PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Povahou jde o virtuózní dílo a přesně tak jej hudebníci i hráli.“

„V prostornějším vídeňském sále měla Vondráčkova interpretace podobnou intenzitu, ale zároveň i vyšší kulturu.“

„Provedení Valentina Uryupina a Janáčkovy filharmonie znělo reprezentativně i v tomto prostředí se silnou tradici.“

Janáčkova filharmonie Ostrava v čele s dirigentem Valentinem Uryupinem a sólistou Lukášem Vondráčkem vystoupila 24. a 25. června na koncertech v Opavě a ve Vídni. Na pódium Musikvereinu se orchestr vrátil po pěti letech a rakouské posluchače zaujal i v „jejich“ Beethovenově symfonii. Největší úspěch však mělo intenzivní provedení Chopinova klavírního koncertu.

„Festival Hvězdy nad Vltavou existuje a prosperuje především díky jeho zakladateli Pavlu Šporclovi, houslovému virtuosovi, rodákovi z Českých Budějovic.“

„Interpretace Tomáše Braunera s Pražskými symfoniky mne upřímně nadchla přirozenou muzikantskou spontánností a dirigentskou vyvážeností. Nehledal sebe v umění, ale umění v sobě.“

„V Táboru a Blaníku nastal ten pravý okamžik pro avizované ztvárnění vizuálních obrazů v režii Rudolfa Stříteckého.“

Třetí ročník multižánrového hudebního festivalu Hvězdy nad Vltavou zahájil v Českých Budějovicích na Sokolském ostrově 21. června 2024 Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Uměleckým ředitelem festivalu je slavný českobudějovický rodák Pavel Šporcl, známý houslový virtuos…

„Kabeláčův obsahově naléhavý sborový cyklus a cappella sbor tlumočil s obrovským nasazením i vnitřním ponořením.“

„Naši interpreti i pořadatelé mají vůči Rudolfu Karlovi obrovský dluh.“

„Koncertní cyklus Hudební odboj proti Protektorátu v Berlíně se na poli zahraniční propagace české hudby stal bezpochyby významnou událostí.“

Hudební společnost „musica reanimata“, založená v Berlíně počátkem 90. let minulého století, se od svého počátku programově zaměřuje na připomínání a znovuobjevování hudebních skladatelů, perzekvovaných nacistickým režimem (převážně, ale nejenom, židovského původu). Svoji velmi záslužnou činnost realizuje pořádáním odborných konferencí, edičními aktivitami, ale především několikrát do roka konanými tzv. Gesprächskonzerte…

„Těleso reagovalo citlivě a pružně, zvuk byl kompaktní.“

„Peter Berger je ideálním představitelem Dalibora.“

„Eliška Weissová dala Miladě nejen vznosnost a démoničnost, ale především objemný a barevný dramatický soprán.“

Soubor opery Národního divadla Košice uvedl v sobotu 22. června na scéně historické budovy operu Dalibor Bedřicha Smetany. Uvedla ho jako exkluzivní projekt v koncertním provedení, a to nejen ke dvoustému výročí narození skladatele, ale i ke stému výročí založení košického divadla. Na provedení se podíleli jak hostující umělci, tak domácí pěvci, sbor i orchestr. Výjimečná událost získala pozornost nejen domácího publika, ale i návštěvníků ze zahraničí. Ti všichni účinkující odměnili nadšenými ovacemi.

„Po dlouhých letech se letos objevil na festivalové mapě Nový Jičín.“

„Jiří Bárta měl výborný den.“

„Česká suita zazněla sice přesně v detailech, uměřeně a v dokonalé souhře celého tělesa, ale ne vždy s potřebnou dvořákovskou spontánností, jiskrou a vnitřním nábojem.“

Dva špičkové komorní orchestry hostil v minulých dnech Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Jak známo, festival musí a ještě několik let bude muset s koncertními prostorami improvizovat. Ostravský Dům kultury je v rekonstrukci a stavba nového sálu pro filharmonii a festival je teprve na samém začátku. I když se snad slibně rozjíždí… Proto se například koncert orchestru Sinfonia Varsovia uskutečnil v Kulturním domě v Porubě (19. června) a o den později se Komorní filharmonie Pardubice (20. června) představila posluchačům v Novém Jičíně.

