„Podstata programu závěrečného koncertu byla tvořena ukázkami z takzvaného vyššího populáru. Amplifikaci bylo nutné tolerovat.“

„Protagonisty večera byli nadějný korejský barytonista Sungbin Kim a česká sopranistka Alžběta Poláčková.“

„Komorní filharmonie Pardubice, kterou vedl dirigent Martin Leginus, zaujala především v ukázkách z Mozartovy tvorby.“

Na nádvoří Městského úřadu Třeboň se uskutečnilo 12. července finále 22. ročníku tradičních Třeboňských nocturen. Závěrečný koncert patřil opernímu gala. Utvořila je Komorní filharmonie Pardubice, kterou řídil slovenský dirigent Martin Leginus. V důležité roli sólistů večera se představili korejský barytonista Sungbin Kim a osvědčená česká sopranistka Alžběta Poláčková. 

Festival Třeboňská nocturna je krátký, začal tradičně 8. července a závěrečný koncert se odehrál 12. července. Dlužno podotknout, že lázeňské město Třeboň pořádá celou řadu kulturních akcí po celý rok. Festival je de facto kořením a zároveň jistým vrcholem hudebních pořadů pro místní a lázeňské publikum. Necelý týden je naplněný převážně komorními koncerty, závěr bývá naopak okázalý, tradičně se pořádá na nádvoří Městského úřadu Třeboň, za účasti pozvaných symfonických orchestrů a sólistů. Prostor je velmi pěkný, půvabný, ale je zkrátka venku, takže klade vždy otázku základní v souvislosti s počasím, v Čechách vrtkavým – jeden den horko, druhý naopak chladno a deštivo. Druhá alternativa nastala letos, kdy závěrečný koncert zastihlo podmračené počasí, občas lehce zapršelo, naštěstí jen velice střídmě, takže si publikum vystačilo s pláštěnkami, ti otužilejší to unesli ba i bez nich. 

Závěr 22. ročníku Třeboňských nocturen zarámoval často festivalem zvaný symfonický orchestr Komorní filharmonie Pardubice, letos ji dirigentsky vedl slovenský dirigent, v Čechách hodně známý Martin Leginus. Sólisty operního gala byli nadějný mladý korejský barytonista Sungbin Kim a renomovaná česká sopranistka Alžběta Poláčková.

Program koncertu byl vytvořen z děl velmi populárních, kterým se říkávalo výstižně „vyšší populár“. Obdoba repertoáru koncertů, které jsem tolik znal v dětských letech na kolonádě v Mariánských Lázních a dokázaly mne nadchnout záhy pro artificiální hudbu mnohem závažnějších forem. Vyšší populár je obvykle optimální i pro posluchače, kteří se s klasickou hudbou setkávají poprvé, což je v lázeňských městech častým jevem. Může mít někdy zásadní vliv na posluchače a jeho touhu jít dál za novým poznáním. Třeboň má dnes přes osm tisíc obyvatel, jen pro porovnání Mariánské Lázně mají čtrnáct tisíc a mají i vlastní symfonický orchestr. 

Ač se může zdát, že ozvučení orchestru, amplifikace, je v tomto budovami sevřeném prostoru nadbytečná, opak je pravdou, bohužel. Zvuk orchestru a sólistů je nutné zesilovat, což bývá vždy u symfonického orchestru značný problém. Je to otazník všude, ani raději nebudu zmiňovat Český Krumlov s Pivovarskou zahradou, kde jsem zdaleka nejen já byl svědkem dosti špatných amplifikací. Reflexe musí s touto skutečností počítat a v kompaktnosti zvuku leccos tolerovat. Samozřejmě, že mikrofon je také pěkný „prevít“ v až mikroskopickém odhalování momentů nepřesností intonace a souhry, což už se týká pěvců stejně jako orchestrálních skupin. Nesměl bych mít řadu zkušeností s rozhlasovým studiem, abych tyto otázky solidně neznal.

První polovina závěrečného gala večera měla ve výběru populárních melodií větší záběr do české romantické hudby (Dvořák, Smetana), na začátku zazněla poprvé coby světová premiéra dokonce česká novinka, skladba Lukáše Hurníka Gala Ouverture. Vedení festivalu každým rokem uvádí premiéru kompozice, novinky soudobého skladatele. Je to již potřetí (dle slov konferenciérky Martiny Kociánové), kdy se konala premiéra nové skladby, napsané přímo na žádost, objednávku festivalu. 

Na vydařené entrée skladby Lukáše Hurníka navázala dramaturgie večera kompozicemi Antonína Dvořáka. Jednak orchestrální skladbou, velmi bryskně dirigentem interpretovaným Furiantem, jenž tvoří finále slavné České suity, op 39, druhá ukázka byla naopak operní. Sopránová árie Za štíhlou gazelou titulní postavy opery Armida je po dlouhá léta evergreenem z tohoto posledního operního díla Dvořákova. Milada Šubrtová svým výborným rozhlasovým snímkem kompletu opery vtiskla árii rozměr oblíbeného „hitu“. V podání sopranistky Alžběty Poláčkové zazněla árie střídmě, bez romantického patosu, v míře kantability s určitými rezervami, ale citlivý závěr v mezza voce na vysokém as se vydařil. 

