„Dvanáctiminutovou třívětou kompozici, kterou vídeňská skladatelka Martines složila v roce 1770 ve svých šestadvaceti letech, řídil Fabio Luisi s nadhledem a dal jí spolu s Berlínskými filharmoniky působivý hravě barevný esprit.“

„Mozartův Koncert pro klavír a orchestr A dur přednesl Jevgenij Kissin skvěle stylově, s krystalickým zněním a velkou kreativitou.“

„Monumentální Symfonii č. 2 Es dur Franze Schmidta s velkým nástrojovým obsazením prodchl dirigent jiskřivým dramatismem.“

S ohledem na strmou kariéru držitele Grammy Fabia Luisiho je zarážející, že dirigent až ve svých čtyřiašedesáti letech debutoval 6. října u Berlínských filharmoniků. Ke koncertnímu zážitku ve Velkém sále Berlínské filharmonie přispěl významně klavírista Jevgenij Kissin, jenž je dokonce dvojnásobným držitelem Grammy.

Italský dirigent Fabio Luisi je v současnosti hudebním ředitelem Dallaského symfonického orchestru, šéfdirigentem Dánského rozhlasového symfonického orchestru v Kodani a šéfdirigentem Tokijského symfonického orchestru NHK. V minulosti byl např. šéfdirigentem Metropolitní opery v New Yorku, Saské státní kapely v Drážďanech a Vídeňských symfoniků, hudebním ředitelem Orchestre de la Suisse Romande a generálním hudebním ředitelem Operního domu v Curychu i Semperovy opery v Drážďanech. Ve svém debutujícím programu u Berlínských filharmoniků nabídl publiku díla hudební epochy klasicismu a pozdního romantismu na pozadí tvorby Marianny Martines, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schmidta.

Koncert 8. října 2023 zahájil dirigent málo známou klasicistní skladbou Sinfonia C dur Marianny Martines, kterou Berlínští filharmonikové hráli ve své historii poprvé. Dvanáctiminutovou třívětou kompozici, kterou vídeňská skladatelka složila v roce 1770 ve svých šestadvaceti letech, řídil Fabio Luisi s nadhledem a dal jí spolu s Berlínskými filharmoniky působivý hravě barevný esprit. První věta Allegro con spirito, druhá věta Andante ma non troppo a třetí věta Allegro spiritoso měly své intenzivní gradace, hravou a místy až slavnostně roztančenou náladu.

Cembalistka, sopranistka a skladatelka Marianna Martines získala soukromé vzdělání na doporučení svého mentora a mecenáše, kterým byl vynikající italský básník a libretista Pietro Metastasio. K jejím pedagogům patřili Giuseppe Bonno a mladý skladatel Franz Joseph Haydn, vliv na její hudební vzdělání měl také Nicola Porpora. Ve Vídni rovněž zpívala a hrála i na císařském dvoře. Ve svém domě pořádala hudební soirée, které navštěvoval i Wolfgang Amadeus Mozart. V roce 1773 byla Marianna Martines poctěna uvedením do slavné instituce Accademia Filarmonica di Bologna, k jejímž členům patřili např. Arcangelo Corelli, Giacomo Meyerbeer a Niccolò Paganini. Tvorba M. Martines zahrnuje cembalové sonáty a koncerty, kantáty, litanie, moteta, mše, oratoria a žalmy. Zejména od devadesátých let minulého století, kdy začaly být její skladby nově vydávány, si postupně její díla nacházela cestu na koncertní pódia. Skladbu Sinfonia C dur zamýšlela M. Martines nejdříve jako hudební předehru. Instrumentace díla je spíše jemná v galantním stylu, inspirována barokní hudbou i klasicistní tvorbou jejího pedagoga Haydna. Autograf je uchován v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni.

