„Snad by náš koncert udělal radost i jemu.“

„Jeho tvorba je zaujímavá jak v rannom, tak v neskoršom období. Proste bol dobrý.“

„Zkrátka mě to baví, je to osvěžující skladba!“

Přišel čas přepsat historii, protože začal rok Viktora Kalabise. Jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 2. poloviny 20. století by 27. února oslavil sté narozeniny. Kalabis Quintet je jedním z prestižních českých souborů, který jeho hudbu rozeznívá také v přítomnosti. U příležitosti koncertu, na kterém zazní mimo jiné legendární Nonet č. 2, jsme proto členky význačného souboru přizvali k rozhovoru. Koncert Kalabis Quintet se uskuteční 28. února v Sále Martinů na pražské HAMU. V případě Zuzany Leimer, Jarmily Jermářové, Adély Psohlavcové, Denisy Beňovské a Anny Sysové ovšem suchopárnou pietu nečekejme. Dámy ví, že Kalabisova hudba dokáže interprety nejen bavit, ale i rozesmát.

Letos je to přesně 100 od narození významného českého skladatele Viktora Kalabise. Jak na vás zmíněné číslo působí?

Adéla Psohlavcová: Přijde mi symbolické, že náš Kalabis Quintet slaví 10 let od založení a zároveň od narození Viktora Kalabise uplyne roků 100. Jak magické, že?

Zuzana Leimer: Tak to je dobrý postreh, tak som nad tým ani nepremýšľala…

Jarmila Jermářová: První, co mě napadá je, že nechybělo moc a mohl si svou hudbu přijít poslechnout. To se bohužel nestane, přesto jsme rády, že koncert můžeme udělat. Snad by udělal radost i jemu!

O tom vůbec nepochybuji! Projekt Kalabis100 inicioval Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, přičemž k oslavám stých narozenin svého zakladatele připravil na čtyřicet koncertů s Kalabisovou hudbou. Ta v průběhu letošního roku zazní po celé republice, ale i v zahraničí. Ve 20. letech minulého století se narodilo hodně skvělých českých skladatelů, ovšem nevím o nikom, jehož výročí narození by bylo předmětem podobně velkolepých oslav. Čím si to vysvětlujete?

Zuzana Leimer: Ja si teda myslím, že je to nielen veľmi dobrá práca Kalabisovej nadácie a pána Březinu, veľa telies a organizácií oslovila ich výzva. Ale tiež je to určite tým, že z Kalabisovho diela sa dá dobre vyberať. A vyberie si aj symfonické teleso, komorný orchester, ale i komorný súbor, či sólista. A hlavne je to hudba, ktorá je naozaj použiteľná, myslím tým, počúvateľná a konkurencie schopná s medzinárodným repertoárom. My sme naozaj hrdé na to že sme si vypožičali meno práve tohto autora. Jeho tvorba je zaujímavá jak v rannom, tak v neskoršom období. Proste bol dobrý.

Jarmila Jermářová: Řekla bych, že kromě bohatého, originálního repertoáru, který nám odkázal a který je stále často hrán (což už samo o sobě něco vypovídá), je to i velká zásluha již zesnulé Zuzany Růžičkové, která o jeho odkaz pečovala a nyní v tom pokračuje Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové.

Jedna část projektu Kalabis100 se odehraje už 28. února přímo ve vaší „režii“. Jaká je jeho dramaturgie a na kterou skladbu se nejvíc těšíte?

Jarmila Jermářová: Nejvíc se těším na Kalabisův Nonet č. 2 „Pocta přírodě”. Nejen, že je to pro nás obohacující rozšířením o smyčcové nástroje, ale je to skladba, která vystřídá všechny polohy: od meditační až po živé rytmické části, kde se vyřádíme po všech stránkách. Navíc máme fantastické smyčce a dostává to celý nový rozměr. Zkrátka mě to baví, je to osvěžující skladba. Dramaturgii přenechám naší šéfové Zuzce, jen bych to opakovala.

Zuzana Leimer: Na to sa veľmi tešíme, pretože zhodou okolností sa nám podarilo dať dohromady naozaj nádherný, spomienkový i oslavný koncert. Začalo to tým, že sme sa rozhodli zaradiť nielen dve kvinteta Viktora Kalabisa, ktoré mame v repertoári, ale aj jeden Nonet „Pocta přírodě“ (pre ktorý sme zohnali naozaj skvele obsadenie. Husle: František Souček, viola: Petr Šušlík, violončelo: Jan Zvěřina a kontrabas: Zuzana Vojáčková). Podarilo sa nám tiež presvedčiť paní Janu Klimtovú, ktorá (i s manželom) bola manželov Kalabisových dlhoročná rodinná priateľka, aby pohovorila o Viktorovi Kalabisovi z osobnej skúsenosti. No a po tej profesionálnej stránke zase pohovorí veľký odborník na Kalabisa pán profesor Jiří Hlaváč. A keď už sa nám toto podarilo, tak sa nám naskytlo ešte jedno úžasné obohatenie koncertu. Klavirista Jiří Kollert sám ponúkol že spolu so svojím synom Richardom (ktorý je mladou husľovou hviezdou) zahrajú Hallelujah (pre husle a klavír). A majú k tomu očarujúci dôvod: Richard sa narodil 27. februára, presne v deň narodenín Viktora Kalabisa (teda až po jeho smrti). Takže program bude pestrý a zaujímavý po všetkých stránkach.

To je pěkný přesah, od Kalabise k Cohenovi!