„Z klavíristů se mi docela líbí Yunchan Lim, který vyhrál poslední Cliburnovu soutěž.“

„Nikdy jsem nebyl ten typ elegantního klavíristy, který by nadchnul svojí hebkostí… U Schumanna to ale není potřeba.“

„Je úplně něco jiného hrát s někým, kdo vám je lidsky blízký, než s někým cizím.“

Lukáš Vondráček bezpochyby patří mezi přední světové klavíristy a nedávno mělo i pražské publikum možnost jej slyšet během sólového recitálu. Rozhovor s pianistou portál KlasikaPlus.cz vydává u příležitosti koncertů v Opavě a ve Vídni, na kterých umělec vystoupí spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava.

„Novodobá premiéra není jen určitou hudební kuriozitou, ale je především důležitým příspěvkem k obnovení historické paměti celého regionu.“

„Tomuto poslání slouží současná inscenace opravdu znamenitě. S velkou pokorou, zodpovědností a nasazením.“

„Skutečnou hudební radost přinesly publiku operní sbory. Ty byly nejen precizně nastudované, ale sboristé prokázali i skvělé herecké schopnosti, které ještě podtrhl jejich ryzí zápal.“

Majestátní hradba Krušných hor překvapivě uzavírá průhledy některými ulicemi severočeských Teplic. Přísnost a zdánlivá nedostupnost horského hřbetu, který se občas skrývá v mlžném oparu, působí doslova magicky. Přitahuje váš pohled a probouzí fantazii. Kulisa jako stvořená pro pohádku… Právě do Krušnohoří je zasazen děj pohádkové raně romantické opery Perkmon (Der Bergmönch) Josepha Matthiase Wolframa, jejíž scénické provedení v Krušnohorském divadle v Teplicích uzavřelo ve čtvrtek 20. června 59. ročník Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena.

„Zastoupení houslistů, jako Hélène Schmitt, Leonidas Kavakos, Isabelle Faust i Chouchane Siranossian, letošní rezidenční umělkyně, trochu evokovalo jejich ‚minisummit‘.“

„Dodnes s hlubokým dojetím vzpomíná na okamžik, kdy před necelými čtyřiceti lety poprvé vstoupil do kostela sv. Tomáše.“

„V závěrečné dny slavností se tak městem mísily příznivci hudby a sportu. Kromě nadšení, každý samozřejmě pro své oblíbence, měli někteří společné ještě jedno. Podsedák.“

Šedesát šest sborových kantát během deseti dní v podání třiceti sborů ze třinácti zemí, hold dvěma velikánům, kteří se doplňovali, byť je od sebe dělilo dvě stě let. Vystoupení desítek slavných i začínajících hudebníků, zbrusu nová Bachova opera, kterou ale Bach nesložil, či koncert pro klima. Tradiční červnové setkání interpretů a milovníků díla Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku přineslo výborné výkony, zajímavé objevy, originální projekty i dojemná setkání.

„Deset let jsem myslel na to, jak zastřešení zámeckého nádvoří udělat.“

„Na prvním místě mám poslání splnit smysluplné společenské zadání. Na zámku by hudba určitě mohla nebo dokonce měla být.“

„Chtěl jsem podpořit osovost zámecké kompozice. Proto se teď dvě části hlediště roztrhnou a mírně se nakloní ke středu, kam jsem vložil schodiště.“

Smetanova Litomyšl nabízí svůj hlavní program už druhým rokem v náhradních prostorách místní sportovní haly. Zámecké nádvoří, které je tradičním festivalovým pódiem, zůstává veřejnosti nepřístupné kvůli rekonstrukci zámku. Stávající zastřešení mezitím dospělo ke konci své životnosti a všichni se tak upínají k roku 2025, kdy by se měl festival na zámek vrátit…

“Přestože příběh je svou matérií veskrze lokální, téma opery je obecně lidské až archetypální.”

