PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„O technické výbavě violoncellisty Chena lze napsat pouze jediné slovo: neuvěřitelná.“

„Bezvýhradně potěšila Janáčkova filharmonie, která v souhře i jednotlivých individuálních výkonech okouzlila skvělými výsledky, jednotným tahem a muzikálním cítěním.“

„Vyloženě stěžejní funkci sehrála druhá věta Poco adagio, kterou dirigent správně vyhodnotil jako nejhlubší vyznání skladatele v kontextu celého díla.“

Mladý violoncellový fenomén Yibai Chen a charismatický dirigent Daniel Raiskin se spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava postarali o solidní zážitek. Na programu koncertu ze 3. listopadu byla Sinfonia Concertante pro violoncello a orchestr Sergeje Prokofjeva a Sedmá symfonie Antonína Dvořáka. Zadání, které bylo provedeno do důsledku.

„Už příchod členů souboru na pódium prozradil mnohé – všichni působili dojmem, že se na produkci skutečně těší a barokní hudba jim není lhostejná.“

„Práce s tónem a dynamikou v podání Jany Semerádové působila naprosto samozřejmě, až jsem žasla nad pestrou paletou možností barokní ebenové flétny.“

„Bylo obdivuhodné, jak dlouhou pasáž dokáže Jana Semerádová zahrát na jeden dech.“

Soubor Collegium Marianum je znám pestrou dramaturgií svých koncertů, vzdělávacím přesahem akcí, které pořádá, doprovodnými projekty, které kromě koncertních cyklů nabízí, a také propojením hudby s architektonicky zajímavými místy. Barokní prostor Tereziánského sálu Břevnovského kláštera, kde proběhl druhý ze tří koncertů podzimní řady Barokních podvečerů 2022, s uvedenou hudbou korespondoval velmi dobře. Až na pár volných míst se sál zaplnil zájemci o poslech hudby z počátku 18. století a souboru Collegium Marianum, který se na barokní hudbu přímo specializuje.

„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“

„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“

„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“

Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.

„Je velkou zásluhou Umělecké besedy, že uspořádala večer, který poodkryl osobnost Ladislava Vycpálka a představil ho jako tvůrce nádherné, hluboké, mnohovýznamové hudby.“

„Dvě variační fantazie Vzhůru srdce! provedl klavírista Tomáš Víšek se vší velebností, která této skladbě náleží.“

„FAMA Quartet je třeba pochválit za vynaloženou energii, čas, a hlavně nezměrnou práci, kterou s nastudováním Vycpálkova kvartetu měli.“

Žák Vítězslava Nováka, přítel Josefa Suka, umělecký solitér, plachý, introvertní, věřící člověk, který však zastával významné funkce v uměleckých a hudebních institucích. Ladislav Vycpálek nikdy neslevil ze svých tvůrčích zásad, pro které byl po únoru kritizován, přesto mu režim jako významné a nezpochybnitelné osobnosti udělil tři významné tituly – státní cenu a tituly zasloužilého a národního umělce. Jeho skladby prodchnuté náboženským cítěním a až urputným hledáním pravdivosti se hrají na domácích pódiích (o zahraničních nemluvě) zřídka. Přestože by za to stály. Světlou výjimkou byl podnětný večer pořádaný Uměleckou besedou v úterý 1. listopadu v kostele svatého Vavřince.

„Ottensamer má vynikající techniku, krásný, podmanivý a místy sladkobolný tón, pracuje s detaily a nevynechá žádnou příležitost vyklenout frázi.“

„Úžasná symbióza dirigenta s orchestrem, což nebylo jen slyšet, ale i vidět… Několikrát jsem si všiml, že se hráči usmívají, že je jim dobře a že je muzicírování baví.“

„Takový večer bych rád viděl a slyšel i v Rudolfinu za účasti plného sálu nadšených posluchačů!“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia v rámci své donátorské řady konající se v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě přichystal na středu 2. listopadu hudební událost, která velmi potěšila hudbymilovné publikum. Hostem a dirigentem koncertu byl rakousko-maďarský hudebník a první klarinetista Berlínských filharmoniků Andreas Ottensamer. Ten doslova uchvátil kultivovanou barvou tónu svého nástroje, přirozeným, sympatickým vystupováním a muzikalitou, která ho právem jako sólistu dostala k orchestrům po celém světě. PKF – Prague Philharmonia představila svou smyčcovou sekci, která se předvedla v tom nejlepším světle. Na zhruba hodinovém koncertě bez přestávky zazněly skladby Samuela Barbera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského.

„Česká divadla, orchestry a festivaly ta videa samozřejmě taky chtějí natáčet, ale nikdy jim nezbyl čas, peníze ani energie. Covid všem posunul preference – najednou chtěli videa všichni.“

„Na rozdíl od streamu či přímého přenosu můžete záznam koncertu nebo opery do detailu vykonstruovat a udělat tak z koncertu nebo opery opravdu dramatický zážitek.“

„Některé věci, které fungují na divadle, ve filmu nefungují, a tady nastupuje překlad z divadelní do filmové řeči.“

Covidová pandemie přinesla kultuře hodně strádání a omezení, ale přinesla i nové možnosti. Divadelní představení, opery i koncerty se začaly streamovat a výstupy uchovávat jako paměť doby. Ukázalo se, že to nemusí být jen o mechanickém zaznamenání akce, ale že je možné ke každé události přistoupit specificky a pracovat s novými prostředky. Významnou postavou, která tak vytváří ze streamů nový umělecký obor, je brněnský televizní režisér Jakub Kořínek.

