„Léto mívávám většinou odpočinkové. Tento rok to ale potřeba není, zpívání se už nemůžu dočkat.“

„Mozart je geniální autor pro sopranistky. V jeho operní tvorbě se můžete v průběhu let přirozeně posouvat.“

„Ludmila Petra Fialy je lyrická, krásně se zpívá.“

Dodnes ráda a skvěle zpívá Mozarta a Rossiniho, přestože jí hlas dozrál k mnohem pokročilejším rolím. Simona Šaturová patří mezi světově vyhledávané pěvkyně a v Česku zas není až tak mnoho příležitostí ji na pódiu potkat. Jednu teď nabídne festival Smetanova Litomyšl. Ve středu 7. června se potká při společném recitálu s tenoristou Petrem Nekorancem (rozhovor s ním jsme nabídli včera) právě v mozartovsko-rossiniovském programu a o den později jí pak čeká role Ludmily v oratoriu Petra Fialy. V RozhovoruPlus ale prozrazuje i své další plány a vysvětluje úskalí Mozartových árií.

Jak se ti zpívá Mozart a Rossini? V souvislosti s prvním jmenovaným tě kritika označila jako malý mozartovský zázrak…

Když jsem připravovala program našeho koncertu s Petrem Nekorancem, téměř okamžitě mě napadla kombinace Mozart a Rossini. Pro oba skladatele mám velkou slabost. Zpívám je moc ráda a provázejí mě celou mojí kariérou. U obou se dá vybírat z nepřeberného množství árií a doufám, že našim výběrem potěšíme i posluchače.

Pěvkyně často Mozarta opouštějí a posouvají se s tím, jak jim hlas zraje. Jsi ráda, že ti Mozart „vydržel“, přestože také zpíváš Dvořáky, Martinů a náročné operní role, jako je třeba Violetta? Je pro to třeba nějaká zvláštní hlasová hygiena?

Mozart je geniální autor pro sopranistky. V jeho operní tvorbě se můžete v průběhu let přirozeně posouvat od Zuzanky k Hraběnce, od Zerliny k Donne Anně, od Ilie k Elettře atd. Toto žádný jiný autor nenabízí. U Mozarta takto můžete „vydržet“ léta. Pro mě je navíc klíčovým autorem a jsem moc ráda, že i když hlas dozrál, nemusela jsem jeho interpretaci opustit. Vždy je to pro mne čirá radost. Tím, že se k němu pravidelně vracím, probíhá hlasová hygiena vlastně automaticky.

Mozart i Rossini působí na posluchače většinou hravě, lehce, jde o hodně virtuózní zpívání?

Máš pravdu a je to i můj cíl, aby zpívání působilo lehce a vzdušně. Jsou za tím ale hodiny přípravy u klavíru, korepetice, konzultace.. Například po studiích jsem právě kvůli Rossiniho árii „Una voce poco fa“ cvičila koloratury do úmoru. Dnes už je to naštěstí zautomatizováno.

Které árie konkrétně patří u obou mezi nejnáročnější?

U Mozarta je to pro mne například árie Konstanze „Martern aller Arten“ z Únosu ze serailu. Kromě náročných koloratur si musím rozložit síly, aby mě nepřeválcovaly emoce a abych s rezervou zazpívala desetiminutovou árii. Nehledě na to, že jí v opeře přímo předchází ještě další devítiminutová árie „Welcher Wechsel/Traurigkeit“. Další nesmírně náročnou je i árie Giunie z opery Mitridate, re di Ponto „Vanne. T’affretta/Ah se il crudel periglio“. U všech árií Gioacchina Rossiniho, které jsem zpívala, bylo vždy nejnáročnější zvládnout při přípravě krkolomné koloratury.

Měla jsi už možnost spolupracovat s dirigentem Łukaszem Borowiczem?

Ano, s Lukaszem jsem spolupracovala už mnohokrát. Naposledy loni v prosinci, kdy jsme natočili koncert Mozart Gala v Poznani. Moc ráda vzpomínám také na naše společné koncerty s Mariuszem Kwiecienem. Je to nesmírně pozorný a inspirativní partner s velkým citem pro zpěv.

Simono, druhý den zpíváš soudobé oratorium Petra Fialy, jaká je role Ludmily? Spíš dramatická nebo lyrická? Vybočuje hodně ze stylu, který obvykle zpíváš?

Svatou Ludmilu Petra Fialy jsem zpívala už víckrát a moc ráda se k ní vracím. Ludmila je lyrická, krásně se zpívá a vůbec nevybočuje ze stylu, kterému se věnuji. Kombinace recitátor, soprán a míšený sbor je půvabná a je jenom škoda, že dílo není většího rozsahu.

Býváš častým hostem na Smetanově Litomyšli?

Nevím už, kolikrát jsem na festivalu vystoupila, vždy tam ale byla skvělá atmosféra. Určitě nezapomenu na Requiem Andrew Lloyd Webbera, Missu solemnis Ludwiga van Beethovena, nebo můj sólový koncert Gloria se souborem Collegium Marianum. Bylo jich za ta léta samozřejmě podstatně víc. Vždy se tam moc ráda vracím.

Je skvělé, že se doba rozvolnila a opět se může hrát a zpívat. Ale během uplynulého roku jsi asi přišla o hodně hezkých příležitostí…

Ano, hodněkrát mě bolelo u srdíčka… Například, když se zrušily koncerty v Luzernu v Pittsbughu a ve Vídni s Manfredem Honeckem, nebo koncerty s natáčením CD v Kuala Lumpur. Ale zase jsem obdivovala pořadatele v zahraničí, jako se snažili hledat řešení a zachránit projekty. Například jsme místo představení La clemenza di Tito natočili CD, nebo když jsme všichni účinkující kvůli jednomu natáčení koncertu pro streaming skončili v osmidenní karanténě v Bruselu.

Jaké tě dál čeká léto, spíš pracovní nebo odpočinkové?

Léto mívávám většinou odpočinkové. Obyčejně si naplánuji měsíc absolutního klidu, aby si odpočinul nejenom hlas, ale i hlava. Tento rok to ale potřeba není. Odpočatá jsem víc než dost a proto se zpívání už nemůžu dočkat.

A nadcházející sezóna? Jak se rýsuje?

Sezóna se rýsuje hezky, ale zatím nechci jít do větších detailů s ohledem na to co se dělo v poslední době. Řeknu jenom, že bych měla zpívat tři projekty ve Vídni, dále mě čekají vystoupení například v Paříži, Drážďanech, Bambergu, Linzi, Essenu, Varšavě a po delší době i v Praze.

(Výběr z rozhovoru najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.)

Foto: Fb a archiv S. Šaturové, Petra Hajská, Petr Dyrc