„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“

„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“

„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“

Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz. 

S každým podzimem obvykle přichází období, kdy se na internetových stránkách proslulých Salzburger Festspele objevuje program následujícího ročníku. Protagonisty zdejších koncertů a operních produkcí jsou už tradičně největší světové hvězdy klasické hudby a našince vždycky potěší, když se mezi nimi objeví i nějaké to jméno povědomé z českých luhů a hájů. A ještě větší pozdvižení způsobí, dostane-li se na zdejší repertoár některé z děl české operní literatury. Od počátku tisíciletí, kdy jsem začal salcburský festival navštěvovat, se to stalo zatím vlastně jen dvakrát. V roce 2001 zde byla uvedena Její pastorkyňa a roku 2008 tu zazněla Rusalka. Tím větší radost jsem proto zažil v průběhu loňského listopadu, když se „do třetice všeho dobrého“ zjevila v programu na letošní léto Janáčkova Káťa Kabanová v režii Australana Barrieho Koskyho a v hudebním nastudování našeho Jakuba Hrůši. V mezinárodním obsazení (kterému vévodí Corinne Winters v titulní roli a Evelyn Herlitzius jako Kabanicha) rozhodně nepřekvapilo jméno zkušeného českého tenoristy Jaroslava Březiny v roli Tichona, nicméně velkým překvapením pro mne byla avizovaná interpretka Varvary. Jarmila Balážová! Okamžitě jsem začal vzpomínat, kdy a kde jsem měl zatím možnost ji slyšet, ale doznávám, že jsem tenkrát se svými zkušenostmi příliš nezabodoval. V divadlech v Ostravě, Banské Bystrici ani v Brně, kde se minulých sezónách představila, jsem na ni zatím štěstí neměl. Tím větší chuť jsem měl tuto mladou slovenskou mezzosopranistku, která se tak nečekaně objevila mezi protagonisty operní inscenace jednoho z nejprestižnějších světových festivalů, osobně poznat. Zajímalo mne, jak její cesta k tomuto úspěchu vypadala a jaké jsou její dosavadní zkušenosti s inscenací, která měla svou premiéru 7. srpna a která se bude v salcburské Felsenreitschule hrát až do 29. srpna 2022.

Jak se vlastně přihodilo, že jste na Salzburger Festspiele získala roli Varvary v Janáčkově Kátě Kabanové? Doporučil vás někdo na konkurs?

Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu a v hamburské Elbphilharmonii. A i když jsem si roli opravdu „vyzpívala“, projekt se nakonec kvůli pandemii zrušil. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku a řešilo se obsazení, vzpomněl si na mě, doporučil mě jako Varvaru – a já jsem mu za to nesmírně vděčná!

Tak mě nenapínejte a prozraďte, jak to bylo dál…

Vedení mě oslovilo s tím, že se mám přijít ukázat režiséru Barrie Koskymu, který měl v rukou finální rozhodnutí, zda mě do inscenace obsadí, nebo ne. Setkali jsme se ve Vídeňské státní opeře za spoluúčasti hlavní castingové manažerky Salzburger Festspiel a měli zde takzvanou „working session.“ Zazpívala jsem před oběma několik árií a samozřejmě i Varvařiny scény a pan režisér zkoušel, jak reaguji na jeho připomínky a také, do jaké míry jsem tvárná herecky. Několik dní nato jsem pak dostala oficiální nabídku účinkovat v salcburské Kátě Kabanové.

Přestože už máte s rolemi v Janáčkových operách zkušenosti, Varvaru jste měla zpívat na jevišti vůbec poprvé. Jakým způsobem a případně s jakými pedagogy či spolupracovníky jste se na roli připravovala?

Ano, na jevišti to mělo být poprvé, ale Varvaru jsem měla nastudovanou už pro zmíněné koncerty s Českou filharmonií. Pracovala jsem na ní tehdy se svou mentorkou Katkou Kněžíkovou, která měla zpívat Káťu, a se Zdeňkem Klaudou na každoroční Letní hudební akademii v Kroměříži. Přestože jsem Slovenka žijící v České republice už poměrně dlouho, nepodceňovala jsem přípravu hlavně z jazykového hlediska. Soustředili jsme se na správné akcenty, které zní ve slovenštině trochu jinak, a na celkovou srozumitelnost textu. Ta je samozřejmě u Janáčka obzvlášť důležitá… Později jsem Varvaru „oprášila“ a šla s ní za Markem Pinzowem, který je prostě skvělý a většinou s ním pracuji úplně na všem, co mě z hlediska nového repertoáru čeká. V Salcburku jsme už potom jen ladili detaily s výborným Davidem Švecem a následně s Jakubem.

Měla jste či máte v interpretaci role Varvary nějaké vzory?

Mám spoustu pěveckých vzorů a pochopitelně se jimi nechám inspirovat. Přiznám se ale, že nahrávky vyhledávám vždy až po nastudování role, a to dokonce ne příliš ráda. Domnívám se totiž, že by si měl každý nalézt svou vlastní interpretační cestu. Ve volných chvílích proto poslouchám své idoly v jiných dílech než v těch, kterým se právě věnuji.

Zajímalo by mě, jak vypadá zkouškový proces na inscenaci v Salcburku a jak moc se eventuálně liší od vašich předchozích zkušeností.

Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů! V divadlech bývá podobný čas k dispozici na zkoušení mnohem rozsáhlejších děl, a většinou se o něj navíc dělíme s dalšími alternanty jednotlivých rolí. Nasazení mých kolegů už od první zkoušky bylo ovšem doslova neuvěřitelné a velmi inspirativní. Všichni zpívali výborně a naplno během všech zkoušek, aniž by se jakkoliv šetřili. Byla to pro mě velká výzva a úžasná škola, z čehož vyplývá, že to bylo po všech stránkách náročné období… Jakýmsi příjemným bonusem je v Salcburku báječný servis, který je vždy celému týmu k dispozici. Jsou tu milí a ochotní lidé, vždy připravení přinést vám láhev vody a osušku na utření potu. A že to bylo v těch horkých letních dnech opravdu zapotřebí každou chvíli! Zdejší způsob organizace je vůbec obdivuhodný: každý naprosto přesně ví, co, kdy a jak dělat, což je pro efektivitu zkoušek velkým přínosem.

Jak vám vyhovuje režijní pojetí Barrieho Koskyho? Mohla jste pod jeho vedením vytvořit Varvaru právě tak, jak ji cítíte vy, nebo byste si ji sama představovala jinak?

Přijela jsem do Salcburku doslova jako „nepopsaný list“. Z hudebního hlediska jsem byla zodpovědně připravená, ale jakkoliv jsem měla na celý příběh svůj pohled a několik různých inscenací opery už jsem viděla, byla jsem zvědavá, co si na mě pan režisér vymyslí… Přirozeně jsem byla předem otevřená jeho pojetí přijmout a pokud možno si k němu najít cestu. Od první zkoušky bylo ale jasné, že Barrie Kosky toto dílo miluje a chová k Janáčkovi obrovskou úctu. Jeho koncepci bych označila za svým způsobem „nahou“: nepoužívají se v ní téměř žádné rekvizity a kromě živých protagonistů je tu jen čtyři sta osmdesát figurín. Ty jsou k divákům otočené zády a představují dav, který je sice dění neustále přítomen, ale nejeví o něj žádný zájem, i když vše směřuje k tragédii. To je podle mého názoru už samo o sobě velmi silné, protože víme, v jaké době žijeme. I dnes si množství lidí raději hledí svého, a stane-li se svědkem bezpráví, raději se k němu prostě otočí zády… Hlavním „tahounem“ inscenace je proto vyobrazení reálných emocí a skutečně do detailu propracovaný charakter každé z postav. Moje Varvara je v tomto příběhu znuděná teenagerka, která touží především po vzrušení a dobrodružství. Takové pojetí mi přišlo jako velmi osvěžující a moc se mi líbilo – šlo o to vytvořit evidentní kontrast mezi chováním Varvary a Káti. Ve výsledku jsem byla s takto vystavěným charakterem velmi spokojená, protože i já jsem člověk, který se nerad nudí. Ale s energií mladé dívky je samozřejmě spojené množství pohybu, což pro mě z pěveckého hlediska nebylo vždy úplně komfortní. Obecně lze říci, že nás pan režisér „rozpohyboval“ skoro všechny, takže hodně odhodlání vyjít jeho představám vstříc jsem musela projevit nejen já, ale i ostatní kolegové. Ovšem myslím si, že v konečném výsledku jsme všichni odvedli nejlepší možnou práci, a ohlas v podobě dosavadních reakcí publika i kritiky tomu odpovídá.

Jak se vám spolu s ostatními kolegy hraje a zpívá? Dá se říci, že to je pro Káťu Kabanovou opravdu „snové obsazení“?

Pro mě je „snový“ už sám fakt, že tu můžu být a od svých kolegů se denně učit. Všichni se na každém představení snažíme neanticipovat děj nebo nějakou choreografii, ale skutečně příběh prožívat tak, jako by se právě teď stal poprvé. Reagujeme na každé slovo či větu, které zazní, a pracujeme s nimi jako s novými a pro nás překvapivými informacemi. Tímto způsobem mezi námi na jevišti vznikají úžasné vztahy a je to vždy obrovský zážitek nejen pro diváky, ale i pro nás. Měla jsem štěstí na skvělý tým: od organizátorů přes inscenátory až po pěvecké kolegy. Máme mezi sebou výborné vztahy a mohu prozradit, že jsme se moc rádi potkávali i ve volném čase a snažili se jeden druhého co nejlépe poznat i po lidské stránce. Takže: z mého pohledu je to obsazení opravdu snové, nemluvě o tom, že se jedná o výjimečné zpěváky, s kterými je pro mě ctí stát na jednom jevišti.

Další otázka se nabízí sama: jaké to je zpívat Janáčka za doprovodu Vídeňských filharmoniků pod taktovkou Jakuba Hrůši?

Co se týče Vídeňských filharmoniků, musím pokorně přiznat, že jsem šla na první zkoušku s nimi tak vyplašená, jako kdybych zpívala s jakýmkoliv orchestrem vůbec poprvé… Měla jsem – a stále mám – před nimi velký respekt, ovšem hned první tóny té nádherné a jedinečné Janáčkovy hudby mě úplně uklidnily. Slyšet je hrát je překrásný zážitek, ze kterého budu určitě ještě dlouho čerpat energii. A Jakub Hrůša je dalším z důvodů, proč má zdejší Káťa „snové obsazení“. Kromě toho, že je to geniální dirigent a vynikající umělec, je to i výjimečný člověk. Vždy je usměvavý, pozitivně naladěný, přátelský, a co je nejdůležitější, má dar vás absolutně, a přitom nenásilně motivovat. To je neobyčejná vlastnost, které si u tohoto dirigenta vážím a velmi ji obdivuji. Byla to krásná spolupráce!

Máte za sebou premiéru a několik prvních repríz. Zaznamenala jste nějaké pro vás cenné ohlasy svůj výkon od našich i zahraničních návštěvníků představení?

Každá zpětná vazba je pro mě důležitá, a to pozitivní i negativní. Každou také beru osobně jako další motivaci pro příště. Velmi potěšená a upřímně dojatá jsem byla návštěvou Katky Kněžíkové a Adama Plachetky: oba se mě po studiu na JAMU tak trochu ujali… Katka je mou velkou inspirací, pomáhala mi se na roli Varvary připravit, a tak mě samozřejmě jakékoliv povzbuzení a nějaká ta maličká pochvala od ní vždycky zahřejí na duši! Ale povzbuzovali jsme se i s kolegy navzájem a vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.

Jak vůbec vypadá život operního pěvce v salcburskem angažmá? Můžete prozradit, jak bydlíte a jak trávíte čas mezi představeními?

V Salcburku je krásně, takže když je čas, všude chodím pěšky. Ty nádherné dlouhé procházky podél řeky, dechberoucí výhledy všemi směry… to mi asi bude moc chybět! I když za mnou přijede nějaká návštěva, beru ji přirozeně také na pěší výlety. Mám tu pronajatý malý podkrovní byt a snažím se dodržovat svůj klasický denní režim stejně jako doma. Možnosti, jak v Salcburku trávit čas, jsou téměř neomezené, takže člověk se tu opravdu nenudí…

Však také vy i Varvara nudu nesnášíte…

Přesně tak! Kdykoliv to jde, poctivě sportuji, přestože jsou už sama představení z hlediska fyzické kondice dost náročná. No a nemohl byste říci, že žijete život operního pěvce v salcburském angažmá, kdybyste Salcburk „neochutnal“! Užívám si všechny místní speciality od Augustinského piva až po pověstné Kaiserschmarrn, stejně jako všichni turisté na návštěvě města. Mimo to jsem navštívila generální zkoušky několika dalších představení a pár krásných koncertů, takže na život ve festivalovém Salcburku si opravdu nemůžu stěžovat!

Rýsuje se nějaká další spolupráce se Salcburským festivalem?