„Hobojového partu se ujal s velkým porozuměním pro velké fráze a zpěvný nosný tón člen orchestru České filharmonie Vojtěch Jouza.“

„Díky sbormistru Vojtěchu Jouzovi byl zvuk tělesa maximálně vyvážený.“

„Mozartovo Ave verum corpus vyznělo jako pohlazení pro duši všem přítomným návštěvníkům koncertu.“

Závěrečný koncert třetího ročníku festivalu Plzeňský podzim byl věnován společné modlitbě za mír v dnešní těžké době. Letošní festival byl věnován památce paní Hany Fialové, aktivní členky pořádajícího souboru Česká píseň Plzeň, dlouholeté produkční Domu hudby Plzeň a zakladatelce festivalu, která v létě náhle zemřela. Aktérem závěrečného koncertu byl vedle smíšeného pěveckého sboru Česká píseň s jeho dirigentem Vojtěchem Jouzou soubor Camerata 2018.

„Brňák, jak se patří, uvedl Jakuba Hrůšu na úterní besedě v aule JAMU dirigent Jakub Klecker.“

„Moje rodina byla úplně v transu, když jsem to rozhodnutí, že se chci věnovat hudbě, udělal. Celé prázdniny jsem ležel v notách a poslouchal a oni se báli o mé psychické zdraví.“

„Závěrem zodpověděl Hrůša několik dotazů od studentů. Například studování dirigování doporučuje až v pozdějším věku.“

Jakub Hrůša – jméno, které v posledních týdnech rezonuje českými médii. Dirigent, kterého nejen talent, ale také tvrdá píle a láska k hudbě dovedly až na post hudebního ředitele Královské opery v Londýně. Úspěchy a světová uznaní slaví ale dlouhodobě. O Janáčkovi, o tom jak to chodí v londýnských orchestrech a operních domech, ale také o tom, jak se připravuje na koncerty a co by doporučil studentům, si povídal s bývalým spolužákem z pražské AMU Jakubem Kleckerem v aule Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,…

„Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů.“

„Beethovenův Kvintet pro klavír a dechové nástroje Es dur byl do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty.“

„Téma horny v podání Mikuláše Kosky znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.“

Na druhém koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia v této sezoně vystoupil soubor Prague Philharmonia Quintet s klavíristou Ivanem Klánským. Jádrem zajímavé dramaturgie byli francouzští autoři, které doplnila skladba Ludwiga van Beethovena. Už tradičně se koncert konal v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty, v pondělí 31. října také tradičně do posledního místa zaplněný.

„Mám se Zlatým sálem Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni spojeno mnoho vzpomínek, radostných zážitků a šťastných okamžiků z mého dětství i mé kariéry.“

„U Berlínských filharmoniků je mi ctí spolupracovat s mnoha inspirativními hudebníky orchestru.“

„Při interpretaci skladeb Carla Marii von Webera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Johannese Brahmse se cítím velmi příjemně.“

Proslulý sóloklarinetista Berlínských filharmoniků Andreas Ottensamer, který pochází z Vídně a exkluzivně nahrává pro prestižní label Deutsche Grammophon, vystoupí 2. listopadu 2022 s PKF – Prague Philharmonia. V Císařském sále Lobkowiczkého paláce se představí i z pozice dirigenta. Na programu jsou díla Samuela Barbera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského. Při této příležitosti poskytl portálu KlasikaPlus.cz rozhovor.

„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“

„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“

„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“

Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna…

„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“

„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“

„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“

Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.

„Vznikl nápad – uspořádat v lázeňském městě pěveckou soutěž pro studenty uměleckých škol. Řekl jsem, že to zkusím.“

„Přišel rok 1969 a s ním absolutní vítězství Gabriely Beňačkové. To pomohlo osamostatnit soutěž s vlastním rozpočtem.“

„Rok 1990 byl nejdůležitějším milníkem dalších let soutěže. S návratem starého vedení jsme se však nedali původní cestou.“

Druhý listopadový týden se v Karlových Varech koná za účasti stovky mladých zpěváků Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka. Od začátků sahajících do šedesátých let je s ní spojen Alois Ježek, v současnosti ředitel soutěže a Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka. Letos šestaosmdesátiletý manažer, někdejší absolvent pěveckého oddělení Pražské konzervatoře, vzpomíná, že podnět k založení soutěže vzešel z rozhovorů u kávy. Pěvcům totiž chyběly umělecké šance, příležitosti, výměny zkušeností a nová poznání, tolik potřebná pro úspěšné zahájení umělecké kariéry. Nejprve to byla však jen soutěž studentů.