PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Krásně plynulá gesta, lehce přimhouřené oči a lyricky rezonující tón, to vše Dominika Škrabalová prezentovala naprosto transparentně.“

„Biblické písně v Bandžakově podání byly procítěnou nadpozemskou promluvou. Po celou dobu přenášel na posluchače svůj vnitřní klid dialogického rozhovoru s Bohem.“

„Poklidná atmosféra celého recitálu naplněného osobitými interpretačně bravurními výkony pěvců i klavíristů proplouvala podvečerním sluncem nasvícenou gotickou síní.“

Festival Mahler Jihlava navázal na dlouholetou tradici, kdy  představuje mladé laureáty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka z Karlových Varů. Pořadatelé do Jihlavy zvou vždy sólisty, kteří mají na repertoáru i písně Gustava Mahlera. V podvečer 30. května tak v gotické síni jihlavské radnice zazpívala loňská laureátka, mladá mezzosopranistka Dominika Škrabalová, a pak také už ostřílený barytonista Filip Bandžak, který se stal v roce 2006 v karlovarské soutěži nejmladším oceněným pěvcem své kategorie.

„Způsob, jakým orchestr pod vynalézavě muzikálním vedením François-Xaviera Rotha zahrál hudbu Césara Francka a Clauda Debussyho, budil úžas.“

„Zvukový materiál vycházející z dobových nástrojů je omezený. Mnohonásobně ho však vyvažuje dirigentova muzikalita a elektrizující cílevědomé sledování vytčeného cíle.“

Francouzský orchestr Les Siècles, užívající dobové nástroje, byl v úterý na festivalu Pražské jaro skutečným zjevením. Prokletý lovec Césara Francka zněl pod taktovkou François-Xaviera Rotha neslýchaně démonicky, Debussyho Moře v naprosto nových barvách… a Franckovu Symfonii d moll člověk po jejich koncertě nechce už nikdy slyšet od nikoho jiného.

„V krásném prostředí zrekonstruovaného divadla byl uveden singspiel Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh. Na objednávku festivalu ji nastudoval soubor Musica Florea.“

„Režie se ujala mladá režisérka Magdalena Švecová, kterou oslovilo téma Odvahy. V tomto případě vytvořila svět pospolité vesnice, s upřímnými lidmi, kteří se nenechali zastrašit.“

Olomoucký kraj oživují až do konce září Klášterní hudební slavnosti, které se konají už pošestnácté. Opět se uskuteční koncerty krásné hudby v místech, která mají svůj génius loci a svoji osobitou historii. Festival sám vznikl v Šumperku, ale akce budou i v Jeseníku, Šternberku, Velkých Losinách, Klášteru na Hedeči, Tančírně v Račím údolí, v Karlově Studánce, Bruntále, v Bílé Vodě, Rapotíně, Maršíkově, Bludově a v Loučné nad Desnou, tedy všude tam, kde se snoubí krásná příroda s historickou pamětí kultivovaných lidí. Slavnosti otevřela v pondělí komická opera Vesnický trh od Jiřího Antonína Bendy.

„Jde o interpreta, který hledá v hudbě emoce a příběhy, nikoli šanci ukázat svaly.“

„Podání Zlatomira Funga bylo neobyčejně pravdivé, osobní a citlivé.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka nabídl v pondělí 30. května recitál amerického violoncellisty Zlatomira Funga. Nejmladší vítěz prestižní soutěže P. I. Čajkovského je po čtyřech desetiletích prvním Američanem, který jednu z nejnáročnějších interpretačních výzev zdolal. Ve Frýdku-Místku se Fung představil po boku pianisty Richarda Fu. Večerem, na němž zazněla hudba Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Césara Francka a dalších skladatelů, provázel moderátor Jiří Vejvoda.

„Před čekající orchestr najednou energicky vběhl vysoký bělovlasý dirigent a podle charakteristických gest bylo jasno. Petr Altrichter!“

„Vilém Veverka opět prokázal, že je skvělým hráčem, který ovládá nejen svůj nástroj, ale i publikum.“

Dům kultury města Ostravy už opustila Janáčkova filharmonie, ale dočkal se ještě jednoho, úplně posledního koncertu. Zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka patřil Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který je pro tento ročník festivalu rezidenčním tělesem. Jeho šéfdirigentem je Alexander Liebreich, německý dirigent s kořeny v českých zemích, který do Prahy přišel z rozhlasového orchestru v polských Katovicích, kde si vybudoval renomé. Už proto byl koncert provázen velkým očekáváním.