Žádná konkrétní nabídka se ještě na stole neobjevila, ale od režiséra i castingových manažerů mám velmi pozitivní zpětnou vazbu. Chápu, že angažovat do produkce, jakou je Káťa Kabanová na tak prestižním festivalu, mladou a neznámou zpěvačku je už samo o sobě riskantní. O to více mě těší, že jsem narazila na tak skvělé přijetí a spokojenost s mým výkonem. Uvidíme, co budoucnost přinese, ale já svou práci miluji bez ohledu na to, jestli se jí věnuji doma, nebo v zahraničí.

A doma, což je momentálně v České republice, se na vás po prázdninách můžeme těšit v jakých zajímavých úlohách?

Po prázdninách začínáme v Brně se zkouškami na další Janáčkovu operu, tentokrát Z mrtvého domu. Zazní v jednom večeru spolu s Glagolskou mší v rámci festivalu Janáček Brno 2022. Představím se v roli Aljeji, režírovat bude Jiří Heřman a orchestr opět povede fenomenální Jakub Hrůša. Ve druhé polovině sezony se ale přesunu do Prahy, kde mě čeká role Kuchtíka v inscenaci Rusalky ve Státní opeře a následně role Cherubína v Mozartově Figarově svatbě ve Stavovském divadle. Už se na všechny tyto produkce moc těším!

————-

Mezzosopranistka Jarmila Balážová je absolventkou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ve třídě doc. Mgr.art Marty Beňačkové. Půlroční studijní pobyt absolvovala v roku 2015 také na varšavské Akademii Fryderyka Chopina ve třídě profesorky Ewy Iżykowské. Pravidelně spolupracuje s uznávanými soubory barokní hudby jako jsou Collegium 1704, Solamente naturali či Musica Aeterna. Ve spolupráci se souborem Musica Aeterna se v červnu 2018 představila v roli Marca Antonia z Hasseho opery Marc’Antonio e Cleopatra. Na své umělecké cestě už spolupracovala s mnohými významnými z českých souborů: Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Opera Diversa, Brno Contemporary Orchestra, Czech Virtuosi, International Choir Academy Lübeck, L’Armonia Terrena.

V projektu souboru Opera Diversa se na jevišti objevila v titulní roli spisovatelky Boženy Němcové v opeře Jsem kněžna bláznů od současné autorky Lenky Noty. V rámci festivalu Pražské jaro 2018 byla přizvána jako speciální host Kateřiny Kněžíkové na koncertu ZUŠ Open v Praze. Příležitost také dostala jako spoluúčinkující písňového recitálu Adama Plachetky v Litomyšli v rámci festivalu Smetanova Litomyšl 2018. V srpnu 2018 se pak představila v roli Parida v Gluckově opeře Paride a Elena v rámci festivalu Zlatá pecka v Chrudimi pod dirigentskou taktovkou Zdeňka Klaudy. V prosinci 2018 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde se představila ve dvou rolích Triptychu Giacoma Pucciniho. V březnu 2019 se na jevišti Státní opery v Banské Bystrici objevila v Rossiniho opeře Otello v roli Emilie a poté v roli Loly z opery Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho. Posléze se na této scéně představila ve Foerstrově opeře Eva v roli Zuzky. V říjnu 2019 debutovala v Národním divadle Brno v roli Rychtářky z Janáčkovy opery Její pastorkyňa a následně v roli Poliny z opery Piková dáma od Petra Iljiče Čajkovského. V Brně se také představila v roli Kosinské z Janáčkovy opery Osud, kterou pro Národní divadlo Brno a Janáček festival 2020 nastudoval proslulý režisér Robert Carsen. Nejnověji na brněnské scéně ztvárnila roli třetí Dámy z opery Kouzelná flétna od Wolfganga Amadea Mozarta.

V uplynulé sezoně se jako členka Operního studia Slovenského národního divadla v Bratislavě odprezentovala v titulní roli Dido z opery Dido a Aeneas Henryho Purcella, následně na této scéně debutovala v roli Káči z Dvořákové opery Čert a Káča. Nedávno se také představila v altovém partu Janáčkové Glagolské mše v Římě za doprovodu Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia pod dirigentskou taktovkou Jakuba Hrůši. Absolvovala řadu mistrovských interpretačních pěveckých kurzů pod vedením umělců: Adama Plachetky, Kateřiny Kněžíkové, Markéty Cukrové v Litni, Kateřiny Beranové ve Valticích, Dagmar Peckové v Chrudimi a Margreet Honig v Polsku.

————

Reflexi salcburské inscenace čtěte pod titulkem Janáček expresivní, minimalistický, intenzivní, nadšeně přijatý.

Foto: SF / Monika Rittershaus, archiv J. Balážové