„Když se hudba stává hybnou silou a tanec její přirozenou odezvou, vzniká prostor, kde se zvuk mění v pohyb a pohyb na oplátku inspiruje hudbu.“

„Celý koncept projektu je založen na oslavě diverzity – rozdílnosti jdoucí ruku v ruce se vzájemným obohacením, inspirací a povznesením.“

„V kontextu současných diskuzí o duševním zdraví a významu umění pro společnost představuje tento projekt cenný příklad toho, jak hudební tvorba dokáže reagovat na potřeby doby.“

„Zdravíme Vás, račte vstoupit, vítejte na Sounds of Diversity – světě plném překvapení a netradičních vjemů!“ I takto si šlo vyložit uvítací zvuky a gesta tanečníků, jež se projevila v jejich spontánní performanci, konané v prostorách Fakulty umění Ostravské univerzity ve večerních hodinách středy 5. března. Už z úvodní atmosféry bylo patrné, že Tvůrčí centrum Ostrava se svými partnery opět připravilo něco mimořádného.

Projekt Sounds of Diversity debutoval na jaře loňského roku, kdy spojil Českou republiku, Slovensko a Polsko. V rámci třídenního koncertního miniturné (18. až 20. března 2024 v Ostravě, Katowicích a Žilině) byly uvedeny premiéry skladeb současných autorů z těchto zemí. Celý koncept projektu je založen na oslavě diverzity – rozdílnosti jdoucí ruku v ruce se vzájemným obohacením, inspirací a povznesením. Letošní ročník se do tohoto tématu ponořil ještě hlouběji a byl rozšířen o další zemi Maďarsko a obohacen o taneční performance ve spolupráci s platformou Move Ostrava.

Letošní ročník nese podtitul Wellbeing, což symbolizuje nejen harmonické propojení všech uměleckých složek, ale také přístup k tvorbě, kdy umělci nejsou pouze pasivními interprety, nýbrž aktivními tvůrci schopnými reagovat na momentální podněty a proměňovat je v něco jedinečného. Tato filozofie byla patrná v každém prvku a okamžiku večera – v této souhře se umění stalo prostředkem, jímž se objevují nové perspektivy a nachází se vnitřní rovnováha, jež je nezbytná pro harmonické soužití v dnešním rozpolceném světě.

Hudební složku tohoto komponovaného večera reprezentoval 16členný orchestr Sounds of Diversity Ansámbl, jenž pod taktovkou polského dirigenta Szymona Bywalce uvedl čtyři premiéry skladeb vytvořených autory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Každá skladba, pečlivě napsaná pro tento jedinečný projekt, se stala samostatným a autentickým uměleckým příběhem, který se zároveň vzájemně prolínal s ostatními díly a tvořil jednotný celek.

Na scénu se promítl také umělecký light design ztvárněný dílem polského multimediálního umělce Piotra Ceglarka. Světlo, jako tichý společník hudby, vytvářelo dynamické obrazy, které oživovaly statický prostor sálu a umožňovaly divákům ponořit se do snové atmosféry. Každý záblesk a každá změna barev či intenzity se prolínaly s rytmem skladeb, čímž celkový vizuální zážitek doplňoval a umocňoval poselství wellbeingu, hledání vnitřního klidu a harmonie uprostřed každodenního shonu moderní doby.

Velký význam měl rovněž tanec, který zajišťoval, že hudba není jen poslouchána, ale prožívána celým tělem. Když se hudba stává hybnou silou a tanec její přirozenou odezvou, vzniká prostor, kde se zvuk mění v pohyb a pohyb na oplátku inspiruje hudbu. Pohybová koncepce, vytvořená speciálně pro tento večer Janou Ryšlavou ve spolupráci s režisérem Martinem Modrým, se opírala o princip instantní kompozice. Trojice performerů – Jana Ryšlavá, Lucia Bielik a Radoslav Piovarči – svým improvizačním přístupem vtáhla diváky do dialogu mezi hudbou a publikem. 

Večer představil čtyři nová hudební díla vytvořená s jasným zadáním odkazujícím na myšlenku projektu. Úvodní kompozice polského skladatele Przemysława Schellera Grande Valse Brillante vycházela z hudebního uvažování Leoše Janáčka, jenž ve svých analýzách řeči odhaloval melodii v každodenní mluvě. Scheller se touto tradicí inspiroval a představil jakousi „valčíkovou“ formu slov, kdy se řeč stává hudebním materiálem a slova přestávají být pouhými nositeli významu, nýbrž se mění ve zvukové objekty. Páteří celé skladby se stala jediná dochovaná nahrávka autorské recitace veršů Grande Valse Brillante ze sbírky Kwiaty polskie polského básníka Juliana Tuwima. Verše jsou předneseny s takovou elegancí, hrdostí, smyslností a humorem zároveň, že si náš vnitřní zrak doslova vizualizuje taneční valčíkové figury, a to i bez hudebního doprovodu. V Schellerově pojetí se řeč proměnila v taneční dialog – proměnlivý, rozmanitý, groteskní jako samotná lidská komunikace, představující pokus o „překlad“ lidské zkušenosti do sonické podoby.

Česká skladatelka Petra Šuško si pro tento večer připravila skladbu Šestý smysl. Inspirací pro dílo byly lidské smysly, které potřebujeme k uplatnění principu wellbeingu na sobě či ve vztahu k druhým. Dílo tak reflektuje nejen tradičních pět smyslů, ale rovněž rozvíjí téma intuice jako „šestého“ smyslu, jenž nám umožňuje vnímat svět v širších asociacích. Odrazovým můstkem pro psaní skladby byly citáty slavných osobností, jež metaforicky reflektují roli smyslů a otevírají řadu asociací přesahujících jejich primární fyzický význam. Celá skladba je propojena v jeden celek, jehož závěr by měl přivést hudebníky, tanečníky i posluchače do stavu klidného plynutí, tzv. „flow“. Tato cesta ke sjednocení a vnitřní harmonii je zároveň výzvou k hlubšímu vnímání vlastního těla a duše v dialogu s hudbou. Při uvedení skladby vyvstal další významný moment večera. Z nenápadných skrýší v rozvodných skříních scény se začaly objevovat nové podněty – mandarinky, jejichž svěží vůně zaplavila sál a vytvořila tak nečekaný dialog mezi chutí, vůní a zvukem. Tanečníci, s úsměvem na rtech a uvolněným tělem, slastně vychutnávali plody tohoto improvizovaného rituálu, kdy se mandarinky staly symbolickým prostředkem propojujícím jednotlivce a vytvářejícím most mezi publikem a umělci. Tento moment, plný hravosti a neformální intimity, byl důkazem, že v umění lze propojit všechny smyslové vjemy.

Jedním z klíčových témat celého koncertu bylo hledání hlubšího soustředění a vnitřního stavu „flow“. Maďarský skladatel Viktor Molnár se inspiroval pracemi psychologa Mihályho Csíkszentmihályiho, jenž definoval flow jako stav intenzivního ponoření do činnosti, při němž čas přestává existovat a jedinec zcela splyne s tím, co dělá. Molnárova kompozice The Zone se v hudebním provedení pokusila zachytit právě tento přechod z roztříštěnosti do koncentrovaného, harmonického bytí v přítomném okamžiku. Přenesení psychologického konceptu flow do oblasti umělecké praxe dává posluchači možnost „prožít“ tento stav v reálném čase.

Slovenský skladatel Matej Sloboda uzavřel celý koncert dílem Consonanze stravaganti e lumi danzanti. Název odkazuje na italské kořeny, slovo „stravagnanti“ znamená „podivné“ či „svérázné“ konsonance, zatímco „lumi danzanti“ evokuje tančící světla. Vnitřní logika skladby spočívá ve využití zadrženého tónu „d“ a v hledání harmonických možností a prostoru. Sloboda ve skladbě propojuje abstraktní systém – hudební abecedu a kódy – s vnímáním rytmu a pohybu, ať už jde o pohyb tanečníků nebo světelných efektů. Právě v této poslední skladbě se hra světel dostala do popředí natolik zásadním a symbolickým způsobem, že vytvořila strhující závěr celého koncertu.

V kontextu současných diskuzí o duševním zdraví a významu umění pro společnost představuje tento projekt cenný příklad toho, jak hudební tvorba dokáže reagovat na potřeby doby. Zvláště v prostředí, kde je kultura často vnímána jen jako doplněk, je důležité ukázat, že umění má hlubší společenský i individuální rozměr – může inspirovat k sebereflexi, vést k většímu soustředění na přítomnost a přinášet radost, jež je nezbytnou součástí zdravé společnosti. Za celým projektem stojí tým lidí, kteří si tento rozměr uvědomují. Marcela Kysová, vedoucí Tvůrčího centra Ostrava, je zosobněnou inspirací, která tomuto projektu dodává energii a jasně určuje směr. Její neochvějný entuziasmus a vize progresivního umění se promítají do každého detailu koncertu. Pod jejím vedením se významná část ostravské kulturní scény stává nejen místem setkání umělců, ale i laboratoří, kde se rodí nové nápady a kde se prolínají kulturní tradice s moderními impulzy.

Foto/zdroj: Facebook Sounds of Diversity