„Jiřího oddanost hudbě byla bezmezná.“ 

„Koncerty ho dokázaly neuvěřitelně nabít a po jejich konci jako by magicky omládl, nabral sil, energie – vskutku úžasná proměna.“ 

„Vše interpretoval s maximální věrností skladatelským záměrům ve snaze, aby jejich díla co nejkrásněji, co nejvěrohodněji, co nejpravdivěji zazněla.“

Dnes je smutné páté výročí úmrtí Jiřího Bělohlávka. Přesně v tento den jsme před rokem ve spolupráci s portálem KlasikaPlus.cz začali seriál o vpravdě českém dirigentovi, jehož život a působení jsem zpracoval v anglické fotoknize A LIFE IN PICTURES a zabývám se jím dodnes. Nikdo z nás neplánoval, ani netušil, že se seriál dočká padesáti tří dílů a přesáhne celý rok. Dnes se definitivně rozloučím závěrečnou vzpomínkou na vzpomínky.

„Snažili jsme se program koncipovat z děl, která jsou povzbudivá a radostná a která přinášejí, kromě poznání, také naději.“

„První část koncertu barytonisty Erwina Schrotta bude operní, pak zazní řada latinskoamerických písní a tang. Prostě galakoncert!“

„Od blokády Leningradu a premiéry Šostakovičovy Leningradské symfonie uplynulo osmdesát let a najednou – v jedenadvacátém století – je tu utrpení Mariupolu…!“

Příští týden začíná Národní festival Smetanova Litomyšl. Od 9. června do 5. července nabízí čtyři desítky hlavních hudebních pořadů a k nim dění v Klášterních zahradách, Smetanovu výtvarnou Litomyšl a další doprovodné akce. Po dvou ročnících improvizování vynuceného vládními opatřeními proti pandemii se letos pořadatelé vracejí k tradičnímu rozsahu…

„Soustředěná atmosféra skladby jakoby kombinuje obřad s poezií a dojem z liturgie ve velkém prostoru s civilním žalozpěvem.“

„Vznikla monumentální freska s katarzním vyzněním, jedno z nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století.“

„Vzhledem ke skladatelovu pacifismu není dílo jen tryznou za oběti války, ale i jasným protestem proti válčení vůbec.“

Osmdesátiminutový monument, burcující i útěšný, často překvapivě ztišený, evokující nadčasové naléhavé humanistické uvažování o válce, životu a smrti. Takové je Válečné rekviem Benjamina Brittena, které poprvé zaznělo 30. května 1962, přesně před šedesáti lety, při otevření nově dostavěné anglikánské katedrály v Coventry. Nahrávka Johna Eliota Gardinera, živě pořízená v Marienkirche v Lübecku při Šlesvicko-holštýnském festivalu v létě roku 1992, zachycuje všechno potřebné. Má atmosféru, má pečeť mistrovské dirigentské ruky.

„Pěvecky odvedl Olivieri velmi dobrý výkon, i když se držel spíše v horních hladinách dynamiky, což často vedlo k tomu, že klavír nebyl téměř slyšet.“

„Každopádně je zajímavé slyšet zahraniční pěvce a mít možnost srovnání. Jsem si jistý, že Olivieriho, coby operního barytonistu, čeká slibná budoucnost.“

Na neděli 29. května pozval Spolek přátel hudebních talentů a agentura Nachtigall Artists do Prahy italského barytonistu Mattiu Olivieriho a jeho klavírního partnera Michela DʼEliu. Večer byl nazván v rámci propagace „Operní gala“, i když svému názvu tak úplně nedostál.

„Elektrizujícím způsobem připomněl prostřednictvím zřídkakdy slýchané impresionistické hudební básně Pan kompoziční odkaz Vítězslava Nováka.“

„Petr Popelka po celý večer gesty a pohledy inspirovaně vybízel hráče orchestru k osobní angažovanosti, tvaroval hudební proud tempy a barvami a posunoval hudební děj.“

Petr Popelka bude od září šéfdirigentem rozhlasových symfoniků. Na Pražském jaru nicméně vystoupil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, se kterým připravil velmi neoposlouchaný program z děl Rafaela Kubelíka, Ericha Wolfganga Korngolda a Vítězslava Nováka. Pracovali společně takovým způsobem, že se nedělní festivalový večer v Obecním domě stal jedním ze zřetelných, i když neokázalých vrcholů celého třítýdenního programu.

„V Prague Offspring se zejména ukázalo, jak existenciálně důležitý je pro nové umění fyzický prostor, v němž je prezentováno, a s ním související kontexty.“

„Ve svém prvním ročníku se Prague Offspring vyprofiloval jako ambiciózní tvůrčí projekt s multidisciplinárními přesahy a v příštích dvou letech je na co se těšit.“

Se začleněním soudobé hudby do programové nabídky nemá festival Pražské jaro problémy. Skladby autorů pozdního 20. století a soudobých zněly v sousedství hudby minulých epoch na mnoha koncertech. Kromě toho ale byla náplní dvou nových projektů, v nichž sehrála naprosto nezastupitelnou roli: Vize a sny a Prague Offspring.

„Vystoupil mladý francouzský violoncellista Victor Julien-Laferrière. Předcházela ho pověst mistra, díky jeho vítězství soutěže Pražského jara před deseti léty.“

„Orchestr Moravské filharmonie se předvedl ve své nejlepší formě.“