PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Martinů ví, že umění má řadu rolí a že jednou z nich je i polidštění.“

„Byl v cestě za svým uměleckým snem ochoten a schopen hodně obětovat. A logicky musel narážet na ty, kdo obětovali jen svůj charakter.“

„Je v něm pastorálnost, archaičnost, plastičnost, lidskost, laskavost i úsměvnost. A k tomu serióznost, odvážnost, výraznost a poetičnost.“

I tam, kde máme pocit jistoty a neměnnosti, jsou otázky, které nás mohou časem překvapit a zaskočit, protože nebyly nikdy zcela zodpovězeny. Jednou z nich je i osud Bohuslava Martinů, jehož 130. výročí narození připamatujeme právě dnes, 8. prosince. Těmito slovy uvozuje profesor Jiří Hlaváč, ředitel Nadace Bohuslava Martinů, aktuální zamyšlení pro portál KlasikaPlus.cz. Má formu rozhovoru o deseti otázkách a deseti odpovědích.

„V roce 1979 byly jeho ostatky uloženy v rodinném hrobě na poličském hřbitově. Martinů se tak vlastně dvacet let po smrti vrátil ke kořenům. Kruh se uzavřel.“

„To bude slavný muž, přivítali ho slavným zvoněním, komentovala tento fakt porodní bába.“

„A dobrá zpráva nakonec: zmíněné aktivity Polička neruší, plánuje je veřejně realizovat, byť se zpožděním. Snad to bude možné v jarních měsících.“

Před rovnými 130 lety, 8. prosince 1890, se v Poličce v obytné místnosti věže na kostele svatého Jakuba narodil Bohuslav Martinů. Neexistuje snad jiný skladatel, který by měl tak zvláštní místo narození. S nadsázkou se dá říci, že přišel na svět mezi nebem a zemí, neboť jeho rodná světnička se nachází ve výšce šestatřiceti metrů.

„Z úst těchto osobností o skladateli zaznívá mnoho pozoruhodných, někdy úsměvných, jindy až intimních výpovědí.“

„Zasloužil by si i celou řádku živých koncertů, které byly letos v prosinci v plánu, ale ze známých důvodů padly.“

„Bohuslav Martinů zítra slaví velké výročí, slavme s ním!“

Úterý 8. prosince je letos významným dnem v myslích všech, kteří tíhnou k tvorbě Bohuslava Martinů. V tomto roce se sice ze všech stran ozývá hlavně: „Beethoven, Beethoven!“ a některé orchestry jeho slavné výročí předjímaly už na sklonku loňského roku, řada institucí – a není jich málo – však v posledních dnech dělá, co může, aby patřičnou úctu vzdala i našemu skladateli, od jehož narození zítra uplyne 130 let. Mezi tyto instituce se zařadila i Česká televize a její program ČT art.

„Výčet operních superstars, které se slétnou do La Scaly, aby tam společně prožily večer nazvaný Znovu hledět ke hvězdám, bere dech.“

„Nejsem si jist, zda je opravdu nutné kořenit árie recitací náročných veršů Cesare Paveseho či Eugenia Montaleho, o plamenných úvahách marxisty Antonia Gramsciho nemluvě.“

„La Scala je symbol umění, divadla a kultury, která nám pomáhá vyjít ven a znovu hledět ke hvězdám.“

Na sedmý den posledního měsíce v roce připadá svátek svatého Ambrože, patrona italského Milána. Ve stejný den tradičně zahajuje novou sezónu milánská La Scala. Letos z pochopitelných důvodů pouze prostřednictvím televizního přenosu do celého světa. 

„Varhanní hra je neodlučně spjata s improvizací takřka odjakživa.“

„Kratochvílova učebnice je po dlouhé době nový studijní materiál vhodný k samostudiu či výuce improvizace.“

„Obsahuje 22 kapitol, 288 notovaných příkladů i mnoho s nimi souvisejících úkolů na celkem 144 stranách.“

V listopadu letošního roku vydalo opavské hudební vydavatelství ARTTHON Učebnici varhanní improvizace od varhaníka, skladatele a hudebního pedagoga Bohumíra Kratochvíla z Valašského Meziříčí. Po dlouhé době se jedná o novou, česky psanou učebnici tohoto uměleckého předmětu. Její autor v ní shrnuje své mnohaleté zkušenosti s touto disciplínou a náplň celkově směřuje k liturgické praxi římskokatolického chrámového varhaníka…

„Mladá klavíristka občas poslouchá nahrávky starších dětských pianistů, a tak objevila i soutěž Louskáček.“

„Noru překvapilo, že byl soutěžní nástroj Steinway značně hlučný a bylo potřeba hrát velmi lehkým úhozem.“