„Perkmon je určitou odpovědí na Weberova Čarostřelce.“

„Pojem ‚česká hudba‘ považuju za anachronismus.“

Po dvou letech od čistě hudební rekonstrukce a následného koncertního provedení Teplice opět ožijí nastudováním „hornické opery“ Perkmon někdejšího pukrmistra a zakladatele tamního lázeňského orchestru Josefa Matyáše Wolframa. Dirigent Jan Zástěra, duchovní otec celého projektu, nyní stojí před výzvou o stupeň vyšší, totiž s úspěchem dospět i do cíle scénického nastudování. Za tím účelem bude 20. června řídit vedle skupiny sólistů právě i teplické filharmoniky. Hudební událost konající se u příležitosti stého výročí zbudování zvoleného kulturního stánku Krušnohorského divadla slibuje významem přerůst hranice regionu.

„Kateřina Kněžíková jako Libuše do interpretačních tradic, tvořených vesměs majitelkami mnohem dramatičtějších hlasů, vnáší civilnost, střídmost, lyriku, láskyplnou měkkost.“

„Adam Plachetka přináší naopak do interpretační tradice tvořené měkčími a světlejšími barytony nový pohled tím, že zpívá Přemysla chlapsky, rázně a nekompromisně jako rytíře a bojovníka.“

„Jakub Hrůša zachytil Libuši pro smetanovské jubileum i pro budoucnost ve vzorové podobě.“

Po květnovém uvedení na Pražském jaru se koncertní nastudování opery Libuše dirigentem Jakubem Hrůšou jako výjimečný projekt Roku české hudby objevilo i v červnovém programu festivalu Smetanova Litomyšl. Právem. A se stejným účinkem jako předtím v metropoli. Koncert ve Festivalové hale ukázal, že tato opera absencí scénického výkladu trpí méně než by utrpěly mnohé jiné. Potvrdil také, že jde o hudbu legitimních záměrů a emocí, která nemusí být jen monumentálním pomníkem národních citů.

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.

„Skladatelka si v mimořádně nápadité partituře pohrává s atmosférou, se zvukovostí, s různými styly; hudba je plná vrstev, záblesků, ozvěn a odkazů.“

„Surrealistická koláž se postupně proměňuje v existenciální báseň a nakonec v mocné poselství.“

„Jiří Heřman znovu potvrdil, že je režisérem mezinárodního formátu, koncepčním i uvolněně intuitivním umělcem s osobitou poetikou, s velkou fantazií a s hlubokým přesahem.“

Národní divadlo Brno korunovalo svou i tuzemskou sezónu uvedením nového operního díla Here I am, Orlando od Ľubici Čekovské. Spojení nadčasového námětu knihy Virginie Woolfové s mistrovskou a invenční partiturou žijící skladatelky, s jedinečným libretem Viktorie Knotkové a s imaginativní režií Jiřího Heřmana… Výsledkem je zcela mimořádný projekt světového formátu…

„Dvě vdovy, dílo z roku 1874, jsou krásné, hudebně skvostné. Suverénně napsaná konverzační komedie.“

„Libreto obsahuje řadu dodnes svižných replik a slovních hříček.“

„Lada Bočková byla ve čtvrtek večer v Litomyšli jako Karolina pěvecky suverénní a herecky naprosto uvolněná.“ 

Kompletní uvedení oper Bedřicha Smetany na letošním festivalu Smetanova Litomyšl otevřela dva roky stará ostravská inscenace Dvou vdov. Rozmarná, vtipná. Režisér a scénograf Rocc si v ní s diváky v závěru však záludně pohrává. Po šťastném rozuzlení zápletky se Ladislav, právě označený jako budoucí ženich, Anežce kamsi ztratí – a slaví se svatba Toníka a Lidky. Z libreta nicméně zůstává základní fakt: na začátku opery byla jedna mladičká vdova bezstarostně veselá a druhá truchlící a smutná. Na konci už jsou veselé a zřejmě i šťastné obě.