Virtuózní ruský klavírista Jevgenij Kissin, který žije v Praze a má i britské a izraelské občanství, debutoval s Berlínskými filharmoniky již ve svých sedmnácti letech v roce 1988, kdy na silvestrovském koncertě pod taktovkou legendárního rakouského maestra Herberta von Karajana provedl Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll, op. 23 Petra Iljiče Čajkovského. Od svého zářného vystoupení snímaného zahraničními televizními štáby se klavírista k orchestru stále vrací. Dle názorů vedení tělesa byly s klavíristou výjimečné koncerty, které řídili Claudio Abado, Zubin Mehta, Mariss Jansons a sir Simon Rattle. Vloni hrál Jevgenij Kissin s orchestrem v Berlíně na zámku Bellevue u příležitosti koncertu Solidarita pro Ukrajinu, který řídila japonská dirigentka Nodoka Okisawa, asistentka šéfdirigenta Berlínských filharmoniků Kirilla Petrenka a stipendistka Karajanovy Akademie. K programu byli pozváni i další sólisté z různých zemí světa. Koncert se konal za přítomnosti prezidenta Spolkové republiky Německo Franka-Waltera Steinmeiera.

Pod taktovkou debutujícího Fabia Luisiho hrál Jevgenij Kissin proslulý Koncert pro klavír a orchestr č. 23 A dur, KV 488 Wolfganga Amadea Mozarta, jenž je stěžejní součástí jeho repertoáru. Podíváme-li se do historie Berlínských filharmoniků, orchestr uvedl skladbu poprvé 2. ledna 1888 s německým sólistou a dirigentem Oskarem Raifem. V letošní sezóně nastudovali Mozartův slavný koncert téměř po šesti letech od svého posledního uvedení díla se švédským maestrem Herbertem Blomstedtem v prosinci 2017, kdy se virtuózního partu zhostila v Berlíně portugalská klavíristka Maria João Pires.

Jevgenij Kissin přednesl slavný Mozartův koncert skvěle stylově, s krystalickým zněním a velkou kreativitou. Virtuos gradoval pasáže, delší fráze a jednotlivé věty nesmírně pestrou proměnou intenzity, úhozové kultury s širokým spektrem dynamiky a barev. Efektně flexibilně volil užití pedalizace. Skladba z roku 1786 zněla v jeho podání měkce i svěže, ale současně pevně a s nadhledem, se zcela výjimečně citlivým porozuměním W. A. Mozartovi.

Berlínští filharmonikové pod taktovkou Fabia Luisiho přistoupili k interpretaci s leskem tónomalby i kompaktního souzvuku, který ovšem charakterizoval i provedení celého večerního programu. Dirigent, jenž má diplom v oboru klavír z Konzervatoře Niccola Paganiniho v Janově, řídil Mozartův koncert velmi empaticky s ohledem na sólistu. Interpretaci díla s orchestrem vtiskl vřelost, hravě strhující temperament a zvukově noblesní pestrou škálu emocionality. Nejen sólistovi posluchači provolávali „bravo“.

Koncert vyvrcholil velkolepou Symfonií č. 2 Es dur Franze Schmidta. Rakouský skladatel složil dílo v letech 1911 až 1913. Berlínští filharmonikové zařadili skladbu do svého repertoáru poprvé už 4. ledna 1918 s dirigentem Hermannem Henzem, ale poté až v letošní sezóně.

Fabio Luisi má výjimečný cit pro interpretaci dramatické hudby. Ostatně ve své kariéře získal za nahrávku tetralogie Richarda Wagnera Prsten Nibelungův cenu Grammy (2013) ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku. Monumentální Symfonii č. 2 Es dur Franze Schmidta s velkým nástrojovým obsazením prodchl dirigent s orchestrem jiskřivým dramatismem. Interpretace díla vnesla do sálu hudební náladu pozdního romantismu, který zněl i s jemným nádechem avantgardní invence zastřešené silnějším tradicionalismem. Po první živěji pojaté první větě Lebhaft nabídla druhá věta Allegretto con variazioni. Einfach und zart deset číselně symbolicky komponovaných variací melancholicky strhujících až po efektně kontrastně vrcholnou třetí pomalou větu Finale: Langsam zpestřenou velkou zvukovou a dynamickou barevností. Debut Fabia Luisiho byl velmi úspěšný.

Foto: Martin Walz / Berliner Philharmoniker