„Její síla a odhodlání, s jakými čelila v posledních letech svého života následným životním strastem, musí zaujmout každého citlivého člověka.“

„Navštívila jsem i místa, která jsou s Almou a její rodinou spjata, i to dává člověku další duchovní rozměr.“

„Od chvíle, kdy jsem si přečetla knihu Heleny Dunicz Niwińské, jsem se začala vším, co mělo něco společného s tímto příběhem, intenzivně zabývat a stalo se to v podstatě tak trochu i součástí mého života.“

První inspirací k rozhovoru s houslistkou Silvií Hessovou bylo CD Nocturne natočené s harfistkou Kateřinou Englichovou. Když jsem pak navrch viděla výborné představení …because of Alma, které Silvie obrazně řečeno přivedla na svět, objevila se dvě témata, o kterých bylo nutno mluvit. Začněme hudebně-divadelní inscenací, jejíž přípravě se umělkyně intenzivně věnovala a která se před vyprodaným hledištěm hraje od loňského listopadu v pražském inscenačním prostoru Venuše ve Švehlovce.

Proč vás zaujala Alma Rosé, proč jste ji chtěla představit českým divákům?

Alma Rosé byla velmi vzdělanou hudebnicí, výbornou houslistkou, i když ne virtuoskou jako její spolužačka Erica Morini, s kterou studovaly ve třídě u Otakara Ševčíka ve Vídni, ani jako její bývalý manžel Váša Příhoda. Byla to moderní, ambiciózní a velmi organizačně schopná žena. Ve třicátých letech 20. století založila ve Vídni vlastní dívčí orchestr, s kterým odehrála mnoho úspěšných evropských koncertů. Byla opravdovou hudební celebritou v tom nejlepším slova smyslu. Její síla a odhodlání, s jakými čelila v posledních letech svého života následným životním strastem, musí zaujmout každého citlivého člověka.

Alma pocházela z velmi zajímavé rodiny…

Maminka Almy Justina Mahlerová byla sestrou Gustava Mahlera a narodila se v Jihlavě. Alminým manželem byl český houslový virtuos Váša Příhoda, s kterým během jejich manželství (podepisovala se i Alma Príhoda-Rosé) pobývala v Zárybech. I po rozvodu jí zůstalo československé občanství a vyhnula se tím po anšlusu Rakouska arizaci, tedy vyvlastnění majetku, a díky tomu mohla odjet do Londýna, zachránit otce Arnolda Rosé a jejich housle, svoje guadagnini a otcovy stradivárky, na které hrál jako koncertní mistr vídeňské opery a primárius Rosé kvarteta, v té době světového jména.

Povězte něco o historii vzniku představení …because of Alma.

Moje cesta k němu je poměrně dlouhá… Začala před čtyřmi lety tam, kde ta Almina životní skončila… Když jsem v březnu 2019 přejížděla mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa, navštívila jsem památník koncentračního tábora v Osvětimi. Tam jsem si koupila knihu s názvem Drogi mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která v orchestru v Osvětimi-Březince hrála. S úžasem a zároveň se studem, že o ženském orchestru a Almě Rosé nic nevím, jsem začala číst… Nejen o Almě, ale i dalších hudebnicích, které tam hrály. Ty v naší hře rovněž vystupují, jsou to skutečné postavy – Anita, Hilde, Helene i Lotta. Violoncellistka Anita Lasker Walfisch (zakládající členka English Chamber Orchestra) má největší zásluhu na znovuobjevení a především morální rehabilitaci Almy Rosé. Příběh Almy také popisuje v knize Osvětimský orchestr Fania Fénelon, zpěvačka a pianistka ansámblu. Její líčení však neodpovídá skutečnosti a bohužel se toto zkreslení odrazilo i ve scénáři Arthura Millera k hollywoodskému filmu Playing for Time. Od chvíle, kdy jsem si přečetla knihu Heleny Dunicz Niwińské, jsem se začala vším, co mělo něco společného s tímto příběhem, intenzivně zabývat a stalo se to v podstatě tak trochu i součástí mého života.

Kdy a proč vznikl Alma Ansámbl a kdo ho tvoří?

