„Tiše doufám, že budu mít možnost postupně přidávat do svého repertoáru i další role tohoto geniálního skladatele.“

„S Michelem se rozhodně setkáme. A to dost kontaktně.“

„Po Juliettě mě v nové sezóně čekají tři role na jevišti a několik koncertních bonbónků.“

Dnes vůbec poprvé se v Ostravě objeví na repertoáru lyrická opera Julietta od Bohuslava Martinů. Druhou premiéru pak chystá Národní divadlo moravskoslezské na 13. dubna. Režie se ujali Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, známí jako SKUTR, a hudebního nastudování dosavadní šéf operního souboru Jakub Klecker. Snícího, hledajícího, toužícího, naivního a trpícího knihkupce Michela zazpívají tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro. Titulní roli Julietty alternují sopranistky Doubravka Součková a KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ, kterou KlasikaPlus.cz zastihla těsně před dnešní premiérou.

Jak se cítíš v roli femme fatale? Myslíš, že jsou nějaké momenty v životě ženy, díky kterým se tak může sama vnímat?

V roli femme fatale se cítím velice dobře, jen na jevišti je to mnohem bezpečnější (směje se). V životě tuto roli moc nevyhledávám. Mělo by to být know-how každé ženy, aby své okolí dokázala stále přiměřeně oslovovat a udržovat v trvalém napětí. 

Je to po Mirandolíně teprve druhé setkání s Martinů?

Ano, v operní literatuře je to mé druhé setkání s jeho dílem, ale v repertoáru mám samozřejmě písňovou tvorbu, jako každý absolvent hudební školy. Tiše doufám, že budu mít možnost postupně přidávat do svého repertoáru i další role tohoto geniálního skladatele.

Máš nějaké pořadí nejoblíbenějších skladatelů? Na jaké příčce by byl Martinů?

Pořadí skladatelů asi nemám, ale kdybych se měla zamyslet nad stupněm oblíbenosti jeho díla, byla by to nejspíš sedmička. Mozart a Strauss spolu s Mahlerem a Dvořákem se u mě pohybují nejvýš, ale souvisí to s konkrétním dílem daného autora. Martinů je osobitý skladatel, kterého poznáte během pár taktů. Hudební vědec by to dokázal poučeně popsat, já jen dodám, že jeho hudba hraje na mou vnitřní strunu, i když není často jednoduché ji hned uchopit. Ale tyto „námluvy“ s Martinů mě hodně baví.

Zpívá se Ti dobře?

Julietta se mi zpívá velice dobře. Je to lyrický part, který nevyžaduje složité hledání balance mezi zpěvem a parlandem, jako u ostatních postav. Náročná je ale její interpretace. Musíme si stále uvědomovat, že Julietta je postava, o které Michel sní, čili je to sen se všemi atributy, reálnými a surreálnými. Pro mě je Julietta odrazem Michelova podvědomí, které se má možnost projevit jen tehdy, když sní, a to velmi intenzivně. Michel ve svém snu prožívá nejen krásné chvíle, ale také momenty zmatené až děsivé.

Znamená pro Tebe tento Martinů nějaký hlasový posun? Nedávno jsi říkala, že už by ses ráda vyvíjela dál…

Můj hlasový posun se odvíjí postupně, nic nechci uspěchat. Některé role už zpívat nemohu a nechci, některé role si ještě nějakou chvíli ponechám, ale myslím, že v následující sezóně by mělo být už jasnější, kterým směrem půjdu. Rozhodně se z lyricko-koloraturního oboru přesunu k čistě lyrickému až mladodramatickému. Nejde o to, že bych nebyla schopna zpívat vysoko. Jde o tesituru, ve které se role lyricko-koloraturního oboru pohybují. 

Není Ti vlastně líto, že Julietta tam nemá víc zpívání? 

Martinů přesně věděl, kolik prostoru má dát jednotlivým postavám tak, aby sen byl v tom správném poměru. Promýšlel to velice pečlivě, až do té míry, že některé postavy záměrně zdvojil. Julietta má krásné lyrické pasáže, ale také dramatické momenty, které je třeba naplnit pravdivostí. Velice obdivuji oba Michely, kteří mají zpívání „jak na kostele“ a jejich rozvržení sil je obdivuhodné.

Jak se cítíš na scéně? Na nádraží snad Julietta ještě provedená nebyla… 

Upřímně řečeno, je mi vlastně úplně jedno, kde se děj odehrává, podstatné je, aby ta koncepce, kterou se snažím naplnit, měla pro mě smysl, opodstatnění a aby některé nejasnosti byli režiséři schopni vysvětlit. Vždyť je krásné, když se mohou prolnout dvě naprosto rozdílné představy v jednu, která bude ideálem pro obě strany. Julietta by prakticky mohla být provedena úplně kdekoli.

