„Martinů je leitmotivem Music Academy Telč, ostatně pochází z kraje Vysočina, do kterého patří i Telč.

„Učím studenty i výraz, ale musím je samozřejmě učit, jak to mají technický dělat.“

„Sám žáky na své kurzy neposílám. Ale pokud chtějí přijet, tak jim nebráním…“

Vladimír Bukač, v devadesátých letech sekundista Talichova kvarteta a pak až do roku 2018 jeho violista, vyučuje na vysokých uměleckých školách v Drážďanech a Bruselu. Vedle vlastní koncertní činnosti je také uměleckým ředitelem Akademie Telč. A právě o ní, o letních kurzech uspořádaných letos od 9. do 19. července, je především rozhovor, který poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

Konal se letošní ročník podle plánu? Přijeli navzdory pandemii všichni tak, jak jste čekali?

Řekl bych, že je letošní ročník dokonce mimořádný. Nejen proto, že přijeli úplně všichni. Dokonce jsme měli víc zájemců, což se nestává zdaleka na všech akademiích. To nás potěšilo. V květnu jsme ještě pochybovali, jestli se kapacita naplní, ale pak se „něco stalo“, takže jsme violy a violoncello museli odmítat. To je samozřejmě příjemnější situace, než studenty hledat. Jsme tedy víc než spokojeni.

Máte z letoška nějaký silný hudební dojem?

Jednak jsme mohli přivítat jako lektora hvězdu, jakou violoncellista Jérôme Pernoo opravdu je. Platí navíc za opravdu „top“ pedagoga hry na violoncello, je profesorem na Pařížské konzervatoři, kde violoncellová třída patří už dlouho ke světové špičce. A pak musím vedle koncertů studentů jmenovat vystoupení souboru Bardolino. Jeho zakládající člen Pavel Fischer, profesor v Manchesteru, s námi působí na akademii pedagogicky už druhým rokem. Jako někdejší dlouholetý člen Škampova kvarteta si udělal radost a vytvořil tento soubor, který hraje etno, klasiku a jazz. Nejen z mého pohledu, říkali to všichni, šlo o výjimečný zážitek. I proto, že přišlo osvěžující obohacení o jiný žánr. Jsme přesvědčeni, že koncerty podobného rázu, tedy crossover, budeme do akademie v budoucnu zařazovat pravidelně.

Vozíte si do Telče i své vlastní studenty, nebo snad studenti jezdí za vámi do Telče?

Víte, zrovna tohle já nedělám. Pokud si opravdu student výjimečně neřekne. Myslím si totiž, že kurzy jsou od toho, aby studenti poznávali nové věci, aby se setkávali s živými lidmi, aby dostávali jiné podněty a jiné nápady od dalších lidí. Takže sám žáky na své kurzy neposílám. Ale pokud chtějí přijet, tak jim nebráním… Smyslem kurzu je obohatit se a mít něco jiného než v „domácím „prostředí, ve kterém student normálně vyrůstá. Tím myslím stálého kantora. Nové podněty jsou neméně důležité.

A jak je to tedy letos?

Nakonec tady v Telči jednu studentku z konzervatoře v Bruselu mám… Opravdu chtěla přijet. Ale myslím, že jí to udělalo dobře. Měla koncentrované lekce, bylo to efektivní. Bude z tohoto týdne těžit další půlrok, protože najednou řadu věcí pochopila, něco se jí otevřelo… Výuka v běžném roce vlastně do takové hloubky tak intenzivně nejde, nemůže jít.

Zeptám se – samozřejmě schematicky – jestli spíše učíte techniku, nebo nadstavbu, interpretaci?

Ono to spolu souvisí. Abych odpověděl, tak učím obojí. Technika je základem, bez ní nelze dělat žádné umění. Bez manuální zručnosti ani sochař, ani malíř, ani hudebník nepostaví nic. Učím studenty samozřejmě i výraz, ale abych je k tomu mohl vést, abych to po nich mohl požadovat, tak je musím samozřejmě učit, jak to mají technický dělat. Technika je základem jakékoli lepší interpretace. Mám i hodiny techniky. Většinou opravuji chyby, z mého pohledu existující; chyby v držení nástroje, ty jsou velmi zásadní pro další rozvoj. Pokud vznikají limity technického rázu, pokud drží špatně levou ruku, nebo pokud špatně drží pravou ruku, nedostane se dál…

V Telči bývá tradičně součástí programu a výuky hudba Bohuslava Martinů. Je tomu tak i letos?

Ano, každoročně. Je to takový leitmotiv, ostatně Martinů pochází z kraje Vysočina, do kterého patří i Telč. Mimochodem – Telč není v jižních Čechách, jak se někdy říkává a píše… Považujeme nejen za svoji čest, ale i za povinnost, milou povinnost, tady Martinů provozovat. Ukazuje se to jako skvělý nápad. Řada účastníků si jeho skladbu vybere. Máme dokonce takovou drobnou soutěž o nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů… Martinů sem patří a patřit bude.

A pro vás violisty je podstatná jeho sonáta?

Ano, a nebo Rapsodie-koncert pro violu a orchestr, její part se hrává spíš. Je o něco méně náročná, sonáty se někteří trochu bojí. A hrají se tady také od Martinů Variace na slovenskou píseň pro violoncello a klavír, jeho Flétnová sonáta a další kompozice…

A jak vy osobně a Bohuslav Martinů…?