„Vltava se nesla celkově v rychlejším tempu, kdy po svižném začátku se zpěvně ‚rozbalilo‘ hlavní téma.“

„Smyčce se překonávaly v souhře a zvukově homogenní barvě.“

„A spontánní zájem publika připomíná, že Smetanova Má vlast opravdu není vlastenecký pomník nebo nějaké povinné učebnicové dílo.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu v polovině června třikrát hladce vyprodal Mou vlast. V pondělí 10. června generálku a abonentní koncert a pak i dodatečně přidaný koncert ve středu 12. června. V Rudolfinu dirigoval Petr Popelka a jeho provedení bylo mladistvé a neobyčejně přesvědčivé, jistě se promítlo i to, že SOČR skladbu o týden dřív nahrával pro Supraphon a na zkoušky bylo mnohem víc času.

„Právě tahle hudba může být kotvou, která nás udrží u toho, abychom ještě zůstali lidmi.“

„Když nad tím přemýšlím, tak já vlastně mám jedinou múzu: Potřebuju být přikomponování sama.“

„Vřelé obecenstvo je pro autora skutečným elixírem, protože má pocit, že to, co dělá, má smysl.“

Na Smetanově Litomyšli letos uvede plzeňský operní soubor dílo s historickým námětem Quo vadis. Má je na repertoáru už po dvě sezóny. Sylvie Bodorová, autorka opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, kudy k ní chodí inspirace, a osvětluje na svém příkladu tvůrčí proces u současných autorů. Zamýšlí se rovněž nad úskalími moderního komponování pomocí počítače a zdůrazňuje potřebu emocí v hudbě. A jak se stát skladatelem, který patří do Roku české hudby? Z odpovědí vyplývá, že určitě ne jen rokem narození končícím na čtyřku…

„Každý klavír byl dle svého a1 naladěn rovnoměrně temperovaně, a proto se způsob hry nijak nelišil od běžného způsobu.“

„Zkoušky v rámci soustředění klavíristů na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka řídila z odborného hlediska Zdeňka Košnarová, nácvik v Karlíně pak německo-britský dirigent Tim Anderson.“

„Zásadní bylo i přesně vypsané užívání pravého pedálu, kde skladatel často těžil z přesně načasovaného doznívání předtím rozeznělých strun.“

První červnovou neděli měli posluchači Pražského jara možnost dvakrát vyslechnout momumentální dílo G. F. Haase, a to ve Foru Karlín. Datem konání i ideově provedení přímo navazovalo na Prague Offspring, ačkoli pod něj přímo nespadalo. Autor jej napsal roku 2020 pro padesát klavírů a komorní orchestr o pětadvaceti hráčích. Orchestrální party obstaral rezidenční soubor festivalu Klangforum Wien.

„Chceli sme užšiu spoluprácu, niečo, čo by posilnilo skutočné partnerstvo s Prahou a s festivalom.“

„Ľudia intenzívne hľadajú nové zážitky, a to aj tí, ktorí sú zvyknutý chodiť napríklad do Musikvereinu.“

„Prague Offspring svojím rozsahom a dramaturgiou už celkom funkčne supluje absenciu iného podobne zameraného festivalu v Prahe.“

Tretíkrát a naposledy bolo rezidenčným súborom pražskojarného Prague Offspring Klangforum Wien, ansámbel s medzinárodným renomé v oblasti interpretácie súčasnej hudby. Po troch rokoch súbor v tejto roli vystrieda nemenej uznávané teleso, frankfurtský Ensemble Modern. Posledný rezidenčný rok Klangfora priniesol do Prahy predovšetkým hudbu Rebeccy Saunders, takisto však mnoho priestoru dostala česká (československá) hudba a tvorba mladých skladateľov a skladateliek. Pre KlasikuPlus.cz zhodnotil trojročné pôsobenie aj intendant Klangfora Wien Peter Paul Kainrath. 

„Shromáždění lidé jsou přítomni jednomu z klíčových okamžiků Roku české hudby a projektu Smetana200.“

„Ani během večerního slavnostního zahajovacího koncertu nezní jen smetanovské hity. Naopak.“

„Jakub Hrůša zdůrazňuje, že se sice teď často říká ´Sesaďme Smetanu z odtažité pozice na piedestalu´, že on si však myslí, že na takový piedestal naopak Smetana patří.“

Bedřich Smetana patří nejen Litomyšli a všem nám ostatním v Čechách, ale i světu. Shodují se na tom prezident a premiér této země, její ministr kultury, hejtman kraje i starosta města. A také dirigent Jakub Hrůša. Všichni ti, kteří se sešli druhou červnovou sobotu při zahájení 66. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl.

