PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Veronika Vojířová mě nadchla svým doslova špičkovým, ‚špendlíkovým‘ nasazováním a precizní intonací rovného, Hanu Blažíkovou připomínajícího tónu.“

„Těžko si představím klidně zkušeného posluchače, či dokonce aktivního hudebníka, který by při slepém poslechu rozeznal, které z provedených děl patří komu – co napsal Habermann, co Händel…“

„Habermann a Händel patří k sobě.“

Opisoval! Skandál! Skandál? Ne. Bylo to v době, kdy podobná věc byla projevem úcty, nikoli záškodnictví. Sám slavný Georg Friedrich Händel si, řekněme, „vypůjčil“ některé hudební myšlenky. Od koho? Dnes příliš málo známého českého tvůrce Františka Václava Habermanna, jemuž se pro vazbu na slavného kolegu začalo říkat „český Händel“. Zda to bylo označení oprávněné, se mohli přesvědčit mnozí příchozí do pražského kostela U Salvátora, kteří díla obou komponistů měli k dispozici k bezprostřednímu srovnání. 15. září hrála Musica Florea, zpívalo Collegium Floreum a čtyři sólisté, dirigoval Marek Štryncl.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.

„Když se hodně soustředíte na jednoho autora, pochopíte jeho hudební řeč.”

„Citové prožívání skladby přirozeně vytlačí trému.”

„Často mívám dojem, že skvělý student bez kariéry mi dává víc než světová hvězda.”

Jan Jiraský nepůsobí jen jako koncertní klavírista, ale též se stará o nastupující generaci umělců jako pedagog a jako předseda akademického senátu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.  V rámci Dvořákovy Prahy proběhne 18. září v Artiu na Bořislavce Klavírní podvečer s Janem Jiraským, po jehož boku se představí i vynikající studenti Matej Šabík, Jan Kmenta a Kento Satsuma z JAMU a brněnské konzervatoře. Zazní nejen skladby od Leoše Janáčka, ale také od skladatelských velikánů romantismu Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna, a diváci uslyší i díla dvacátého století od George Gershwina, Maurice Ravela a Alexandra Skrjabina.

„Leo van Doeselaar přednesl zejména méně hrané Bachovy skladby, ze kterých však sestavil program, který měl jasnou dramaturgickou linii.“

„Interpret celý koncert využíval jen původní hrací stůl s jeho paletou rejstříků.“

„Závěr koncertu patřil Toccatě F dur. Po skladbách komornějšího charakteru to bylo důstojné rozloučení s olomouckým publikem čítajícím přes pět set posluchačů.“

57. ročník Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc byl věnován Johannu Sebastianu Bachovi i Georgu Friedrichu Händelovi, oběma jubilujícím osobnostem, narozeným v roce 1685. Závěrečný koncert, který se konal 15. září v kostele sv. Mořice byl pak ryzí poctou jednomu z nich, tomu dříve řečenému. Interpretem večera byl nizozemský varhaník, teoretický i praktický odborník věnující se zejména bachovskému dílu Leo van Doeselaar. Toho může český posluchač znát zejména z audiovizuálního projektu All of Bach, který prezentuje Bachovu hudbu na vynikající úrovni. Významný je ale také jako titulární varhaník Královské koncertní síně v Amsterdamu či jako pedagog a držitel mnoha ocenění za svou diskografii.

„František Václav Habermann, nazývaný ‚český Händel‘, se proslavil v 18. století jak u francouzského dvora, tak i u italských vládců. Poté působil v Praze.“

„Marek Štryncl je také zakladatelem i sbormistrem sboru Collegium Floreum, což souboru umožňuje realizovat velké barokní projekty.“

„Jako poslední zaznělo opět dílo G. F. Händela, anthem Zadock The Priest.“

19. ročník festivalu Klášterní hudební slavnosti skončil. Maraton jednadvaceti koncertů v různých zajímavých lokalitách Olomouckého kraje ukončil závěrečný slavnostní koncert 14. září v Šumperku v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie. Finále patřilo souboru Musica Florea spolu se sborem Collegium Floreum pod vedením Marka Štryncla. Zazněly skladby Georga Friedricha Händela a také Františka Václava Habermanna, nazývaného „českým Händelem“.