Jaké je režijní pojetí? Půjde spíš o přirozený příběh nebo o surrealistické obrazy?

Ono je otázka, co je v Juliettě přirozené. Snažíme se vyložit sen, který se s menšími odlišnostmi neustále dokola opakuje a v tomto procesu mohou nastat absurdní až surrealistické momenty. Jistě všichni máme tu zkušenost, že se nám zdá sen a najednou se sami ocitáme na divných místech, potkáváme divné lidi a to vše za naprosto zvláštních okolností. Mozek si ve spánku prostě pracuje, jak chce. Pro mě je toto pojetí naprosto přirozené a je úžasné s jakou lehkostí jsme všichni našli společnou řeč. Dalo by se říct, takřka hned. Je to osvobozující pocit nemuset se neustále dotazovat, jak to či ono je myšleno. 

Budeš vlastně celou dobu jen pouhým snem, nebo se s Michelem skutečně setkáte, dotknete…

S Michelem se rozhodně setkáme. A to dost kontaktně. Tento příběh není snový, ani vyumělkovaný. Je to drama, které zanechá v divákovi hluboký dojem. Tím jsem si jistá.

Jaké role Tě čekají po Juliettě? Chystáš něco pro Tebe zatím „neprošlapaného“, nového, co Tě opět někam posune?

Pokud se nic nezmění, tak mě po Juliettě v nové sezóně čekají na jevišti tři role. Bude to Rusalka v Národním divadle Moravskoslezském, Dorotka v opeře Švanda dudák v Národním divadle v Praze a Hraběnka ve Figarově svatbě ve Slovenskom Národnom divadle. A pak bonbónky v podobě koncertního provedení Krále a Uhlíře na festivalu Dvořákova Praha a Káťa Kabanová s Českou Filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši.

Loni ses vrátila na scénu neuvěřitelně rychle po porodu druhé holčičky, ale netajila ses tím, že pro hlas to bylo náročné období. Teď, když už se vše usadilo, pozoruješ, že by se Tvůj hlas nějak měnil, měl nové odstíny, barvy…?

Myslím, že hrát si na to, že začít po porodu tak brzo je osvobozující a bez námahy, by bylo zbytečné. A ani by mi to nikdo nevěřil. Já jsem se po hlasové stránce cítila dobře, ale fyzická stránka dostala zabrat. A to spolu velice úzce souvisí. Od prvního cvičení po druhém porodu jsem cítila změny, ale musela jsem se v těch změnách usadit a zejména být obezřetná k tomu, abych hlas nepřepínala, když jsem unavená. Myslím, že se mi změnil pohled na to, že chyba není mým nepřítelem, ale že mě posune dál. Jsem více v klidu a opravdu si každý výstup na jevišti užívám. Prožila jsem si chvíle, kdy jsem nevěděla, zda na jevišti ještě budu stát, a to je má výhra. Důvěřuji svému hlasu a tomu, co od sebe chci, to je pro mě nejpodstatnější. Cítím obrovské možnosti na poli interpretačním a snad se prací posunu ještě dál a získám jistotu i v repertoáru, který bude pro mě nový.

Pomalu se blíží léto, budeš ho mít volnější nebo naopak plné práce?

Léto je pro mě vždycky obdobím volna. Snažím se nepracovat, naplno se věnovat dětem a manželovi. Je to jediný čas, kdy vypínám, nezpívám a opečovávám rodinný krb.

Bohuslav Martinů své vrcholné dílo z konce třicátých let, komponované na surrealistickou francouzskou divadelní předlohu Georgese Neveuxe, naplnil obrazivou, vášnivou, fantazijní, snovou i zneklidňující hudbou. Dílo má sugestivní atmosféru, ať už je inscenováno hravě, bizarně, poeticky, nereálně, bláznivě, fantaskně, jako sen, nebo třeba kafkovsky. Symfonicky koncipovaná opera Julietta aneb Snář měla premiéru v pražském Národním divadle 16. března 1938. Hlavní rolí zpívala tehdy sopranistka Ota Horáková, zbožňovaná krasavice s nádherným hlasem, u dirigentského pultu stál Václav Talich. Národní divadlo moravskoslezské připomíná uvedením Julietty nadcházející dvojí výročí Bohuslava Martinů (1890-1959).

Foto: Martin Popelář, Joanna Benešová, Ilona Sochorová