„Černohorského skladba by zřejmě lépe vyzněla na barokních varhanách, nicméně romantický závěr dokomponovaný Skuherským osvětlil její předvedení na Mölzerových varhanách.“

„Maestoso od Mikuláše Schneidera-Trnavského zahrál Kopec znamenitě, impozantně rozezněl varhany.“

„Závěrečná Sonáta d moll francouzského Alexandra Guilmanta patří k repertoárovým stálicím a bylo slyšet, že je Vladimíru Kopcovi vlastní.“

Poslední červencové úterý zavítal do pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha slovenský varhaník Vladimír Kopec z Nitry. Hrál na posledním koncertu v rámci festivalu Svatovítské varhanní večery. Přednesl známé i méně známé skladby různých autorů, zahrál i jedno dílo slovenského skladatele. Rozezněl třímanuálové romantické varhany postavené kutnohorským varhanářem Josefem Mölzerem v prvním patře Wohlmutovy kruchty.

Poslední koncert Svatovítských varhanních večerů se těšil velkému zájmu publika, takže lidé seděli i v přední části chrámu. Na úplném začátku interpret publiku ozřejmil výběr repertoáru, který přichystal na úterní večer. Svůj recitál zahájil Toccatou C dur nymburského rodáka Bohuslava Matěje Černohorského. Tato skladba by zřejmě lépe vyzněla na českých barokních varhanách, nicméně romantický „regerovský“ závěr dokomponovaný Františkem Z. Skuherským osvětlil její předvedení na Mölzerových varhanách.

Kopec ji zahrál v radostném tempu a slavnostně. Následující Fantazii G dur Johanna Sebastiana Bacha přednesl stylově a jistě, jen rejstříkové kombinace mohly být více baroknější a jasnější. Známé dílo varhanního romantika, Preludium, fuga a variace op. 18 Césara Francka postrádalo více romantického frázování. Ve fuze mírně kolísalo tempo, avšak variace vyzněly uspokojivě. Varhanní dílo slovenského Mikuláše Schneidera-Trnavského není známé, snad i právě proto ho zařadil slovenský varhaník do svého programu – přednesl Maestoso f moll z cyklu Prelúdiá pre organ. Toto dílo menšího rozsahu zahrál Kopec znamenitě, impozantně rozezněl Mölzerovy varhany a mám dojem, že tato skladba zdejšímu nástroji stylově náležela. Málo známou skladbu Matin provensal (Provensálské ráno) francouzského romantika a varhanního virtuosa Josepha Bonneta interpret ztvárnil ve velmi barevně zajímavých rejstříkových kombinacích. Následující Arioso římského varhaníka a skladatele Filippo Capocciho není moc známé, stejně jako jeho autor. Skladba moc ariózně nevyzněla, přednes byl spíše roztrhaný a registračně nevyvážený. Závěrečná Sonáta č. 1 d moll francouzského Alexandra Guilmanta patří k repertoárovým stálicím a bylo slyšet, že je Vladimíru Kopcovi vlastní. První větu s tečkovaným rytmem a následným pedálovým sólem přednesl brilantně a energicky, v druhé větě Pastorale představil jazykové rejstříky varhan a třetí větu Final zahrál efektně. Nadšené publikum si ještě vyžádalo přídavek – Kopec přidával Toccatu in seven anglického autora Johna Ruttera.

Je potěšující, že se varhanní hudba těší tak velkému zájmu posluchačů. Nyní můžeme jen s napětím očekávat postavení nových varhan Gerhardem Grenzingem, které budou adekvátně rozeznívat nejvýznamnější českou katedrálu.

Foto: Svatovítské varhanní večery