„V orchestru je zastoupen velký počet mladých hráčů. Zaujal mne hlavně velmi homogenní zvuk.“

„Exponovaný sólový part byl přednesen jasným čistým tónem.“

„Kleckerovo vedení orchestru by se dalo popsat třemi slovy: důstojnost, klid a nadhled.“

V duchu toho, co je uvedeno na webových stránkách Moravské filharmonie, že „online koncerty nejsou náhradou, ale bonusem pro posluchače v této náročné době“, jsme měli možnost vyslechnout živý stream koncertu orchestru se sólistou Mikulášem Koskou. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Jakub Klecker. Na programu byla dvě stěžejní díla německého romantismu. Záznam je možno zhlédnout i nyní na webových stránkách orchestru.

V úvodním průvodním slově dramaturgyně orchestru Ivany Kaliny Tabak byl v kostce představen program koncertu a ředitel orchestru Jonáš Harman pozval posluchače k zajímavé interakci – online hlasování na webu www.mfo.cz/naprani, kde si lze zvolit tři skladby z devíti předvybraných, které zaznějí na jednom z dalších koncertů orchestru 11. března. Hlasovat půjde do neděle 21. února.

Moravská filharmonie Olomouc uvedla nejprve Koncert pro lesní roh č. 2 Richarda Strausse. Sólového partu se ujal pozoruhodným způsobem Mikuláš Koska. V úvodu sice bylo slyšet nějakou nejistotu, nicméně exponovaný part byl přednesen jasným čistým tónem. V náročných rytmických úsecích, kdy se začátky témat rozcházejí s orchestrem, hrál naprosto přesně. Nynější člen orchestru České filharmonie také zaujal zejména na konci druhé věty koncertu sametovým tónem svého nástroje. Možná se mi jen zdálo, že ve druhé větě byl sólista chvíli intonačně nepatrně nad tónem. Se ctí zazněla věta třetí, a to od prvních tónů technicky exponovaného tématu.

Bylo zajímavé slyšet „doprovázející“ orchestr pod taktovkou jeho šéfdirigenta Jakuba Kleckera. V orchestru je zastoupen velký počet mladých hráčů. Zaujal mne hlavně jeho velmi homogenní zvuk, nástrojové skupiny zněly vyrovnaně, a přestože jsou v orchestru jednotliví výborní hráči, z celku nikdo zvukově nevyčníval. Dirigent následoval sólového hráče bezproblémově. Nastavení zvukové úrovně přenosu bylo mírně ve prospěch sólisty. Přenos obrazu byl zajištěn z několika stacionárních kamer, jednotlivé přednastavené záběry, které byly logicky střídány, zachycovaly orchestr i sólistu ze zajímavých úhlů.

Ruka kameramana ve druhé polovině koncertu, kdy zazněla velkolepá poslední Symfonie č. 4 e moll op. 98 Johannesa Brahmse, zprostředkovala některé záběry už v pohybu. Ve větším „pohybu“ byl i dirigent. Jeho vedení orchestru by se dalo popsat třemi slovy: důstojnost, klid a nadhled. V první větě dovedl vystihnout klid a šíři Brahmsovy hudby. Veškeré, pro Brahmse typické trioly zazněly rytmicky zcela usazeně. Začátek druhé věty vyzněl intonačně naprosto přesně. V průběhu věty byl dobře slyšet široký dynamický rozsah orchestru, ke konci zaujalo nádherné piano. Jednotlivá sóla si hráči doslova užívali. Následující Allegro giocoso vyznělo naprosto srozumitelně a bezproblémově. Zajímavostí poslední věty je, že ji Brahms napsal ve formě variací. Je zde patrné, že právě tuto formu mistrně ovládal, protože v podání Moravské filharmonie Olomouc nádherně vyzněla kontinuita věty, sóla jednotlivých nástrojů se nádherně přelévala. Dirigent se v závěru skladby dostal i k poněkud vzrušenějším gestům.

Trochu mrazivě působilo naprosté ticho v Redutě – koncertním sále Moravské filharmonie Olomouc – po dohrání posledních tónů orchestru. Pocit hudebníků, kteří se nedočkali bezprostřední odezvy svého publika, musel být opravdu depresivní…

Během února Moravská filharmonie Olomouc připravuje ještě několik zajímavých koncertů, více informací najdeme na stránkách orchestru.

Foto: Fb MfO