„Vstupní koncert festivalu Vodňanské hudební dny připomněl osobnost Váši Příhody jeho vlastní kompozicí, premiérou Houslového koncertu c moll.“

„Na koncertu se v roli sólistů představili vybraní mladí, perspektivní instrumentalisté, což je další skvělý dramaturgický počin, jenž byl na večeru ve Vodňanech v popředí pozornosti.“

„Již od svého entrée sólista Milan Al-Ashhab přesvědčoval svou naprostou technickou jistotou, zřejmou nadstavbou nad požadovanými nároky zřetelně virtuózně vystavěného partu.“

Festival Vodňanské hudební dny zahájil 12. září ve Velkém sále Městského kulturního střediska koncert Jihočeské filharmonie s dirigentem Robertem Kružíkem a zvolenými mladými sólisty. Hlavním motivem večera bylo připomenutí Váši Příhody, světoznámého houslisty a rodáka z Vodňan. A připomenut byl originálně – v roli skladatele – premiérovým provedením Houslového koncertu c moll. Sólistou byl Milan Al-Ashhab, orchestraci díla z klavírního výtahu opatřil skladatel Adam Skoumal. V programu před finální premiérou zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Bohuslava Martinů v podání mladých nadějných umělců, což byla druhá zajímavá idea večera.

Váša Příhoda (1900–1960), světoznámý houslový virtuos, má pamětní desku na svém rodném domě na náměstí ve Vodňanech od roku 2000. Jeho oslnivá kariéra se dá přirovnat ke jménům slavných houslistů minulosti, jako byl Jan Kubelík či František Ondříček, abych jmenoval alespoň ty velikány, na něž se nezapomnělo alespoň v zainteresovaných hudebních kruzích. Příhodovu kariéru odstartoval v Itálii světový dirigent Arturo Toscanini – ryzí shodou náhod, jak to často v životě bývá… Generace, které ho mohly vidět a slyšet, zřejmě v dětství či raném mládí, pravděpodobně již z většiny nežijí. Nahrávek mnoho nezanechal, po válce odešel z Československa do Itálie, když byl obviňován ze spolupráce s Němci za války. Po získání tureckého občanství se v roce 1950 usadil v Rakousku. Až v roce 1956, po uvolnění politické situace, byl pozván na Pražské jaro, kde přednesl Dvořákův Houslový koncert a moll, s obrovským ohlasem. Do svého skonu v roce 1960 ještě stačil vystoupit na recitálech v Praze, Brně a Bratislavě. Ovšem jak napovídá české přísloví: sejde z očí, sejde z mysli. A u interpretů to platí mnohem víc než u skladatelů. Houslista Váša Příhoda je tak nyní takřka zapomenut, podobně jako mnozí jiní významní interpreti.

Vstupní koncert festivalu Vodňanské hudební dny připomněl osobnost Váši Příhody jeho vlastní kompozicí, premiérou Houslového koncertu c moll. Příhoda psal zprvu spíše drobné kompozice, až později se pustil do svého snu o velké hudební formě. A napsal právě tento houslový koncert. Ten je nesen ve virtuózním duchu technické brilantnosti, kde Příhoda sám sobě kladl technické “překážky” v nárocích na suverénní zběhlost hry, na předvedení technické suverenity. V jeho kompozici zazní i zřejmá melodická invence, především ve druhé, pomalé větě. Prvního přepisu houslového a klavírního partu se ujal houslista Gantscho Ganev. Na popud svého syna Michaela, vnuka Váši Příhody, zpracoval rukopis a vydal jej společně s dalšími skladbami v letech 2019 až 2020. Orchestrace klavírního výtahu pro housle a klavír se ujal skladatel Adam Skoumal, díky jeho snaze tak mohla být skladba provedena v plném lesku za doprovodu symfonického orchestru. Projekt zpracování orchestrace byl podpořen Dárcovským fondem Jiřího Bělohlávka při Nadaci pro rozvoj České filharmonie. Světová premiéra zazněla tudíž až roku 2025 v Příhodových rodných Vodňanech, šedesát pět let po skonu velkého umělce.

Koncert měl zajímavě promyšlenou dramaturgii. Zmíněná premiéra houslového koncertu Váši Příhody byla postavena do finále večera. První polovina koncertu se nesla v duchu klasicistního stylu hudby W. A. Mozarta. Ocenil jsem poté zařazení cenné kompozice z pozdního skladatelského období Bohuslava Martinů Rhapsody-concerta pro violu a orchestr neboli Violového koncertu. Skladbu vysoce umělecky hodnotnou, kde není nástrojová do popředí postavena virtuozita u sólové violy. Čili dramaturgicky skvělý výrazový protipól, kontrast oproti finální skladbě zřetelně virtuózního charakteru.

Na koncertu se v roli sólistů představili vybraní mladí, perspektivní instrumentalisté, což je další skvělý dramaturgický počin, jenž byl na večeru ve Vodňanech v popředí pozornosti.

Vstupní skladbou večera se stal osvědčený Mozartův Koncert D dur (Köchel 218), zkomponovaný v roce 1775, jenž patří mezi jeho nejoblíbenější díla vůbec. Dílo náleží do oblasti společenské galantní hudby, staví na rozhovoru sólového nástroje a orchestru, sólistům dává mnoho možností ukázat své umění, zejména v širších plochách volných vět. Allegro první části koncertu přednesla mladá perspektivní houslistka Sara Jezernik Špec původem ze Slovinska, studující na Anton Bruckner Privatunivesität v rakouském Linci. Zaujala intonační čistotou nástrojového projevu a plasticitou hudebních frází, především ve druhém, výraznějším tématu první věty, spoluvytvářejícím sonátovou formu vstupní části.

