„Systém základních uměleckých škol v České republice je skutečně unikátní; nejen v evropském, ale i v celosvětovém měřítku.“

„Obě mladé sólistky svých šancí využily na výbornou.“

„Celý večer zakončila Sinfonia z Händelovy Atalanty, což byl dle mého soudu orchestrální vrchol večera.“

V tomto roce se uskutečňuje už devátý ročník celostátního festivalu základních uměleckých škol ZUŠ Open. Festival byl slavnostně zahájen 14. května benefičním koncertem v karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze a potrvá až do 6. června 2025. Během této doby se uskuteční stovky kulturních akcí po celé České republice, do kterých se zapojí tisíce žáků, pedagogů i renomovaných umělců. Při zahajovacím koncertu se krom jiných sólově představila patronka pořádajícího nadačního fondu Magdalena Kožená, orchestrální těleso řídil Jan Kučera.

Zahajovací koncert, který v přímém přenosu odvysílala Česká televize pod názvem Rytíři talentu, byl jakousi výkladní skříní talentovaných žáků ze základních uměleckých škol z celé naší země. Pod taktovkou dirigenta Jana Kučery jich vystoupilo na tři sta z řad orchestrálních hráčů, tanečníků a samozřejmě sboristů. Ostatně sbory, kterých bylo na koncertu celkem deset, početně mezi vystupujícími převažovaly. Zazněly mj. skladby Josepha Haydna, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho či Jiřího Pavlici. Celý koncert měl i lokální přesah, neboť na populárním Karlínském náměstí probíhal během celého odpoledne v rámci slavnostního zahájení umělecký program v provedení žáků a pedagogů ZUŠ, byly připraveny i umělecké dílny, výstava fotografií žáků ZUŠ z celé České republiky a v neposlední řadě stánky s občerstvením. Na náměstí byly umístěny velkoplošné obrazovky, na kterých byl koncert promítán živě. Ačkoli někteří kolemjdoucí dali najevo zklamání, že se na nich nevysílá právě probíhající mistrovství světa v ledním hokeji, je to právě rozmanitost a pestrost veřejných akcí, co dodává městskému životu kouzlo a udržuje jeho přirozený, živý rytmus.

Systém základních uměleckých škol v České republice je skutečně unikátní; nejen v evropském, ale i v celosvětovém měřítku, a to hned z několika důvodů. Jednak „zušky“ poskytují systematické a dlouhodobé vzdělání hned v několika uměleckých oborech: hudebním, tanečním, výtvarném a literárně-dramatickém, přičemž tento systém je otevřen pro děti již od pěti let věku. Dalším důvodem je hustá síť a dostupnost; v naší zemi funguje přibližně pět set zušek, často i v menších městech a obcích a díky tomu je umělecké vzdělávání mimořádně dosažitelné po celé republice. Třetím důvodem je vysoká kvalita a profesionalita, poněvadž učitelé na těchto školách jsou zpravidla vysokoškolsky vzdělaní odborníci, často aktivní umělci. I díky tomu se v nich dětem dostává kvalitní přípravy na profesionální dráhu. Nepochybným přínosem zušek je také jejich lokální a komunitní kulturní přínos, neboť se aktivně zapojují do kulturního života měst a obcí – pořádají koncerty, výstavy, představení, vernisáže. Žáci při nich mají možnost poprvé vystupovat na veřejnosti, což posiluje jejich sebevědomí a vztah k umění. A v neposlední řadě je třeba zmínit i jejich finanční dostupnost. V době, kdy řada zejména sportovních klubů klade na rodiče mladých svěřenců stále vyšší finanční nároky, zůstává výuka na základních uměleckých školách relativně cenově příznivá a otevřená široké veřejnosti. 

