaná.“

„V Čajkovském se neustále něco dělo, napětí se přenášelo z pódia do sálu, žádný z interpretů nepřekročil lákavou možnost prosadit svůj nástroj. Zádumčivost, melancholii, bolest sdíleli všichni rovným dílem.“

Další z pozoruhodných pražskojarních koncertů byl k slyšení na závěr Víkendu komorní hudby v neděli 22. května. Tři výjimeční sólisté – houslista Emmanuel Tjeknavorian, violoncellista Daniel Müller-Schott a klavíristka Anna Vinnickaja – dávají to nejlepší ze svého umění ve prospěch celku a jejich trio se pyšní kompaktností, vyváženým zvukem a výrazovou hloubkou. A repertoár opět svědčil o promyšlené dramaturgii letošního ročníku festivalu, který se nepodbízí a snaží se představit tu největší kvalitu.

„Sepětí Jiřího Bělohlávka s Pražským jarem je výrazné nejen rekordním počtem padesáti koncertů, ale od roku 1993 také jeho dramaturgickým podílem jako člena umělecké rady festivalu a pak od roku 2006 jeho pozicí předsedy rady a prezidenta festivalu.“

„Během let řídil všechny ´své´ orchestry, Státní filharmonii Brno, FOK, Českou filharmonii, PKF a přivezl dokonce i Symfonický orchestr BBC.“

„Pozoruhodný je také vůbec první Jiřího koncert, v němž debutoval v druhé polovině Schubertovu Mší.“

Blíží se páté výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka a na portálu KlasikaPlus.cz se blíží ke konci loni započatý seriál, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává nyní postupně nahlížet…

„Martin Daněk upoutal svým jistým, měkkým, sametovým tónem s bezpečnou intonací, v taneční sarabandě se zaskvěl krásnými melodickými oblouky a libým frázováním.“

„Ozdobami a rokokovou hravostí naplněná čtvrtá věta se závěrečným vtipem byla dokladem, jak se výborní hráči vyrovnávají s náročnou skladbou – s lehkostí a samozřejmostí.“

„Zajímavě se propojující hlasy těchto tří nástrojů vytvářely dojem akvarelu – jako by se jejich barvy do sebe vpíjely.“

Během Víkendu komorní hudby se v sobotu v podvečer představil vítěz soutěže Pražského jara z roku 2019 Martin Daněk. Ta nejcennější odměna za vítězství – vystoupení na samostatném pražskojarním koncertě – se sice kvůli pandemii dva roky odkládala, ale čekání stálo za to. Martin Daněk se svými kolegy koncert jaksepatří rozehráli a publikum ve vyprodaném sále Anežského kláštera jejich výkony přijalo s nadšením.

„Lejava aj v náročnejších faktúrach viedol orchester jasným gestom, kľúčový bol jeho prínos aj pre vystihnutie charakteru skladieb.“

„Čo sa týka piatkovej premiéry, treba určite mimoriadne vyzdvihnúť výkon sólistu Jana Hudečka, ktorý mal na celkovom vyznení skutočne veľký podiel.“

„Napriek umiernenejšiemu priebehu bolo v časti zreteľné určité pnutie, ktoré stále udržovalo pozornosť poslucháčov.“

Pravidelné orchestrálne koncerty Katedry skladby HAMU sú vždy veľmi zaujímavým exkurzom: zakaždým sa tu stretnú veľmi rôzne prístupy ku kompozícii a poslucháč si tak môže aspoň čiastočne predstaviť, ako rozmanito poslucháči katedry k hudbe pristupujú. 20. mája sme počuli diela štyroch študentov skladby, Michaela Andrewa Burta, Haštala Hapku, Darje Kukal Moiseevy a Jana Dobiáša: a jedným veľkým kladom večera bolo okrem iného aj to, že si ich kompozície vypočulo nezvykle početné publikum.

„Dirigent Svárovský sa už v minulosti prejavil ako zasvätený interpret českej symfonickej hudby.“

„Foersterova Tretia symfónia zaznela pod Svárovského taktovkou na Slovensku v premiére.“

Po ročnej pauze sa za dirigentský pult na abonentných koncertoch Slovenskej filharmónie v dňoch 19. a 20. mája 2022 znova postavil skúsený doyen taktovky Leoš Svárovský, ešte donedávna stály hosťujúci dirigent filharmonického orchestra. Pred svojím minuloročným vystúpením v júni 2021 o dva plánované koncerty so SF kvôli nepriaznivej epidemiologickej situácii prišiel, program sa niekoľkokrát menil a napokon sa ustálil na zostave, ktorú tvorila virtuózna miniatúra Ilju Zeljenku, romantický inštrumentálny evergreen a premiérové uvedenie jednej zo symfónií Josefa Bohuslava Foerstera. Ako sólista sa po prvýkrát v Bratislave predstavil mladý český huslista Milan Al-Ashhab.

„Ivo Kahánek se těžkého a efektního úkolu, sahajícího často do krajností, zhostil suverénně.“

„Pro Ivesovu hudbu jsou typické simultánně znějící melodie, mohutné zvukové masy a náhlé kontrasty.“

Česká filharmonie přispěla do programu festivalu Pražské jaro mimořádně zajímavým a zdařilým koncertem. V pátek hrála ve Smetanově síni spolu s Ivo Kahánkem Klavírní koncert Movis od našeho současníka Michala Rataje a sama k tomu dvě skladby od Charlese Ivese, amerického hudebního vizionáře první poloviny dvacátého století. V tuzemském hudebním dění docela neběžná a rozhodně objevná dramaturgie; náročný, ani trochu oddechový večer… A sál přitom plný! S hostujícím dirigentem Davidem Robertsonem opravdová festivalová událost.