„Vznikl nápad – uspořádat v lázeňském městě pěveckou soutěž pro studenty uměleckých škol. Řekl jsem, že to zkusím.“

„Přišel rok 1969 a s ním absolutní vítězství Gabriely Beňačkové. To pomohlo osamostatnit soutěž s vlastním rozpočtem.“

„Rok 1990 byl nejdůležitějším milníkem dalších let soutěže. S návratem starého vedení jsme se však nedali původní cestou.“

Druhý listopadový týden se v Karlových Varech koná za účasti stovky mladých zpěváků Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka. Od začátků sahajících do šedesátých let je s ní spojen Alois Ježek, v současnosti ředitel soutěže a Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka. Letos šestaosmdesátiletý manažer, někdejší absolvent pěveckého oddělení Pražské konzervatoře, vzpomíná, že podnět k založení soutěže vzešel z rozhovorů u kávy. Pěvcům totiž chyběly umělecké šance, příležitosti, výměny zkušeností a nová poznání, tolik potřebná pro úspěšné zahájení umělecké kariéry. Nejprve to byla však jen soutěž studentů.

Letos se uskuteční již šestapadesátý ročník soutěže nesoucí jméno Antonína Dvořáka. Kdo přesně přišel s myšlenkou uspořádat ji – a využít také faktu, že spojení pojmů Karlovy Vary a Antonín Dvořák je logické přinejmenším proto, že se ve městě uskutečnila kontinentální premiéra jeho Novosvětské symfonie?

Měl jsem to štěstí, že jsem stál u jejích samotných počátků. Jako absolvent pěveckého oddělení Pražské konzervatoře jsem začal působit v Karlových Varech. Vybudoval jsem a vedl divadélko Malou scénu. Často za mnou přijížděli přátelé z dob studia. Při jednom setkání v kavárně Elefant, spolu s tehdejší rektorkou AMU Marií Budíkovou–Jeremiášovou a profesorem Karlem Leissem, vznikl nápad – uspořádat v lázeňském městě pěveckou soutěž pro studenty uměleckých škol. Řekl jsem, že to s pomocí a autoritou Marie Budíkové zkusím. To se psal rok 1965.

Kdy se uskutečnil první ročník?

Již o rok později, v září 1966, a to v rámci Dvořákova karlovarského podzimu. Prvními vítězi byly Libuše Hošťálková, Jana Smitková a Magdaléna Hajóssyová. V dalších letech Marie Dřízgová, Jaromír Vavruška, Jozef Ábel a další… Pak přišel rok 1969 a s ním absolutní vítězství Gabriely Beňačkové. To pomohlo osamostatnit soutěž s vlastním rozpočtem.

S jakými prostředky jste mohli pracovat?

Rozpočet byl nepatrný. To dokazují i ceny, které byly udíleny: první cena dva tisíce korun, druhá cena tisíc a třetí cena pět set. Na druhou stranu byla soutěž bohatá na spolupráci a podporu Českého rozhlasu, Supraphonu, ministerstev školství a kultury nebo Dvořákova muzea v čele s doktorem Mikysou.

Pak přišla normalizce…

… a s ní nucené odchody nás, kteří jsme soutěž pořádali. Kromě mne zejména skvělá sekretářka Marie Drlíková. Naštěstí pro zachování soutěže byla zde jména Antonína Dvořáka, Marie Budíkové a Václava Holzknechta.

Po listopadu 1989 jste se vrátil.

Rok 1990 byl nejdůležitějším milníkem dalších let soutěže. S návratem starého vedení jsme se však nedali původní cestou. Naopak se soutěž otevřela mladým operním a koncertním pěvcům od šestnácti do pětatřiceti let. Soutěž v kategoriích Junior a Opera se stala tříkolovou s finálovým kolem – interpretací árie s orchestrem. Pro spolupráci byly získány vynikající osobnosti do poroty a do poradních orgánů společnosti – Andrej Kucharský, Jaroslav Horáček, dirigent Josef Chaloupka a později František Drs, Janko Blaho, Vlasta Linhartová, ze zahraničí Young Chgukl Choi, Američanka Sarah Meredith, Němec Jürgen Hartfiel a další. V odborné porotě zasedli mimo jiné také Serge Baudo nebo Walter Berry.

Jak se soutěž rozrůstala?

V roce 1996 o kategorii Píseň a naposledy v roce 2014 – přidáním příležitostí pro ty nejmladší od šestnácti do dvaceti let v kategorii Operní naděje. To už je ale období, kdy jsme pro spolupráci a vedení odborné poroty získali Petra Dvorského, který bude letos předsedou už posedmnácté. Doplňují ho Gabriela Beňačková, Eva Randová, Magdaléna Hajóssyová, Zdeněk Šmukař, ředitelé operních scén, profesoři zpěvu a další naše i zahraniční osobnosti.

Soutěž je hlavní činností obecně prospěšné společnost Mezinárodní pěvecké centrum. Jaké finanční prostředky jsou k dispozici?

Zakladateli společnosti jsou Peter Dvorský, Společnost Gustava Mahlera, Statutární město Karlovy Vary. Realizace soutěže stoji téměř dva miliony korun ročně. Finančními garanty jsou Statutární město Karlovy Vary, Ministerstvo kultury, Karlovarský kraj, takzvaným zápisným pěvci účastnící se soutěže… a řada našich sympatizantů a podporovatelů.

———

Alois Ježek, operní zpěvák, pořadatel soutěží a manažer, je přední kulturní osobností Karlových Varů, kam se přistěhoval s rodiči roku 1945. V roce 1958 absolvoval Státní konzervatoř v Praze v oboru operní zpěv. V letech 1958 až 1963 se podílel na organizování Dvořákových karlovarských podzimů. Byl šéfem Divadla Malá scéna, kde mimo jiné vznikly první Hovory Miroslava Horníčka, řada zajímavých inscenací a večerů, například pravidelné pořady s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, jam sessions Studio Clubu s Vlastou Průchovou a Janem Hammerem. V roce 1962 byl organizátorem prvního mezinárodního jazzového festivalu v tehdejším Československu. V letech 1965 až 1971 byl dramaturgem Kulturního a společenského střediska Karlovy Vary a zakladatelem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, v prvních ročnících členem odborné poroty. Ve spolupráci s Mladým světem a Čs. televizí byl organizátorem velkých společenských akcí v Karlových Varech – Zlatý slavík, Miss Československo… Současně byl asistentem režie v Městských divadlech pražských. V 70. letech byl po několik let dramaturgem a šéfem pražské Reduty, ale převážně byl jako autor, režisér, manažer a učitel zpěvu na volné noze. V letech 1990 až 1996 byl v Karlových Varech ředitelem kulturních městských zařízení, Stál za transformací Městského kulturního střediska na KC Amethyst, jehož divizí se zpočátku stalo Mezinárodní pěvecké centrum A. Dvořáka, které je dnes obecně prospěšnou společností. Mezi roky 1996 a 2000 a znovu 2006 až 2010 byl ředitelem Karlovarského symfonického orchestru, mezitím i ředitelem rekonstruovaného Městského divadla.

Foto: Petr Veber, Fb soutěže