Jarmila Jermářová: Jen pro upřesnění, to je Kalabisovo Hallelujah, ne Cohenovo!

Omlouvám se, netušil jsem, že Kalabis napsal i skladbu tohoto názvu.

Zuzana Leimer: Musím sa priznať, že ma to tiež napadlo, keď mi to prvý krát ponúkli, vravela som si, panebože: my máme čisto Kalabis program a oni chcú hrať Cohena? (smiech)

To je opravdu vtipná náhoda! Zmínily jste II. Nonet Pocta Přírodě. Kalabisovo vyznání lásky k přírodě je upřímné a jedinečné. Jaká je to skladba z pohledu muzikanta?

Jarmila Jermářová: Jak říkáte, upřímné vyznání lásky k přírodě. Skladba je rozmanitá. Stejně jako příroda. Řekla bych, že to zachytil dokonale. A čistě z hráčského hlediska jsme při prvním studování měly obavy, jestli by to nebylo lepší s dirigentem, ale jakmile se přidaly smyčce, všechno do sebe zapadlo a nakonec to plyne „samo”. Mám teď na mysli souhru. Jednotlivé party jsou dost exponované a tam bych si, zvlášť u některých nástrojů, netroufla tvrdit, že je to tzv. „zadarmo”.

Zuzana Leimer: „Pocta prírode“ je úžasná skladba! Mňa neskutočne baví, cítim v tom také to pohrávanie sa s myšlienkami, ktoré sú cítiť v hudbe Stravinského či Messiaena…

Kalabis jednou napsal: „Žádá-li posluchač, aby ho hudba bavila, nechce tím nic nenormálního. Soudím, že i nejnáročnější hudba by měla bavit…“ Souhlasíte?

Zuzana Leimer: Absolútne! A myslím, že v jeho hudbe je jeho filozofia silne cítiť, alebo skôr počuť. My sa síce často natrápime pri hre a hlavne súhre jeho diel. Technicky kladie veľké nároky na každého jedného hráča a nielen technické, ale i rytmické, výrazové. Ale dovolím si povedať, že ten výsledok vždy stojí za to.

Jarmila Jermářová: Souhlasím. Náročnost, ať už jakákoliv, se s tím vůbec nevylučuje.

Zuzana Leimer: To nie! Práve naopak. Malo by to byť o to „efektnejšie“, čím je to náročnejšie. Ale súčasná hudba býva veľmi často náročná, no nie vždy poslucháčom prístupná a zrozumiteľná.

Na koncertě zahrajete také oba Kalabisovy dechové kvintety. Prý ho tohle nástrojové obsazení inspirovalo k „veselé hudbě“. Můžeme v jeho hudbě skutečně slyšet humor a nespoutanou náladu?

Jarmila Jermářová: Převážně takovou! Lépe bych to neřekla. A navíc my jsme celkem dost veselé.

Adéla Psohlavcová: Kdekoli je u Kalabise psána hodně exponovaná horna, tak je to někdy humorné samo o sobě.

Zuzana Leimer: No tak pod to sa podpíšem. My sa toľko nasmejeme pri skúškach, hlavne keď sme skúšali „Malú komornú hudbu“, čo je jeho neskorší kvintet. U nás rozhodne pozitívnu náladu navodzuje.

Myslím, že by Kalabise potěšil už fakt, že jeho muziku hrají tak šikovné mladé interpretky!

Jarmila Jermářová: Právě proto mě mrzí, že ten výraz nemůžeme vidět. A děkujeme za poklonu!

Ale můžete si ho představit. Kalabis tvořil nerozlučný pár s geniální Zuzanou Růžičkovou. Byla to pro vás inspirativní dvojice?

Zuzana Leimer: Presne som nad tým uvažovala, že ma veľmi mrzí, že sme ho už nespoznali, mať ho na skúškach by bolo fantastické a pani profesorka Růžičková bola úžasná bytosť, takže on musel byť tiež. To by bolo fajn, vedieť o ňom povedať aj niečo z vlastnej skúsenosti. Inšpiratívna dvojica? Absolútne áno! Neskutočná žena! A ako sa starala o jeho pamiatku, tvorbu. To je presne tá „láska až za hrob“. Pár ako oni dvaja musí byť inšpiráciou pre každého, proste pravá láska.

Jarmila Jermářová: Jak říká Zuzka, bylo by úžasné mít vlastní zkušenost. I když jsme do jejich soukromí nikdy nemohly pochopitelně nahlédnout, tak jejich vztah je pro mě symbolem obrovské podpory a lásky.

Adéla Psohlavcová: Oba mají za sebou těžkou minulost, a to je možná to, co je ještě více spojovalo. Byli si vzájemně oporou a věděli, jak je život křehký a musí se o vztah pečovat.

Máte pravdu, možná právě z těžkých životních zkoušek vzniklo tolik krásné hudby a tak hluboké a pevné pouto. Přeju vám mnoho nadšených posluchačů, vypadá to, že se tam sejde velmi zajímavé spektrum!

Jarmila Jermářová: Děkujeme!

Zuzana Leimer: Veľmi pekne ďakujeme, Milan, hlavne za trpezlivosť.

Poděkování je i na mé straně, díky vám se vždy dozvím spoustu zajímavých věcí.

Adéla Psohlavcová: Děkujeme, moje nehudební část rodiny se pere o to, kdo bude hlídat malého doma a na koho padne los, že na koncert „musí”. Ale věřím, že i oni si najdou něco, co si z koncertu odnesou.

Foto: Michal Žoudlík, archiv a fb souboru, Kalabis & Růžičková Fund (Facebook)