Já pocházím z Moravy, tatínek měl cimbálovku… Styl Bohuslava Martinů je mi možná částečně i proto velmi blízký. Mám ho rád, jako bývalý kvartetní hráč i jako sólista. A nemluvě o tom, že Rapsodie-koncert pro violu a orchestr je opravdový majstrštyk. A sonáta také.. Mám k Martinu opravdu vřelý vztah.

Působíte především či úplně v cizině…? Jak si vás zařadit?

Ano, působím převážně v cizině, ale ne že bych se tu nechtěl prezentovat nebo pomáhat. Nabyl jsem dojmu nebo pocitu, že tady jsou preferováni jiní umělci… Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem víc v zahraničí. Jednak na Královské konzervatoři v Bruselu, jednak na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera v Drážďanech.

A co teď v létě?

Čekají mě dvoje kurzy ve Francii, vracím se domů až někdy v polovině srpna.

Domů znamená do Prahy?

Ano, nejsem usazený v cizině. Prahu miluju a mám tady ostatně také širší rodinu, takže moje základna je v Praze. Teď je to s cestováním trošku horší, ale před covidem to bylo bez problémů.

Ať už v Drážďanech nebo v Bruselu – byly uplynulé dva či tři semestry hodně zvláštní? Hodně jiné? Jak jste řešil distanční výuku?

Bylo to jiné, jako ve všech oborech… Ale mělo to do určité míry i svá pozitiva. Nejprve bylo takové temno, než jsme se úplně zorientovali. Ale překvapilo mě, jak tomu mladí lidé psychicky podlehli. Já jsem mnohé podporoval a motivoval. Říkal jsem studentům, ať ten čas využiji ke svému všestrannému rozvoji: ať čtou, sportují, ať poslouchají nahrávky… ať se třeba naučí dobře vařit… Byla to doba, kterou mohl člověk využít pro sebe. Bylo a je potřeba v tom, co se stalo, najít něco dobrého a vzít si z toho to nejlepší…! Pak přišla druhá fáze, ve které jsme hledali a nalézali možnosti, jak pracovat. Nejdřív to možné nebylo, ale potom sem tam jezdil aspoň jednou za dva týdny, dával jsem dvojité lekce. Našli jsme potom i způsoby hudební komunikace přes média, což ale tak ideální samozřejmě není, to všichni víme… Na základní postavení skladby, jejího konceptu, prstokladu, smyků… to funguje, ale nárokovat si touto cestou nějaký výraz, to už není úplně ono… A dalším momentem bylo třeba pro přijímací zkoušky zjištění, že je možné využít tuhle situaci pro jakési předkolo. Pokud je přihlášeno do školy několik desítek violistů, tak je možné si je poslechnout předem z videonahrávky a zjistit, že z těch osmdesáti pozveme k přijímací zkoušce už jenom čtyřicet. Je to pozitivnější i pro uchazeče, nemusejí vynakládat finanční prostředky na cestování. A ti, co už pak opravdu přijedou, mají velkou naději, že budou přijati. Ale vůbec to nebyla jednoduchá doba… Já jsem v Drážďanech vedoucí katedry smyčcových nástrojů. Museli jsme úplně „překopat“ studijní plány… administrativně to bylo velmi náročné období. Strávil jsem v téhle činnosti mnohem víc času. Náročný, výjimečný rok. Ve všech ohledech.

Pokolikáté jste vlastně už na akademii v Telči?

Máme už sedmadvacátý ročník, já sám jsem tady každoročně, řekl bych, už osmnáct let, z toho posledních šest už opravdu intenzivně. Akademie měla různé vedení, potom to vypadalo, že skončí… Nikdo se nejevil, že by ji chtěl oživit, tak jsem se do toho pustil… a už mi to zůstalo. Samozřejmě za podpory města a velký podíl měla Markéta Vejvodová, která byla několik let ředitelkou. Postavila nádherný projekt, díky její práci vstala akademie z popela.

V sobotu se koná v kostele sv. Jakuba v Telči koncert lektorů. Co budete hrát?

Budeme hrát všichni lektoři. Jde nám o to, aby byl program pestrý a zajímavý. Jérôme Pernoo zahraje sólového Bacha, následuje nádherný flétnový kvartet od Johanna Baptisty Wendlinga, Mozartova současníka, pak Mendelssohnovy Písně beze slov v podobě pro hoboj a klavír, potom vystoupí André Cazalet s Beethovenovou sonátou… Já zahraju Fantasy od Yorka Bowena, originál pro violu a klavír. Bude to příjemný a krásný program.

V čem vidíte hlavní cíl Music Academy Telč?

Evidentně dává smysl. Mnozí se chtějí vracet i v dalších letech, flétnisté se teď hlásí do třídy, kterou má v Drážďanech Stéphane Réty… A rozhodně musím zdůraznit, že akademie má smysl v tom, že vozí špičkové pedagogy českým studentům. Především proto ji pořádáme.

Čtěte také náš nedávný rozhovor s ředitelkou Music Academy Telč Marií-Annou Myšíkovou, vydaný pod titulkem Dovážíme do Telče špičkové pedagogy.

Foto: Fb Akademie Telč, Fb a archiv V. Bukače