„Rok české hudby je ohromná marketingová značka.“

„V dnešním světě globalizace může být interpret expertem v podstatě na jakoukoliv hudbu.“

„Při provedení kompletního díla neběžíte sprint na sto metrů, ale maraton.“

„Spolupráce s Josefem Špačkem je úžasná. Je to skvělý člověk s úžasným srdcem. Poznáte to z jeho hraní, které je velmi ušlechtilé, plné emocí a odráží se v něm Špačkova osobnost a lidskost,“ říká o jednom z našich největších houslových virtuosů světoznámý dirigent Manfred Honeck. Špaček, který se v českém prostředí etabloval jako historicky nejmladší koncertní mistr České filharmonie i jako zdatný sólista, se před několika lety vydal na „volnou nohu“ a nyní koncertuje sólově po celém světě. Kromě mezinárodního repertoáru, jehož ochutnávku představí 10. června na festivalu Smetanova Litomyšl, je známý také propagací české hudby a letos se stal jedním z ambasadorů Roku české hudby.

„Jsem ambasadorem české hudby pořád. Nic mi nedělá větší potěšení, než zasvěcovat lidi kolem sebe do tajů našeho hudebního bohatství.“

„Hudba se hraje a zpívá víceméně stejně už staletí. A emoce, jež sděluje a vzbuzuje, jsou přímo esencí toho, co je člověk.“

„Libuše je jakousi skicou k Mé vlasti „naruby“. Naruby, protože je dvakrát větší než Vlast.“

Jakub Hrůša je jedním z oficiálních ambasadorů Roku české hudby. Právě kolem ní se především točí rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz. Nejsledovanější český dirigent současnosti má za sebou koncertní uvedení opery Libuše na Pražském jaru, které se opakuje i na Smetanově Litomyšli. Festival ve skladatelově rodišti navíc 8. června s Českou filharmonií otvírá. Řeč se však stáčí i k tématům vlastenectví nebo zkušeností s publikem a z hlediska prožívání hudby přichází na řadu i téma technologizace světa. Ze skladatelů se pak zamýšlí Jakub Hrůša nejen nad Smetanou a jeho nejslavnějšími třemi českými kolegy, ale i nad Richardem Wagnerem, od něhož teď studuje Prsten Nibelungův.

„Už druhá hodina bývá úplně jiná a na konci mívám dojem, že přede mnou stojí zcela noví lidé. To člověka přece motivovat musí!“

„Pedagog na ‚zušce‘ je ten nejdůležitější. Tam se všechno rozhodne.“

„Nikoho nezrazuji, jen důrazně upozorňuji. Na mnohé si člověk přijde postupně, určitými věcmi si musí projít sám.“

„Investuji svůj čas pouze tam, kde mám pocit, že to má smysl. A tento projekt rozhodně smysluplný je.“ I to říká o unikátním projektu MenART Kateřina Kněžíková, která je již pevnou součástí jeho mentorského týmu. Sopranistka popisuje tento stipendijní program s nadšením jako inspirativní projekt, který ji oslovuje dlouhodobými vizemi. Svou roli v MenARTu přitom nevnímá jako „záchranářskou“ – snaží se ale poskytovat nové, snad i odvážnější pohledy…

„Když se 3. července 1883 narodil v Praze do rodiny velkoobchodníka s galanterií Franz Kafka, bylo půl roku po prvním kompletním uvedení Smetanovy Mé vlasti.“

„Prostřednictvím Maxe Broda se Kafka a Janáček osobně setkali.“

„Fakta o inspirativnosti Kafkova odkazu pro hudebníky jsou zvláštním kontrapunktem k tomu, že hudbě, velké lásce svých nejlepších přátel, podle vlastních slov nerozuměl.“

Franz Kafka a skladatelé, to je docela velké téma. I sto let poté, co se 3. června 1924, přesně měsíc před jedenačtyřicátými narozeninami, spisovatelův život uzavřel. Jeho texty a náměty byly a jsou zhudebňovány. I když mu hudba téměř nic neříkala, mohl být v době, kdy vícejazyčná Praha žila kulturně nesmírně zajímavě, svědkem aktivit rakouských, německých i českých hudebníků, jejichž byl současníkem… A byl přítelem Maxe Broda, který svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka – toho Maxe Broda, literáta a skladatele, díky jehož „prozíravé neposlušnosti“ se nakonec světu zázrakem zachoval i Kafkův literární odkaz.