„Radost vyvěrala z opojení kolektivní souhrou.“ 

„Yibai Chen se prezentoval nejen jako suverén s bezchybnou technikou, ale zároveň coby vyzrálá osobnost imponující především přemýšlivostí.“

„Vahan Mardirossian vyzdvihl celou škálu Mozartových geniálních nápadů a nesmlouvavými, vždy zcela akurátními gesty zdůraznil monumentální charakter první věty Jupitera.“

Stylově zahájil v pondělí 15. září svůj inaugurační koncert, jímž Komorní filharmonie Pardubice zároveň otevřela 57. sezonu, šéfdirigent Vahan Mardirossian. Do Sukovy síně Domu hudby vkráčel s cinkající holí v ruce a odřídil s ní úvodní kousek v nové pozici. Po Lullyho barokní muzice následovali Dvořák a Čajkovskij a večer završil Mozart. Podmanivým výkonem si publikum získal mladý čínský violoncellista Yibai Chen.

„Každý pěvec musí hledat rovnováhu mezi tím, co by rád zpíval, a tím, co skutečně zpívat může.“

„Idomeneo není příběhem o lásce, což je pro mě nezvyklé – obvykle totiž ztvárňuju postavy zamilované do sopranistky.“

„Cítím, že s věkem se do opery zamilovávám stále více, protože stále je co objevovat.“

Americký tenorista Evan LeRoy Johnson si vydobyl místo na předních evropských scénách – vystupuje ve Frankfurtu, Curychu i v Mnichově. Jeho repertoár zdobí velké tenorové role jako třeba Don José v Carmen, Rodolfo v Bohémě, Pinkerton v Madama Butterfly či Lenský v Evženu Oněginovi. V blízké budoucnosti jej čekají debuty v newyorské Metropolitní opeře i v chicagské Lyrické opeře. Pražskému publiku se poprvé představil v roce 2023 jako Princ v Rusalce a následně jako Giasone v Médee. Nyní se na scénu Národního divadla vrací coby Idomeneo v nové inscenaci tohoto Mozartova mistrovského díla – hudebně ji připraví Konrad Junghänel, režijně Calixto Bieito. První premiéra sezony je naplánována do budovy Státní opery na 25. září.

„Všichni tři autoři vybraní pro tuto specifickou sestavu se narodili na začátku poslední dekády 19. století.“

„(…) nezapře v sobě však vroucnost a lyrickou melodičnost autora pocházejícího z Českomoravské vysočiny.“

„Zemlinského smyčcové kvarteto se svým názvem hlásí k významné hudební osobnosti meziválečné Prahy.“

První koncert komorního cyklu orchestru Prague Philharmonia ve své již dvaatřicáté sezoně 2025/26 přinesl objevnou, příjemnou a přitom důmyslnou dramaturgii. Uskutečnil se v pondělí 15. září v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malé Straně. Podstatnou měrou se na něm podíleli členové Zemlinského kvarteta ve složení František Soušek, Petr Střížek (housle), Petr Holman (viola) a Vladimír Fortin (violoncello). Na vrcholu večera přednesli rozsáhlý Smyčcový kvartet č. 15 Franze Schuberta.

„Vstupní koncert festivalu Vodňanské hudební dny připomněl osobnost Váši Příhody jeho vlastní kompozicí, premiérou Houslového koncertu c moll.“

„Na koncertu se v roli sólistů představili vybraní mladí, perspektivní instrumentalisté, což je další skvělý dramaturgický počin, jenž byl na večeru ve Vodňanech v popředí pozornosti.“

„Již od svého entrée sólista Milan Al-Ashhab přesvědčoval svou naprostou technickou jistotou, zřejmou nadstavbou nad požadovanými nároky zřetelně virtuózně vystavěného partu.“

Festival Vodňanské hudební dny zahájil 12. září ve Velkém sále Městského kulturního střediska koncert Jihočeské filharmonie s dirigentem Robertem Kružíkem a zvolenými mladými sólisty. Hlavním motivem večera bylo připomenutí Váši Příhody, světoznámého houslisty a rodáka z Vodňan. A připomenut byl originálně – v roli skladatele – premiérovým provedením Houslového koncertu c moll. Sólistou byl Milan Al-Ashhab, orchestraci díla z klavírního výtahu opatřil skladatel Adam Skoumal. V programu před finální premiérou zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Bohuslava Martinů v podání mladých nadějných umělců, což byla druhá zajímavá idea večera.