V roce 2020 jsme založily s Martinou Bačovou, Věrou Binarovou a Hanou Baborákovou soubor s názvem Alma Ansámbl, inspirovaný Almou Rosé. Od začátku jsme se chtěly kromě klasických koncertů věnovat i projektům s dalšími umělci – tanečníky, herci. Prvním takovým projektem bylo scénické ztvárnění povídek Ludvíka Aškenazyho, na kterém se podílela herečka Anna Brousková, která má cit pro hudbu a rovněž skvěle zpívá. Posléze byla i ona zasažena příběhem Almy, kterou v inscenaci …because of Alma ztvárňuje jako dospělou, již uvězněnou v Osvětimi. Pro toto představení se Alma Ansámbl rozšířil o další hudebnice: houslistky Hanu Kubisovou a Kateřinu Lískovcovou a violoncellistku Juditu Škodovou, která alternuje s Hanou Baborákovou.

Kdo tvořil širší tvůrčí tým podílející se na představení …because of Alma?

Martina Bačová přišla s myšlenkou oslovit paní režisérku Jaroslavu Šiktancovou, a ta přizvala dramatičku Martinu Kinskou. Společně s námi do projektu vstupovala herečka Anna Brousková. Paní režisérka ve všech svých představeních pracuje s hudbou a při práci s textem hledá spojení silného příběhu s jeho vnitřní hudebností. To ona přivedla do projektu druhou herečku Antonii Formanovou i herce Vojtěcha Bartoše. Na kostýmních návrzích spolupracovala s návrhářkou Jiřinou Pivoňkovou. Martina Kinská je významná současná dramatička, jejíž scénáře divadelních her vycházejí z historických dokumentů a získaly několik ocenění. Na textu obě pracovaly společně s herci velmi intenzivně mnoho měsíců, já jsem se stejně dlouho spolupodílela na propojení s hudbou, zkoušela jsem různé varianty, požádala jsem i violistu a skladatele Matěje Kroupu o napsání scénické hudby. Současně jsem se na projektu podílela jako investor, producent a někdy i produkční… Byl to velmi náročný proces, snažili jsme se všichni hledat cestu k nejlepšímu výsledku, protože jde o unikátní formu. Po dvou listopadových premiérách a prvních lednových reprízách jsem přesvědčena o výjimečnosti tohoto představení a jsem vděčná všem, kdo se na něm podílejí. Nejen nám, ale i posluchačům přináší toto představení něco, co se nedá slovy popsat, a z reakcí diváků je to patrné.

Jak konkrétně probíhala spolupráce?

Než Martina scénář napsala, několikrát jsme se sešly. Ona má opravdu dar porozumění tématu. Když jsme o některých skladbách mluvily, věděla, jak jsou s Almou spojené a kdy co hrála a s kým (například Bachův Koncert pro dvoje housle s otcem v Musikvereinu). Scénář a režie vznikaly s hudbou takříkajíc společně, vzájemně jsme se inspirovaly a doplňovaly. Pro některé noty jsem jela i do Vídně a našla jsem tam skladby, které jsou pro představení podstatné. Navštívila jsem i místa, která jsou s Almou a její rodinou spjata, i to dává člověku další duchovní rozměr. Když Tonička říká Vášovi, „vrátím se na Pyrkergasse k otci a matce“, pamatuji se na svůj pocit, když jsem stála před jejich domem a dívala se nejen do oken, ale i na chodník, kde jsou stolpersteiny – kameny zmizelých s jejich jmény.

Vydavatelství Arco Diva nedávno vydalo CD Nocturne, které jste natočila s harfistkou Kateřinou Englichovou. Co bylo podnětem k jeho natočení?

CD Nocturne jsme natočily v dubnu 2021 během covidových opatření. V té době byly zrušené koncerty, a proto řada z nás našla konečně čas k natáčení. S Kateřinou se známe ještě z Pražské konzervatoře, takže jsem ji oslovila a ona k mé radosti souhlasila. To CD jsme natočily za pár dní.

Kateřina Englichová říká, že za touto nahrávkou stojí i vaše láska k Polsku.