„Jestli je pro nějakou skladbu zapotřebí, aby se orchestr doslova ‚odvázal‘, pro Rumunskou rapsodii č.1 to platí bezezbytku.“

„Sólistův výkon přesvědčil, jak relativní je ustálené tvrzení, že druhý Lisztův klavírní koncert je méně virtuózní než jeho první.“

„Podstatný byl v tomto případě dokonale sehraný celek a jeho vzájemná komunikace s dirigentem Kasparem Zehnderem.“

Stalo se již pravidlem, že dramaturgický plán každého koncertu obou symfonických cyklů Filharmonie Hradec Králové obsahuje i jistý mimohudební koncept, vyjádřený vystihujícím motem. Nejinak tomu bylo na závěrečném koncertě 46. sezóny tohoto tělesa 30. května pod taktovkou jeho šéfdirigenta Kaspara Zehndera, tentokrát s motem „Koncert pro orchestr“, které by bylo možné doplnit podtitulem „Cesta na jihovýchod“.

„První setkání Josefa J. Kovaříka s Antonínem Dvořákem proběhlo pravděpodobně na přelomu roku 1888 a 1889 ve významném knihkupectví Františka A. Urbánka.“

„Na dnešek abych nezapomněl zdálo se mně o Vás – co by jste tomu řekla hráli jsme spolu Lannerovy Valčíky u Schmidtů – ve Spillville!“

„Ve dne hraji – hraji sice nyní dost – snad i více nežli jsem v Praze hrával – chvilku čtu – večer sedám doma hledím z okna zpomínám po tmě na časy – na ty dobré časy – tak dávno minulé.“

Antonín Dvořák se během svého života seznámil s mnoha osobnostmi, se kterými se navzájem obohatili a inspirovali. Kromě dirigentů, skladatelů nebo hudebních vydavatelů se jednalo také o hudebníky, kteří s Dvořákem spolupracovali. Mezi nimi se vyjímal česko-americký houslista Josef Jan Kovařík (1870–1951), který byl skladateli nablízku po čtyři roky během jeho amerického období.

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Orchestr pod vedením Mikka Francka citlivě usmiřoval tematické a motivické kontrasty skladby.“

„Výsledkem byl výtrysk zvukově přetržitých a sonorně tvrdých gejzírů dravých rytmů, nečekaných dynamických zvratů a intonačně volně korigovaných výkřiků.“

„Těleso prostřednictvím dynamických změn a přesné rytmizace rovněž zdůrazňovalo ostřejší expresivní momenty Ravelovy skladby.“

Dvořákova síň pražského Rudolfina přivítala 27. května v rámci Pražského jara symfonické těleso Orchestre philharmonique de Radio France. Taktovky se ujal finský dirigent Mikko Franck, jako hlavní sólista se představil houslový virtuos Amaury Coeytaux. Kromě dramaturgického přeletu nad stylově rozptýlenými skladbami dvou francouzských tvůrců koncert nabídl světovou premiéru houslového koncertu Svatyně českého skladatele Kryštofa Mařatky…

„Vilém Vlček ukázal velikou jemnost, možná až hebkost. Publikum se po první skladbě neodvážilo tleskat a setrvalo v soustředěném tichu.“

„Poprvé se festivalový koncert konal ve Velké aule Karolina. Byl věnován památce muzikoložky Lenky Hlávkové.“

„Alinde Quintet hraje vlastně velmi klidně. Hráči nestavějí na odiv virtuositu, zato jejich souhra je úžasná.“

Jedním z cenných povahových rysů Pražského jara je, že už léta dává prostor mladým umělcům. V sobotu 25. května poprvé vystoupil na festivalovém matiné violoncellista Vilém Vlček a v podvečerním koncertu soubor Alinde Quintet. V obou případech šlo o prvotřídní zážitek.