„Tento koncert bude můj debut na Smetanově Litomyšli.“

„Na nějakou soutěž možná ještě zajdu.“

„Neustále se snažím rozšiřovat obzory svého repertoáru, třeba Britten byl láska na první poslech.“

Virtuózní árie a dueta z oper Wolfganga Amadea Mozarta a Gioacchina Rossiniho nabídne ve středu 7. července festival Smetanova Litomyšl. Zazpívají je Simona Šaturová, kterou kritika označila jako malý mozartovský zázrak se kterou jsme vedli rozhovor ZDE, a mladý tenorista Petr Nekoranec za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice, kterou bude řídit jediný zahraniční host letošního ročníku festivalu, polský dirigent Łukasz Borowicz. Petr Nekoranec už dávno nepatří mezi čerstvé objevy. Jak se mimo jiné dozvíte v RozhovoruPlus, jeho repertoár se stále rozšiřuje a od nové sezóny se stává členem operního souboru Národního divadla v Praze.

Mozart a Rossini, je to pro tebe stále repertoár jako šitý na míru, nebo už pokukuješ dál? Nedávno na Pražském jaru jsi sáhl do díla Benjamina Brittena, vydal jsi CD s francouzskými áriemi…

Musím říct, že i když mi byl Mozart a Rossini vždy dáván jako můj repertoár, já jsem samozřejmě vždy pokukoval a pokukuji po jiném. Ale jak tomu tak bývá, odříkaného chleba největší krajíc. Britten byl láska na první poslech a tak tomu i zůstalo. Neustále se snažím rozšiřovat obzory svého repertoáru a nikdy se nedržet jen toho, co lidi napadne při prvním poslechu mého hlasu, což je hlavně Rossini a Mozart.

Mozart i Rossini působí na posluchače většinou hravě, lehce, jde o hodně virtuózní zpívání?

Ano, tento repertoár rozhodně vyžaduje preciznost a velmi stabilní interpretovu techniku. Rozhodně je to virtuózní zpívání a patří, když se správně provede, k jednomu z nejnáročnějších.

Které árie konkrétně patří u obou mezi nejnáročnější?

Nedá se říct, která je nejnáročnější. Všechny árie mají svá jiná úskalí, ať je to text či tesitura nebo rytmická část. A k navíc každému interpretovi sedí každá árie jinak. Například u mě „La Donna e Mobile“ z Verdiho opery Rigoletto je jedna z nejlehčích a mužů ji zpívat i o půlnoci. Ale tak tomu není u každého. Naopak „Una aura amoroza“ z Mozartovy opery Cosi fan tutte je naprosté peklo!  [:-)]

Měl jsi už možnost spolupracovat s dirigentem Łukaszem Borowiczem?

Ano, s Lukaszem už jsem měl tu čest při záskoku na jednom koncertě a hned po prvním seznámeni bylo jasné, že jakákoliv další spolupráce bude úžasná, a nejen pro nás, ale i velmi příjemná pro diváky.

Vystupoval jsi už na Smetanově Litomyšli?

Tento koncert bude můj debut na Smetanově Litomyšli. A jsem neuvěřitelně rád, že budu spolupracovat s Lukaszem a Simonou, protože oba mám opravdu velmi rád nejen jako kolegy, ale i po lidské stránce. A věřím, že to poznají i lidé v hledišti.

Do života mladých umělců asi epidemie covidu zasáhla o to citelněji, že v jejím důsledku přišli o důležité příležitosti v kariéře. Jak to bylo u tebe? A co jsi dělal po celý ten dlouhý více než rok?

Tak v tom máte bezesporu pravdu, bylo to opravdu pro většinu nenahraditelné období příležitostí, které už jim nikdo nevrátí. Já jsem ztratil prakticky celou sezónu, nicméně byl jsem naštěstí v momentě své kariéry, kdy jsem vlastně potřeboval pauzu. Takže jsem čas pandemie vlastně nabíral potřebné síly, které jsem už začínal postrádat. Čas využitý na přípravu a trénování hlasové techniky byl potřeba. Ale teď už je zase nutností mít zpětnou vazbu publika, a to cítím určitě nejen já, ale i všichni moji kolegové. 

Máš za sebou významné úspěchy v soutěžích, plánuješ ještě další, nebo už se ti tato etapa života uzavřela?

Je pravda, že jsem už měl soutěží dost, a před pandemií jsem si říkal, že už nikdy víc. Ale nějak tak jsem si uvědomil, že vlastně v mém případě už o výhru nejde a že je to vlastně příležitost pro předzpívání veliké spoustě lidi najednou, což je jinak časově i finančně náročné. Takže možná ještě na nějakou zajdu.  [:-)]

Jaké příležitosti jsou teď před tebou, spíš koncertní nebo operní?

Já se snažím vždy udržovat balanc mezi operními a koncertními představeními. Od září se stávám členem Národního divadla, takže se publikum muže těšit na Lazebnika Sevilského, Cosi fan tutte nebo Kouzelnou flétnu. V Národním divadle Brno mě pak čeká role Tamina v Kouzelné flétně. A nejbližší koncert mám teď 24. července v Polné na zámku, kde se představíme s Ladou Bočkovou za doprovodu vynikajícího klavíristy Vincenta Scalery z milánské La Scaly.

(Rozhovor najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle)

Foto: Archiv P. Nekorance, Fb Filharmonie B. Martinů, Miloš Kolesár