A má pravdu. I za tímto projektem je Polsko, konkrétně Varšava, kde jsem pár let žila a stále se tam s láskou vracím. Ráda jsem chodila na Nowy Świat do kavárny A. Blikle, která byla založena roku 1869 a je proslulá svými dortíky. A na stěnách visí staré fotografie významných umělců, kteří tam chodili. Když jsem tam sedávala, napadlo mě, co kdyby jako ve filmu Woodyho Allena Půlnoc v Paříži vstoupil do dveří Arthur Rubinstein, hledající osvěžení po zkoušce, nebo malá Ida Haendel s tatínkem, přicházející sem po hodině na Varšavské konzervatoři…

Výběr repertoáru na CD se také váže k Varšavě, nebo se mýlím?

Nemýlíte se. To město bylo během války prakticky srovnáno se zemí, ale pokud je člověk senzitivní, cítí tu předválečnou energii stále. Dnes je Varšava velmi ambiciózní a stále velmi kulturní město. Proto jsem výběr repertoáru směřovala k Varšavě. Zjevné to je i v titulní skladbě – Chopinovu Nokturnu cis moll. Pro housle ho upravil Nathan Milstein a Kateřina adaptovala klavírní part pro harfu, jako většinu skladeb na tomto CD.

Tato skladba zní v úvodu filmu Romana Polanského Pianista.

V ulici Niepodleglośzci, která je kousek od bytu, kde ve Varšavě bydlím, se za války v jednom z domů skrýval Władysław Szpilman, jehož osudy Polanski ve filmu ztvárnil. Opodál stojí stále část zdi varšavského ghetta, ve Varšavě jsem doslova obklopena touto historií…

Jaké další skladby CD Nocturne obsahuje?

Jsou tam i další skladby inspirované Polskem, jako je Romance Antona Rubinsteina v úpravě Henryka Wieniawského a samozřejmě tři části skladby Johna Williamse Schindlerův seznam. Polsko mělo vždycky kulturně blízko k Francii, a proto jsme zvolily i skladby francouzských skladatelů Camilla Saint-Saënse, Marcela Tourniera, Julese Masseneta, Maurice Ravela a Alphonse Hasselmanse. Chtěly jsme mít na naší společné nahrávce i české autory, tematicky jsme vybraly skladby česko-židovských skladatelů Erwina Schulhoffa a Gideona Kleina. Na závěr zazní jedna z nejefektnějších houslových skladeb, a to kadence s ústřední melodií z muzikálu Šumař na střeše, která byla napsána pro Isaaca Sterna. Na CD se podíleli hudební režisér Jiří Gemrot a zvukové režie se ujal Karel Soukeník. Oba jsou zárukou té nejvyšší profesionální práce.

————  

O inscenaci …because of Alma čtěte ReflexiPlus pod titulkem Boj o život se neprohrává. Díky hudbě.

———–

Silvie Hessová pochází z hudebnické rodiny, její dědeček byl houslistou v Národním divadle, strýc hrál v České filharmonii a maminka studovala kytaru a harfu. Vystudovala Pražskou konzervatoř, od patnácti let působila v Československém komorním orchestru, zároveň byla primáriem kvarteta Eberle, s kterým získala na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Evianu v roce 1989 cenu Radia France. V roce 1991 se stala členkou a sólistkou orchestru Virtuosi di Praga. Kromě komorní hry se představila i jako sólistka se Slovenskou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, Jihočeskou filharmonií a dalšími. S klavíristou Danielem Wiesnerem natočili pro britskou společnost Cube 2CD s díly českých autorů 19. a 20. století. Na pozvání česko-amerického skladatele Karla Husy vystoupili na Cornellově univerzitě v Ithace a poté ve Washingtonu, Chicagu a v New Yorku. Vedle koncertní činnosti se Silvie Hessová věnuje i produkční a producentské činnosti. V roce 2020 iniciovala založení Alma Ansámblu. Je nositelkou ceny Euro Pragensis Ars za propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Foto:  Ilona Sochorová a Ilona Čermak (Alma Ensemble), Wikipedie (volné dílo)