čtvrtek, 10 listopad 2022 11:43

Jedno tělo a jedna duše Tria Concertante

Autorka:

„Hana Kubisová rozezněla housle temnějším, vemlouvavým, vznosným zvukem, který v průběhu věty mířil k bolesti i vrcholil v dramatičnosti.“

„Dokonalé jištění rytmu, zajímavě odsekávané akordy či bravurní běhy Slávky Vernerové byly ozdobou provedení, aniž by na sebe strhávaly přehnanou pozornost.“

„Nádherná vokalíza byla v podání všech tří muzikantů křehká, s pečlivou souhrou, skvěle fungujícími pauzami a postupně budovaným napětím.“

 

1

 

Skladby Césara Francka, Oliviera Messiaena a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho byly na programu třetího večera komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia. V Profesním domě Matematicko-fyzikální fakulty je v pondělí 7. listopadu zahrálo Trio Concertante, které v současnosti tvoří houslistka Hana J. Kubisová, violoncellista Teodor Brcko a klavíristka Slávka Vernerová. Dramaturgicky zajímavě postavený program přinesl i jednu zřídka hranou skladbu.

Klavírní trio fis moll, op. 1 č. 1 Césara Francka nepatří ke stálicím repertoáru klavírních trií, o to přínosnější bylo jeho zařazení na program koncertu. Trio složil budoucí „otec moderní francouzské hudby“ v pouhých osmnácti letech, přesto je kompozičně pozoruhodné (zajímavá práce s tématy, z nichž jedno se ve větách dynamicky proměňuje, druhé se vrací v nezměněné podobě) a interpretačně záludné. Mladistvá skladba je plná emocí i krásných melodií, zároveň však klade na hudebníky velké požadavky v souhře. První věta Andante con moto je rozvážná, poskytuje velký prostor houslím. Hana Kubisová je rozezněla temnějším, vemlouvavým, vznosným zvukem, který v průběhu věty mířil k bolesti i vzpínal se k dramatičnosti. Houslistka, členka PKF – Prague Philharmonia od vzniku orchestru v roce 1994 a zakládající členka Tria Concertante, s jistotou naplnila vůdčí roli, kterou houslím autor přisoudil. Všichni tři členové tria se však stejnou měrou podíleli na výborné souhře a odevzdali svým partům maximum. Do druhé věty Allegro molto vstoupili muzikanti energicky, dali vyznít zpěvným houslím a jejich nádherné melodii. Houslistka obdivuhodně zahrála těžkou pasáž dovedenou do výšek, vzápětí se nořící do forte zatěžkaného city. Pozadu nezůstal ani violoncellista Teodor Brcko, rovněž člen PKF – Prague Philharmonia, který udivil bohatostí svých výrazových rejstříků – krásné melodie ztvárňoval příjemným měkkým tónem, avšak v dramatických pasážích se nebál drsného až hrubého tónu. Vynikající klavíristka Slávka Vernerová (Pěchočová), o které její pedagog Ivan Moravec vždy hovořil s uznáním, byla tmelem celého seskupení. Dokonalé jištění rytmu, zajímavě odsekávané akordy či bravurní běhy zdobily provedení, aniž by na sebe strhávaly přehnanou pozornost. Závěrečné Finale. Allegro maestoso se stalo v provedení tria ohnivou smrští, vydařenou rytmicky i podpořenou spolehlivou souhrou.

 

3

 

Jako kontrast a zklidnění pak vyzněla druhá část Kvartetu pro konec času Oliviera Messiaena Zpěv pro anděla zvěstujícího konec času, kterou umělci věnovali bývalému členu souboru, letos v dubnu zesnulému klavíristovi Václavu Máchovi (1979–2022). Tato vzpomínka jako by zásadně určila vyznění skladby. Nádherná vokalíza byla v podání všech tří muzikantů křehká, s pečlivou souhrou, skvěle fungujícími pauzami a postupně budovaným napětím. Interpreti nestavěli na odiv velké emoce, o to působivěji však skladba vyzněla.

 

2

 

Čtyřvěté Klavírní trio č. 1 d moll, op. 49 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho je jedním z nejoblíbenějších komorních děl skladatele, jehož Robert Schumann nazval „Mozartem 19. století“. O energii a radost, která z této hudby prýští, se stejnou měrou dělí interpreti i posluchači. Do detailů propracovaná témata první věty Molto allegro agitato, její hravost i dramatičnost nedovolily návštěvníkům vydechnout. Upoutaly pevné akordy a přesně rozehrané běhy klavíru i vyzpívaná houslová témata zakončená tónem jako vlásek. Vřelé emotivní Andante zdobila líbezná souhra houslí a violoncella vyznívající, jako by se nástroje do sebe vpíjely. V následujícím Scherzu zajiskřily ve vypjatém tempu hravost, verva i vtip, interpreti se skvěle vyrovnali s náročnou rytmizací. Finale se odehrálo ve vášnivém vzmachu, jednotlivé nástroje přebíraly témata tak přirozeně, citlivě, že v závěrečné gradaci se posluchačům dostalo celistvého zážitku, jako by hrálo srostlé „jedno tělo, jedna duše“.

 

4

 

Foto: PKF - Prague Philharmonia (Facebook)

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.