Mladičký barytonista Sungbin Kim z Korejské republiky mile překvapil plností zvuku svého měkkého lyrického barytonu (ovšem upozorňuji opět na mikrofon, kde nelze rozpoznat prostorovou divadelní nosnost hlasu, jen na ni usuzovat), vyrovnaností poloh, lehkostí ve tvoření vyšších tónů. Zajisté si mladý pěvec neodpustil přidané (v partu autorem nepsané) vysoké as, prolog zakončil suverénním vysokým gé.

Závěr první části patřil sopranistce a dvěma zvoleným nesmrtelným sopránovým áriím. Nelze snad ani zvolit větší hity v české operní literatuře. Pro publikum přitažlivé, pro operní fanoušky trochu nebezpečné, neb se ihned vynoří srovnání s mnoha výkony minulosti, tak jako u Armidy legenda M. Šubrtová s její vroucí plynulou kantilénou. Smetanova Mařenka, stejně jako Dvořákova Rusalka, jsou náročné árie právě pro mnohost možných porovnání, což u málo známých árií nehrozí… Alžběta Poláčková uspěla se ctí, v Mařence na sebe s dirigentem někdy méně viděli, ale to byly v rámci celku drobnosti. Obě árie zvládla pěvecky s nadhledem. Orchestr vložil mezi obě árie populární Skočnou ze Smetanovy Prodané nevěsty.

Více mne zaujala druhá část koncertu, přes neustále hrozící déšť. Předehra k Mozartově opeře Idomeneo zazněla pod taktovkou dirigenta Leginuse delikátně, v tempech vyváženě a zvuk orchestru se v amplifikaci zlepšil o výraznější vnitřní harmonii. V první části příliš dominovala melodická linie vedoucí houslové skupiny, violy, violoncella a kontrabasy zůstávaly v pozadí. V Idomeneovi se tato otázka zlepšila, tím mohu i hovořit více o stylu, jenž se dobře dařil i ve známém duetu Zerliny a Giovanniho z opery Don Giovanni. Barytonista Sungbin Kim zde ukázal schopnost hlasové modulace, kultury projevu a smyslu pro stylovou interpretaci Mozarta, jeho partnerce se rovněž dařilo v partu Zerliny znamenitě, vzájemná komunikace obou pěvců byla příjemně uměřená podmínkám koncertu. Zařazení Bizetovy Carmen nemůže nikdy zklamat obecenstvo, toto dílo je takřka synonymem pro operu jako žánr u řady posluchačů. Slavná vstupní árie Escamilla byla zdařile interpretována, zejména její refrén, ale zároveň i ukázala, proč se jí barytonisté trochu obávají pro polohu vstupních hudebních frází. Orchestr se v refrénu po sólistovi spokojil s doprovodnou harmonií pod sborem, který pochopitelně v Třeboni neúčinkoval. Árie Micaëly ze třetího jednání opery je velmi náročná, vyzněla sopranistce zdařile, plynulost kantilény se mi jevila nejdokonalejší ze zvolených čísel, rovněž nesnadný vrchol na vysokém bé vyzněl i na mikrofon přesvědčivě. 

Před finále večera mne oslovila interpretace ouvertury k opeře Figarova svatba W. A. Mozarta, zdařilá v tempech, stylovém pojetí, v pěkném, barevném a zároveň decentním zvuku dřevěných dechových nástrojů. Interpretace ukázek stylově nesnadné Mozartovy tvorby se mi v průběhu koncertu jevila jako nejlepší ze zvolených slavných autorů, technicky i výrazově. 

Volba finále padla na až výjimečně populární duet Papagena a Papageny z opery Kouzelná flétna. Pravda, tenhle duet pro plné divadelní vyznění potřebuje operní jeviště. Ale i v koncertním podání splnil svůj účel efektní koncovky koncertu, jenž byl přehlídkou operních evegreenů, jak pěveckých, tak orchestrálních. Obě slavná intermezza z veristických děl R. Leoncavalla a G. Pucciniho vyzněla s melodickým tahem a snahou dirigenta o tektoniku v cestě k vrcholu. Výborně si orchestr vedl pod taktovkou dirigenta M. Leginuse v předehrách Mozartových, jak jsem již zmínil výše. Dovedu si živě představit míru preciznosti hry orchestru při provedení v akusticky příznivém sále. 

Sympatická konferenciérka Martina Kociánová si vybrala pro svůj vstup na zahájení koncertu téma relativnosti úspěchu a neúspěchu, pozvala na pódium přítomného hejtmana Jihočeského kraje Martina Kubu, jenž ujistil festival o podpoře kraje i per futurum, což organizátoři jistě rádi slyšeli.

Dvaadvacátý ročník festivalu Třeboňská nocturna je u konce. Akce si vydobyla své pevné pozice na mapě významných českých hudebních festivalů. Jistě si festival povede obdobně úspěšně i nadále.

Foto: David Peltán / Třeboňská nocturna