„Nemohl jsem si za svoje studium přát lepší profesory a profesorky…“

„Diváci, tedy i děti, musí pochopit, o čem opera je a kde se v příběhu nacházejí. K tomu chci přispět.“

„Čím méně se toho na představení povede, tím větší je to pro mladého dirigenta zkušenost.“

To jméno bude vhodné si pamatovat, i když… mnozí už ho znají. Zdeněk Červinka je mladým dirigentem, který má zkušenosti s Komorní filharmonií Pardubice či pražským orchestrem Prague Philharmonia. Student pražské HAMU právě v prostorách její dvorany poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz, který se však týká zejména jeho libereckého působení. Po spolupráci na uvedení Čajkovského opery Evžen Oněgin tam aktuálně připravuje o poznání roztomilejší produkci, operní pohádku Porucha na lodi Nautilus z pera skladatele Lukáše Hurníka. V Divadle F. X. Šaldy bude prvně uvedena 19. září. Tato hudební „verneovka“ měla premiéru loni v létě na Hudebním festivalu Znojmo.

„Datem svého založení se pasuje na jeden z nejstarších evropských orchestrů…“

„Gerstein je v Rudolfinu častým hostem, takže šlo o setkání se známou tváří a také o další velký zážitek.“

„Vše v jeho podání vypadá vlastně jednoduše. A právě tato skutečnost je vizitkou jen skutečných mistrů taktovky.“

Sächsiche Staatskapelle Dresden je jedním ze zahraničních orchestrů, který se nejčastěji a více méně pravidelně objevuje na pražských koncertních pódiích. Vždy to znamená setkání se znamenitým tělesem přinášejícím prvotřídní orchestrální kvalitu a výrazné obohacení našeho hudebního života – výhodná zeměpisná blízkost obou měst už od dob Jana Dismase Zelenky podporovala tradiční kulturní kontakty a je jen logické a potěšitelné, že přetrvávají dodnes. Na festival Dvořákova Praha drážďanský orchestr tentokrát přijel v čele s novým šéfdirigentem, proslulým italským maestrem Danielem Gattim. Sólistou večera byl 14. září klavírista Kirill Gerstein.

„Baví mě být varhaníkem, protože je to pestrá a komplexní hudební činnost.“

„Schmidthauerovo Scherzo má krásné melodie a zvláštní atmosféru a svými permanentními crescendy a decrescendy dává varhaníkovi hodně práce.“

„Improvizace bývala součástí života každého klasického hudebníka – je škoda, že varhany jsou už jediným nástrojem, který si tuto tradici ještě stále uchovává.“

Předposledním koncertem letošního třicátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Audite organum pořádaného v bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě je 18. září recitál, který chystá mladý maďarský umělec Brúnó Kaposi. Je loňským vítězem opavské Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena, a to v kategorii improvizace. Na programu má nyní vlastní improvizace a díla Johanna Sebastiana Bacha a Franze Liszta, ale představí rovněž hudbu svých krajanů. Dezsö Antalffy-Zsiross a Lajos Schmidthauer slibují být pro české publikum objevem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Brúnó Kaposi přibližuje jejich odkaz a zamýšlí se nad tématem improvizování.

„Kateřina Kněžíková opět přesvědčila. Legato na omak hladké, rozličnost výrazových metod, témbr lahodný, vibrato tehdy, když chci, ne proto, že jinak to nejde.“

„Místy se chtělo křičet nadšením nad tou vší rafinovanou muzikalitou, péčí o pointu frází a detaily, které vědomě slouží celku.“

„Kdo nedorazil, nechť lituje.“

Dialog Vltavy se Seinou – tak bylo 14. září označeno komorní matiné v Anežském klášteře pod hlavičkou festivalu Dvořákova Praha. Náročný týden s uměním zde završila renomovaná česká sopranistka Kateřina Kněžíková, která na pódiu stanula společně s hráči Bennewitzova kvarteta, klavíristou Martinem Kasíkem a kontrabasistou Petrem Riesem. Pestrobarevnost hudebních myšlenek komponistů ze země galského kohouta se v ihned památném podání přítomných umělců ukázala jako balzám na duši Pražanů toho dne k mrzutosti sváděných škaredými mračny.