Festival ZUŠ Open (rozhovor s jeho uměleckou vedoucí Irenou Pohl Houkalovou čtěte ZDE), který každoročně pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené, je v jistém smyslu oslavou tohoto jedinečného systému. Každý rok se do něj zapojují stovky škol, tisíce žáků a stovky tisíc návštěvníků po celé republice. Samotný nadační fond potom poskytuje komplexní podporu zuškám coby systému moderního uměleckého vzdělávání a zároveň poskytuje finanční a morální podporu tělesně, mentálně či sociálně znevýhodněným dětem a napomáhá jejich zařazení do společnosti. Tím zároveň vychovává nejmladší generace k sociální citlivosti prostřednictvím umění.

Koncert 14. května byl zahájen gregoriánským chorálem, který citlivě zazpívaly děti i učitelé ve stejnokrojích rozmístění v uličce mezi kostelními lavicemi. Poté si zval slovo David Mareček, generální ředitel České filharmonie, který celým večerem s noblesou provedl diváky v sále i u televizních obrazovek. Vzhledem k tomu, že se jednalo o benefiční akci, mohli diváci během vysílání posílat finanční prostředky právě na podporu základních uměleckých škol.

Dalším, velmi působivým číslem programu byl Moravský tanec současného skladatele, houslisty a primáše Hradišťanu Jiřího Pavlici. Kompozice byla protkána krásnými folklorními motivy a orchestr doplnil taneční soubor dívek s půvabnou choreografií. Tyto tanečnice se později objevily ještě jednou – v bílých šatech během provedení Ave Maria německého skladatele Franze Biebla. Celý večer mimo jiné poukazoval na to, že tradice sborového zpěvu je u nás historicky velice silná, a proto mě trochu překvapilo, že Pavlica byl spolu s Jakubem Janem Rybou jediným českým skladatelem v programu. 

Orchestr si ještě připravil první větu Vivace assai ze Symfonie č. 82 Josepha Haydna zvané „Medvěd“, první větu Allegro giusto z Koncertu pro loutnu D dur Antonia Vivaldiho, ve kterém dostala šanci se blýsknout Žofie Danešová hrající na kytaru, a skladbu Obertass mazurka polského skladatele a houslového virtuosa 19. století Henryka Wieniawského, ve které vystoupila se svými houslemi Lara Tamcan. Nutno dodat, že obě mladé dámy svých šancí využily na výbornou. Pochvalu si zaslouží i všichni orchestrální hráči a jakkoliv není možné jejich výkon hodnotit podle běžných parametrů profesionálních orchestrů, sympatická na nich byla energie a nadšení, se kterými se svého úkolu zhostili. Pro většinu z nich to rovněž byla neocenitelná zkušenost zahrát si na půdorysu velkého symfonického orchestru, nota bene pod taktovkou zkušeného dirigenta. 

Mezzosopranistka a patronka nadačního večera Magdalena Kožená vystoupila v jediné árii Jerusalem! Die du tötest die Propheten z oratoria Paulus Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Tu ztvárnila s velkou interpretační jistotou a notnou dávkou naléhavosti a předvedla v ní svůj perlivý a jiskřivý, na mezzosopranistku nezvykle vysoko položený hlasový fond. Poněkud mě překvapilo, že svou árii zpívala z not a že dramaturgie večera nevybrala dílo, ve kterém by se k této naší přední mezzosopranistce, která je nositelkou francouzského titulu rytíře Řádu umění a literatury, mohli připojit i sboristé ze základních uměleckých škol – pro mnohé by to jistě byl nezapomenutelný zážitek. Celý večer zakončila Sinfonia z Händelovy Atalanty, což byl dle mého soudu orchestrální vrchol večera, a konečně korunovační hymnus Zadok the Priest od stejného skladatele. Händel ho složil v roce 1727 jako jeden ze čtyř korunovačních hymnů (spolu s The King Shall Rejoice, My Heart is Inditing a Let thy Hand be Strengthened), pro korunovaci Jiřího II. a tyto skladby se provádějí při korunovaci britských panovníků dodnes, například při korunovaci Karla III. 6. května 2023. Hymnus je zakončen několikerým zvoláním „God save the King!“, což bylo poněkud nečekané, přesto však důstojné zakončení celého velmi inspirativního večera.

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp