PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na loňského vítěze – v tomto případě Kláru Klánskou – bývá při zahajovacím koncertě velký tlak zodpovědnosti. Každý v sále čeká, jak po roce zahraje ten či ta nejlepší.“

„Velký obdiv a respekt patří především Ivě Kramperové, která z pozice koncertního mistra zkušeně a neomylně vedla celý soubor k dokonalé souhře se sólistkou.“

„Druhá polovina koncertu patřila jako každý rok mladým talentům v oboru zpěv. Adéla Řehořová má ohromný hlasový potenciál a zjevně se nebojí velkých výzev. Vojtěch Pošvář ohromil zejména svou druhou árií z operety Země úsměvů.“

Už sedmadvacet let se rok co rok v moravském lázeňském městečku Luhačovice na dva týdny rozeznívají líbezné tóny houslí. Václav Hudeček, ikona a živoucí legenda mezi českými houslisty, zve nejtalentovanější mladé interprety z celé republiky, aby zde během třinácti srpnových dnů předvedli své houslové umění, zdokonalili svou hru po stránce technické i výrazové a načerpali inspiraci od vynikajících houslových mentorů. Loňskou laureátkou Akademie Václava Hudečka je Klára Klánská, studentka čtvrtého ročníku Pražské konzervatoře ve třídě Pavla Kudeláska. Podle tradice byla přizvána jako sólistka na letošní zahajovací koncert 31. července, který se již pošestnácté uskutečnil v rámci festivalu Svátky hudby v Luhačovicích.

„Fialovo dílo bylo od prvních tónů kontrabasů mísících se s celestou a tubulárními zvony až do posledního jakoby skomírajícího zvuku violy doslova nabité dramatičností, obrovskou tenzí a těmi nejhlubšími city a emocemi.“

„Kristina Fialová je ve svém projevu navenek velmi uměřená. Neplýtvá pohybem, přemrštěnými gesty ani mimikou… Veškerou energii i prožívání skladby jako by soustředila jen do nástroje.“

„Robert Kružík dokázal dovést posluchače k pozitivnímu zjištění, že i současná klasická hudba může být zajímavá, přitažlivá, poslouchatelná a přístupná. A to je zjištění mimořádně povzbudivé.“

Víkendový program festivalu Smetanova Litomyšl nás zavedl dvakrát na stejné místo. Dějištěm dalších z koncertů, které jsme si už na začátku roku pečlivě vybrali, byl tentokrát piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, prostor vpravdě nadčasový, místo, kde si podává ruku baroko s moderním uměním. V sobotu a v neděli to neplatilo jen o architektuře a výtvarné či vizuální tvorbě, ale i o hudbě.

„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“

„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“

„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“

Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.

„Mozartovo Requiem zvolila dramaturgie pro tento vzpomínkový večer na paměť koncertu, který se zde konal 14. dubna 1878. Podle informací v programu večera ho tehdy prosadil Leoš Janáček, který celý koncert dirigoval.“

„Mozart a Vranický, dva hudebníci, o jejichž přátelství se toho příliš neví, na rozdíl od smyšleného rivalství mezi Mozartem a Salierim. Dějiny si žádají skandály, ale tady šlo o vzájemnou spolupráci a přátelské porozumění.“

„Sbor zněl vyváženě a precizně, zejména v polyfonních částech, soprány byly zvonivé, přesto měkké, alty a tenoři měli hutný zvuk a basy byly úderné a společně s orchestrem vytvářeli zvukově strukturovaný a kompaktní zvuk.“

Oslavy 150 let otevření Besedního domu v Brně pokračovaly pátým abonentním koncertem v řadě s názvem Filharmonie doma. Ve čtvrtek 11. května zaznělo v sále Besedního domu Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Filharmonii Brno vedl dirigent Robert Kružík. Repríza je naplánována na pátek 12. května. Zpívali sólisté Romana Kružíková, Monika Jägerová, Ondřej Koplík a Martin Gurbaľ a Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Petrem Fialou. Před tím ještě zazněla Symfonie D dur Pavla Vranického.

„Akce měla větší lesk i proto, že koncert byl realizován ke skladatelovým 80. narozeninám a snímaly ji mikrofony Českého rozhlasu. Sál Kongresového centra ve Zlíně je navíc reprezentativním místem, kde se mohou odehrávat slavnostní akce a jeho prostředí je velmi inspirující.“  

„Prvního uvedení se ujala sólistka Kristina Fialová, dcera skladatele, pro kterou byl part napsán. Viola v kantátě ztělesňuje Matku Boží, je obrazem její trpící duše a v každé části díla má jiný charakter bolestného výkřiku.“

„Dirigent Robert Kružík motivoval orchestr pevnými a přesnými gesty a dokázal vytvářet kompaktní a gradující plochy hudby, které obecenstvo přijímalo s nadšením.“

Filharmonie Bohuslava Martinů, jejímž domovským působištěm je Zlín, je dynamickým tělesem, které o sobě dává vědět progresivními činy. Světové premiéry českých skladatelů uvádí programově, stejně jako dává prostor mladým a energickým dirigentům a sólistům. Ve středu 22. března 2023 uvedla dílo brněnského skladatele Petra Fialy, který je současně i zakladatelem, ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno, jenž na akci spolupracoval. Dirigoval šéfdirigent zlínské filharmonie Robert Kružík a sólového partu violy se ujala Kristina Fialová. Spolu s premiérovaným Stabat Mater zazněla ještě Schicksalslied Johannesa Brahmse a Te Deum Antonína Dvořáka, kde se sopránového partu ujala Jana Sibera. Barytonové sólo zpíval Lukáš Bařák.

„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“

„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“

„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“

Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.

„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“

„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“

„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“

Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.

„Zazněla světová premiéra skladatele Ondřeje Brouska s názvem Symfonie č.3 „Motus Vita 1946“, která má netradičně jen dvě věty, 1. Andante ma risoluto a 2. Presto. V názvu se objevuje baťovské motto i rok vzniku filharmonie. Interpretace vyzněla výborně, orchestr zněl plasticky a jednotlivé nástrojové skupiny byly velmi vyrovnané a šťavnatě barevné.“

„Klavír v podání mladého sólisty Marka Kozáka zněl suverénně a pevně, střídal barevné polohy a propojení sólisty s orchestrem bylo intenzivní a niterné. Klavír se přirozeně stával součástí orchestru, aby se z něho v pravý čas vyloupnul a předvedl se v dramatických kadencích.“

„Dirigent Robert Kružík využil plastičnosti a instrumentální barevnosti hudby a inspiroval orchestr k vytváření velkých legátových ploch, plných napětí a emocí. Svým elegantním a přesným stylem dirigování vytvářel iluzi, že v prostoru hněte ve vzduchu plastické obrazy.“

Filharmonie Bohuslava Martinů působí ve Zlíně od roku 1946 a za tu dobu prokázala, že má dost odvahy i invence, aby prosazovala nové trendy a skladby. Ve čtvrtek 23. února zazněly skladby, které překvapily. Světová premiéra Symfonie č. 3 „Motus Vita 1946“ Ondřeje Brouska, Burleska d moll pro klavír a orchestr Richarda Strausse, kde se jako sólista představil Marek Kozák, a po přestávce Symfonické fantazie Bohuslava Martinů. Před orchestr se postavil jeho šéfdirigent Robert Kružík, který vybičoval orchestr k euforickému výkonu. 

„Byl to vlastně takový malý hudební svátek. Nestává se totiž často, aby zavedené dílo tak významného autora jako Gustav Mahler, bylo někde v Evropě premiérováno po tak dlouhé době od jeho vzniku.“

„Orchestru se podařilo vytvořit pět samostatných světů, pečlivě odstíněných a vycizelovaných, které se díky poctivému provedení podařilo zasadit do jednoho funkčního celku, jednoho mnohovrstevnatého světa.“

„Je potřeba vyzdvihnout poctivou práci jednotlivých orchestrálních sekcí, ať to byly suverénní žestě a dřeva, přesné perkuse nebo barvité smyčce.“

Filharmonie Bohuslava Martinů v čele s šéfdirigentem Robertem Kružíkem připravila zlínskou premiéru Symfonie č. 7. e moll Gustava Mahlera. Dílo, jenž bylo uvedeno v roce 1908 v Praze, zaznělo v Baťově městě takřka po sto patnácti letech.

„Pro mnohé rodiny je Novoroční koncert příležitost, jak jít na kulturu společně a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi.“

„Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), hrál čtyřiadvacetiletý klavírista Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda.“

„Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu Bolera Maurice Ravela přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony.“

Filharmonie Brno pořádá novoroční koncerty od svého založení v roce 1956 a od té doby vynechala jen jednou, kdy tuto tradici přerušila covidová pandemie. Pod taktovkou Roberta Kružíka zaznělo 1. ledna 2023 Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany a Varšavský koncert pro klavír a orchestr Richarda Addinsella, který přednesl Matouš Zukal. Po přestávce slyšelo publikum Rumunský koncert György Ligetiho a večer ukončilo efektní Bolero Maurice Ravela nabité energií, která zvedla celý sál ze sedadel.

„Generace dirigentů, kteří jsou dnes na vrcholu, vystudovala na AMU. Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Jakub Klecker a ještě i já, všichni pocházíme z moravské metropole a šli jsme do Prahy za možnostmi, které AMU poskytovala.“

„Především vím, že nikdy nesmím orchestr podceňovat. Hráči poznají hned, jak je dirigent připraven a taky jak slyší. Poznám, kdy mne zkouší a kdy si dělají legraci, nebo naopak mlží.“

„Mám rád nová prostředí a kolektivy a rád poznávám jejich specifika, která jsou dána jednak krajem, kde orchestr působí, a samozřejmě hlavně lidmi, kteří tu hrají.“

Robert Kružík je dirigent, který vzešel z brněnského hudebního prostředí a přes své mládí se už stačil etablovat u několika divadel a orchestrů. Všude překvapuje svým nadhledem, precizností a spolehlivými uměleckými výkony.

„Dirigent tuto spolupráci označil za jeden z nejhezčích narozeninových dárků, který mohl dostat!“

„Naslouchat jedinečné souhře tělesa, naprosto přesnému, transparentnímu zvuku smyčců, akordům, které zařezávají jak seknutí sekerou… je pokaždé výjimečným zážitkem.“

„Jsem přesvědčen, že ať dnes filharmonici hostují na kterémkoli světovém pódiu, jejich výkony musí všude bez výjimky vzbuzovat mimořádný ohlas!“

Sedmdesáté narozeniny, které připadly na 30. listopadu, oslavil šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov třemi výjimečnými koncerty. Na pódium Rudolfina si totiž kromě svého orchestru přizval Českou studentskou filharmonii, talentované hudebníky, studenty a absolventy hudebních škol – gymnázií, konzervatoří a akademií. Nabitá Dvořákova síň tak prožila jedinečné sváteční dny (hodnotíme druhý večer 1. 12.), které pod taktovkou jubilanta přinesly úžasnou konfrontaci vrcholného umění našeho prvního orchestru a neuvěřitelného, spontánního zaujetí nejmladší muzikantské generace, na níž spočívá budoucnost a kvalita naší orchestrální interpretace.

„Dramaturg vybral díla, která byla všechna vytvořena ještě mladými skladateli, kteří se potýkali s ranami osudu a ve své tvorbě se snažili se s nimi vyrovnat.“

„Následovaly Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera, písňový cyklus na vlastní slova skladatele, který zazněl v podání barytonisty Romana Hozy.“

„Po přestávce přišlo nejrozsáhlejší dílo, Symfonie ‚Asrael‘ Josefa Suka, a posluchače čekalo plných šedesát minut nádherné, ale na poslech velmi obtížné hudby.“

Filharmonie Brno zahrála ve čtvrtek 1. prosince 2022 první abonentní koncert v cyklu Filharmonie v divadle II. Byl to večer, který přinesl náročný, a přitom krásný repertoár. Před orchestr se postavil mladý dirigent Robert Kružík, který od prvního kroku na pódium dal najevo ráznost a maximální připravenost a soustředěnost, aby v Janáčkově divadle přednesl raná díla Leoše Janáčka, Gustava Mahlera a Josefa Suka.