Andante cantabile části druhé, přinášející Mozartovu slavnou houslovou melodii, přednesl již druhý zvolený mladý sólista Antonín Kratochvíl, v současnosti úspěšný student pražské HAMU. Takto zajímavě rozdělené úlohy sólistů v jednom houslovém koncertu jsou docela ojedinělým nápadem. Sólista se vyrovnal dobře se širokou plochou volné věty a její niternou kantilénou, ale i se závěrečným Rondem, kombinovaným s epizodními vložkami Andante grazioso a kontrastním Allegro, ma non troppo. Kratochvíl se přesvědčivě vyrovnal se spletitostí graciézní části s allegrovou epizodou a vytvořil smysluplný výrazový celek. Samozřejmě vše pod přesnou taktovkou dirigenta Roberta Kružíka, s jeho zřetelným smyslem pro styl a exaktně působícím, vytříbeným gestem, pod nímž je jistě radost tvořit.

Jak jsem výše již akcentoval, byl pro mne zařazený Bohuslav Martinů, k němuž mám navíc silný osobní vztah, moc vítanou připomínkou předního českého autora 20. století. Z jeho významného pozdního díla z roku 1952 Rhapsody-concerto pro violu a orchestr byla sice zařazena jen druhá věta, ale vytvořila nádherně přirozený kontrast v programu. Martinů zde opouští neoklasický sloh, jímž jsou silně poznamenána díla jeho předchozího období (1946–1951). Jeho tvůrčí přetlak potřeboval jakýsi přechod od obdivu ke klasicistnímu slohu více k neoromantismu, k větší citovosti výrazu, k potřebě až expresivního sdělení originálních hudebních myšlenek. Sólista na violu Bohumil Bondarenko dostál tomuto náročnému úkolu výborně. Po technické stránce znamenitě, jeho nástroj zněl vyrovnaně, měkce, s krásnou, podmanivou lyrikou ve výrazu stylu. Pro mne to byl přirozený vrchol první části večera, opět musím vyzdvihnout dirigenta, jeho smysl pro výstavbu a styl hudby.

Na závěrečnou část publikum zjevně nejvíce čekalo, měl jsem po pauze pocit i většího zaplnění auditoria. Ve světové premiéře Koncertu c moll pro housle a orchestr Václava Příhody se etabloval skvěle houslista Milan Al-Ashhab, který působí jako koncertní umělec a profesor houslové hry na konzervatoři – zdůrazňuji to proto, že oproti třem předchozím studentům je již v profesně jiné roli. A dostál jí výtečně. Bylo zřejmé, že se s virtuózním charakterem Příhodova díla identifikoval. Již od svého entrée mne přesvědčoval svou naprostou technickou jistotou, zřejmou nadstavbou nad požadovanými nároky zřetelně virtuózně vystavěného partu. Pamětně suverénně zvládnutého, provedeného ale neokázale, s vysokou muzikalitou a příkladnou plasticitou hudebních frází. Působil jakoby až s nechtěnou ležérní „povrchností”, což budí u publika příjemný pocit – jako kdyby houslový part technicky ani tak náročný nebyl. To je ovšem ten správný vytvořený dojem, pokud má posluchač tento osvobozující pocit zdánlivé snadnosti a lehkosti tvoření.

Hodnotit skladbu z úhlu pohledu tvorby druhé poloviny dvacátého století, by bylo trochu ošidné. Dokážu si docela přesně představit latentní pohledy muzikologů, pokud by skladbu hodnotili nikoliv jen z pozic maximálního využití nástrojové virtuozity. Je ostatně dobře, že původní program s houslovým koncertem Paganiniho byl pozměněn. Vznikl přece jen v jiné době, tak jako podobně virtuózně laděné koncerty Poláka Henryka Wieniawského (1835–1880), s nimiž lze Příhodův koncert do jisté míry porovnávat. V době plně otevřené virtuózním exhibicím, což již v době koncepce tohoto díla tak zcela nebylo. Ale i tak náleží k mnoha proudům hudby 20. století, kterým zejména meziváleční muzikologové a estetici přisuzovali vymezené mantinely, aby je další vývoj hudebního vnímání usvědčil z příliš subjektivních postojů. Pro publikum je hudba s líbivými melodiemi zajisté přitažlivá, pro hudební vnímání schůdná, tak jako hudba takzvaného vyššího populáru, jak jsme ji rádi nazývali. Vysoká míra náročnosti pro interpreta, pro posluchače jde naopak o hudbu vděčnou, přístupnou pro vnímání.

Na zdařilé světové premiéře v jihočeských Vodňanech měla velkou zásluhu Jihočeská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Janáčkovy opery v Brně Roberta Kružíka. Podala vyrovnaný výkon ve všech skladbách, byla soustředěným, pozorným a spolehlivým doprovázejícím tělesem. V lepší akustice domovské budějovické koncertní síně by ovšem vyzněla její role ještě lépe, program z Vodňan by jistě mohl být zařazen i mezi řadu koncertů v krajském městě.

Vstupní večer Vodňanských hudebních dnů ukázal, jak i v menších městech republiky lze dokázat mnoho, pokud se najde někdo, kdo se nadchne pro určitou ideu a dovede si za ní jít. Tak to bývá všude, kde v kultuře místa vznikne festival, soutěž, přehlídka či smysluplný typ objevného koncertu. Ve Vodňanech stojí za festivalem, dramaturgií a snahou oživit jméno místní houslové legendy Institut Váši Příhody v čele s ředitelkou institutu Pavlou Žílovou. Koncert se vydařil, publikum aplaudovalo v závěru nadmíru vřele. 

Foto: Karel Burda, ilustrační - Facebook - Sary Jezernik Špec, archiv KlasikyPlus.cz, archiv B. Bondarenka

Facebook X E-mail WhatsApp