„Už příchod členů souboru na pódium prozradil mnohé – všichni působili dojmem, že se na produkci skutečně těší a barokní hudba jim není lhostejná.“

„Práce s tónem a dynamikou v podání Jany Semerádové působila naprosto samozřejmě, až jsem žasla nad pestrou paletou možností barokní ebenové flétny.“

„Bylo obdivuhodné, jak dlouhou pasáž dokáže Jana Semerádová zahrát na jeden dech.“

Soubor Collegium Marianum je znám pestrou dramaturgií svých koncertů, vzdělávacím přesahem akcí, které pořádá, doprovodnými projekty, které kromě koncertních cyklů nabízí, a také propojením hudby s architektonicky zajímavými místy. Barokní prostor Tereziánského sálu Břevnovského kláštera, kde proběhl druhý ze tří koncertů podzimní řady Barokních podvečerů 2022, s uvedenou hudbou korespondoval velmi dobře. Až na pár volných míst se sál zaplnil zájemci o poslech hudby z počátku 18. století a souboru Collegium Marianum, který se na barokní hudbu přímo specializuje.

Téma dvaadvacátého ročníku Barokních podvečerů – BOEMO SPIRITOSO – představuje české kompozice a staví je vedle kompozic zahraničních, která vznikaly ve stejném časovém období. První koncert podzimní řady s názvem Praga Rosa Bohemiae se věnoval hudbě od 15. do počátku 17. století, druhý koncert Dolcezza e bravura byl zaměřen na první třetinu 18. století a poslední koncert řady, který se uskuteční 29. 12. 2022, bude vánočně laděný.

Program na webových stránkách souboru Collegium Marianum pro koncert Dolcezza e bravura sliboval skladby Johanna Adolpha Hasseho a Antonína Reichenauera, místo nich ale nakonec zazněly kusy od Jana Josefa Ignáce Brentnera a Johanna Friedricha Fasche. Soubor vystoupil ve složení Jana Semerádová – flauto traverso, Lenka Torgersen – barokní housle, Andreas Torgersen – barokní viola, Hana Fleková – barokní violoncello, Jan Krejča – teorba a Filip Hrubý – cembalo.

Od českého skladatele Jana Josefa Ignáce Brentnera, rodáka ze západočeských Dobřan, zazněly v rámci koncertu dvě kompozice, a to hned na začátku a na konci koncertu, a také to byly jediné dvě kompozice, kde soubor vystoupil ve výše uvedeném šestičlenném obsazení. Oba Brentnerovy koncerty, jak d moll, který zazněl na úvod, tak B dur, kterým soubor Collegium Marianum koncert uzavřel, byly čtyřvěté.

Už příchod členů souboru na pódium prozradil mnohé – všichni působili dojmem, že se na produkci skutečně těší a barokní hudba jim není lhostejná. Zajímavé bylo už samotné ladění jejich dobových nástrojů (které byly laděny o půltón níž, než je v současnosti běžné – tedy a1 = 415 Hz): cembalista Filip Hrubý v akordech rozehrál celé cembalo a tím tak prostý úkon, jako je ladění před koncertem, povýšil na posluchačský zážitek.

Při počátečních tónech první skladby mě zaujala neuvěřitelná energie a péče o artikulaci flétnistky a umělecké vedoucí souboru Collegium Marianum Jany Semerádové. Její práce s tónem a dynamikou působila naprosto samozřejmě, až jsem žasla nad pestrou paletou možností barokní ebenové flétny, nad různými barvami zvuku a staccaty nejrůznějších jakostí. Výrazná melodická linka flétny, vždy zřetelná, dynamicky velmi plastická, dobře korespondovala s projevem houslistky Lenky Torgersen, která jí v melodických odpovědích doplňovala. Bohužel – a byla to velká škoda – tato živá komunikace v intencích barvy tónu nebyla samozřejmostí i pro ostatní členy souboru. Violoncellistka Hana Fleková hrála jemným, příjemným tónem, podala čistý a kultivovaný výkon a dobře zvládla i virtuózní pasáže. Avšak v melodických liniích někdy hlas violoncella zanikal v doprovodu, a tím se možné hudební dialogy stíraly. Podobně jsem vnímala hru violisty Andrease Torgersena, jehož výkon jsem ale ocenila při závěrečném Brentnerově koncertu, kdy při přechodu z předcházející skladby pro menší obsazení viola dodala poslední kompozici lesk a přitažlivost.

Výkon cembalisty Filipa Hrubého bych chtěla každopádně vyzdvihnout. Zvuk jeho nástroje velmi dobře hudbu držel pohromadě, citlivě propojoval hlasy a dodával skladbám na intenzitě. Obdivovala jsem jeho znalost cembalové hry, naprostou pohotovost a virtuozitu, bylo vidět, že má s barokní hudbou bohaté zkušenosti. Také teorbista Jan Krejča barokní zvuk svou hrou dobře doplňoval.

Druhá skladba podvečera byla Triová sonáta g moll od Johanna Joachima Quantze, také čtyřvětá, avšak obsazení se změnilo, skladba zazněla bez violového partu. Po této kompozici Jana Semerádová sólově zahrála tři Capriccia, jak je sama uvedla, od Johanna Joachima Quantze. Tento skladatel, který mimo jiné také napsal spis Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu, použil kompoziční materiál svého drážďanského kolegy Johanna Martina Blockwitze, a tak vznikla Suite Imaginaire e moll. Umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum dílo zahrála na kopii Buffardinovy flétny (Pierre-Gabriel Buffardin, francouzský flétnista, vyráběl nástroje a mimo jiné byl učitelem Johanna Joachima Quantze).

Při sólové kompozici jsem měla možnost více se zaměřit na hru Jany Semerádové. Kromě dokonalého vystižení stavby hudební struktury a porozumění frázím bylo obdivuhodné, jak dlouhou pasáž dokáže zahrát na jeden dech. Tóny se mezi publikum opět snášely se samozřejmostí a hlubokým zaujetím, dokázaly sál zcela naplnit intenzitou zvuku, především v poslední části Menuet.

Před přestávkou zazněla ještě kompozice Johanna Friedricha Fasche, skladatele, který také krátce působil v Praze. Byla provedena opět ve složení flétna, housle, violoncello, teorba a cembalo.

Další dvě skladby, Kvartet e moll od Georga Philippa Telemanna a Sonáta pro housle a basso continuo F dur od Františka Jiránka, byly uvedeny po přestávce v druhé půlce koncertu. V sonátě F dur se za doprovodu bassa continua sólově představila stálá koncertní mistryně souboru Lenka Torgersen. Její tón byl velmi barevný a kultivovaný.

Souboru Collegium Marianum děkuji za příležitost ponořit se hlouběji do barokní hudby, za možnost porovnat kompozice autorů českých i zahraničních, za jejich radost z tvoření hudby, za zajímavou a originální dramaturgii a také za poučné průvodní slovo od Václava Kapsy, které bylo součástí programu.

*******

Foto: Petr Chodura