„Ondřej Valenta dostal na 28. Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba svou prozatím největší koncertní příležitost v Praze.“

„Pro svůj koncert zvolil skutečně festivalově pouze čtyři rozsáhlé skladby různých stylových období.“

„Ke 150. výročí narození Maxe Regera provedl jeho rozsáhlou vrcholnou Fantasii na chorál ‚Wachet auf, ruft und die Stimme‘.“

Ondřej Valenta je varhaníkem a ředitelem kůru na pražském Vyšehradě. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kterou vystudoval, a pokračoval na Hudební fakultě AMU. Své vzdělání v oboru si rozšířil ještě na Mozarteu v Salcburku a Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově. Zároveň se věnoval studiu cembalové hry na konzervatoři a pokračuje v současné době na AMU. Vystoupení v rámci festivalu 14. září bylo prozatím jeho největší koncertní příležitostí v Praze, které beze zbytku využil.

Ondřej Valenta je znamenitě vybaven manuálovou a pedálovou technikou, což mohlo četné obecenstvo sledovat při přenosu z kůru na obrazovku dole v chrámové lodi. Je přemýšlivým interpretačním typem, který vidí skladby ve stylových i historických souvislostech. Vybral pro svůj koncert při vědomí, že se jedná o festival, pouze čtyři závažné skladby. Nepodbízel se posluchačům žádnými lacinými efekty, ale snažil se spíš o naprostou srozumitelnost hudebních linií s pozorností k jejich smysluplnému začlenění do kompozičního celku.

Na úvod vybral u nás k naší škodě málo hraného významného Bachova předchůdce Dietricha Buxtehudeho. Jeho Te Deum je rozsáhlým dílem, složeným z kratších částí a používajícím citace gregoriánského chorálu. Je obtížným úkolem každého interpreta začlenit krátké epizody díla do autorem velkolepě koncipované hudební stavby. Sólistou působivě a kontrastně narejstříkovaná skladba byla vystupňovaná do přesvědčivého závěru.

Wolfgang Amadeus Mozart působil několik let jako arcibiskupský dvorní varhaník v Salcburku. Pro tamní dóm napsal řadu jednovětých „Kirchensonát“, kde nástroj spojuje s komorním souborem, ale pro sólové varhany nekomponoval. Valenta nastudoval Adagio a fugu c moll KV 546, původně určenou pro smyčce. Technicky velmi obtížná varhanní úprava je dílem francouzského virtuósa Jeana Guilloua. V Adagiu vystihl sólista jeho „barokní“ patos a svižnou fugu působivě přivedl do energického stručného zakončení.

Gustav Adolf Merkel je nepříliš hraný německý skladatel 19. století. Byl žákem Roberta Schumanna. Celý život působil v Drážďanech jako varhaník v Kreuzkirche a pedagog na konzervatoři. Často se hrává jeho Sonáta d moll na čtyři ruce, ale 9 sonát a další skladby odpočívají v archivech. Valenta vybral jeho Variace na Beethovenovo téma op. 45 z mladšího období tvůrčí činnosti. Téma skladatel vzal z Beethovenovy Klavírní sonáty E dur, op. 109. Zazní po introdukci. Sled variací proměňuje téma v pohybu a s dalšími doplňujícími hlasy do zvukového vrcholu. Po jeho ztišení zazní opakování tématu a závěr mizí do ztracena. Jednotlivé variace nejsou svou zahuštěnou vazbou příliš kontrastní. Možná mohly být víc zvukově odlišeny.

Letošní 150. výročí narození Maxe Regera dalo Ondřeji Valentovi příležitost provést stěžejní varhanní dílo Fantasii na chorál „Wachet auf, ruft uns die Stimme“ (Procitni, lide Páně). Pozdně romantický Regerův styl v sedmi Chorálních fantasiích přinesl trvalé hodnoty. Kontrast diatonických hudebně velmi cenných chorálních nápěvů a kompozičního projevu, využívajícího bohatě chromatických postupů, je ještě kombinován s bohatou polyfonií. Celá první část Fantasie po introdukci od první citace chorálu je až do středního Adagia jednou velikou gradací s postupným, ale nepostřehnutelným zrychlováním pohybu. Sólistovi se gradace celkem zdařila. Až další provedení díla však autorem požadované zrychlování zřejmě učiní přirozenějším. Po meditativní pomalé části, hrané spíš střízlivě, nastoupila ve výstavbě mohutná fuga s chorální citací v pedálu a v levé ruce, která v plenu celého svatojakubského nástroje vyvrcholila úspěšný koncert.

Foto: Zdeněk Chrapek