„Pokud dojde ke shodě bodů, porota se krátce poradí a vyhlásí, kdo je finalistou. Tak se stalo, že španělský klavírista a Nora měli shodně 33 bodů. Porota však vybrala Noru.“

Do finále letošního ročníku právě probíhající mezinárodní televizní hudební soutěže Louskáček v Moskvě postoupila naše, teprve jedenáctiletá klavíristka Nora Lubbadová. V Čajkovského sále tak v úterý 8. prosince přednese s Moskevskou filharmonií třetí větu Beethovenova Prvního klavírního koncertu. Spolu s ní do finále postoupili dva ruští klavíristé – desetiletý Roman Šer a dvanáctiletý Ivan Čepkin…

„Chceme-li interpretovat romantickou skladbu, neměli bychom ji interpretovat romanticky?“

„Na streamu a CD uslyšíme množství taktů a frází, které nikdo dnes nezná a nebyly ve 20. století nikdy natočeny.“

„Pokud nás opět uvrhnou do nějaké verze ‚lockdownu‘, tak není vyloučené, že se sólovému cellu opět na chvíli budu věnovat.“

Na stránkách souboru Musica Florea se na čtrnáct dní objevil záznam koncertu z děl Antonína Dvořáka, který měl mít premiéru na začátku tohoto roku, ale pro lockdown nakonec zní až v prosinci, a to pouze na webu. V autentické interpretaci, tak jak se dílo hrálo v Dvořákově době a pod jeho taktovkou. Kdo to během zmíněných dvou týdnů nestihne, bude muset počkat na připravované CD…

„Měl dokonalou představu o klavírním zvuku.“

„Novákova Pana dnes žádný český klavírista nemá v repertoáru.“

„To, co si skladatel zaslouží, nakonec v delším horizontu dostane.“

Obdivovatel lidové kultury na Moravě a hor na Slovensku, vášnivý turista, učitel a po druhé světové válce rektor Pražské konzervatoře, na které byl dlouho předtím, před koncem století, spolu s Josefem Sukem nejoblíbenějším Dvořákovým žákem… To vše byl Vítězslav Novák, k jehož žákům patřili pozdější významní čeští i slovenští skladatelé…

„Korngoldova opera Mrtvé město dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi.“

„Nejprve byl zázračným dítětem.“

„Poslední filmovou partituru složil Korngold v roce 1946, pak se vrátil k psaní koncertní hudby.“

Mrtvé město? Není řeč o některé světové metropoli v době koronavirové pandemie, i když tak vypadaly a ještě stále dost vypadají, ale o opeře Ericha Wolfganga Korngolda, která je v současnosti z odkazu brněnského rodáka, vídeňského hudebníka a nakonec hollywoodského skladatele zcela určitě nejhranějším dílem. Drama Die tote Stadt uvedla jako první Opera v Hamburku 4. prosince 1920, tedy přesně před sto lety. Korngoldovi bylo třiadvacet.

„Autorů jejich srdci milých je tolik, že by potřebovali takových koncertů několik, aby se na všechny dostalo.“

„Marek Jerie hovoří o Martinů jako o autorovi výjimečném v tom, že dovede psát hudbu radostnou jako Mozart, aniž by ztratila filozofickou hloubku.“

„Někdy méně je více. Teprve pak zní Martinů ušlechtile, jak má, teprve pak koresponduje s Mozartem.“

Guarneri trio, ve kterém se scházejí Ivan Klánský, Čeněk Pavlík a Marek Jerie, si příští rok připomene pětatřicet let společného hraní v nezměněném obsazení. Jeho členové dnes v Praze převzali Výroční cenu Nadace Bohuslava Martinů. Za celoživotní zásluhy o českou hudbu, za celosvětovou reprezentaci a propagaci díla význačného českého skladatele, kterého soubor uváděl opakovaně koncertně i na nahrávkách…

„Dvořák se velkým projevům úcty vždy pokud možno vyhýbal, neboť si při nich připadal jaksi nepatřičně.“

„Díky koncertům v desítkách měst byla Dvořákovu turné věnována zvýšená pozornost nejen ve velkých denících, ale také v dnes již zapomenutých regionálních periodikách.“

„Chtěl jsem si v tom udělat jasno, a proto jsem se zařídil podle zásady Johanna Wolfganga Goetha: Když se chci něco dozvědět, napíši o tom knihu.“

Velké koncertní turné Antonína Dvořáka po českých a moravských městech, uspořádané „na rozloučenou“ před jeho odjezdem do Ameriky v roce 1892, zachycuje nová monografie muzikologa Ondřeje Šupky s názvem Než nás rozdělí oceán. Jde o pozapomenutou, ale pozoruhodnou a důležitou kapitolu Dvořákova života…