KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

ČRo D-dur: Třikrát Vítězslav Novák english

„Bachovu velikost znovu v plné míře rehabilitoval po téměř stoletém „spánku“ Mendelssohn památným uvedením Matoušových pašijí v roce 1829, zatímco význam zapomenutého Jana Dismase Zelenky si začínáme uvědomovat až nyní.“

„Klavír byl Novákovi nástrojem nejbližším, virtuosně jej ovládal, dokázal jím vytvořit osobitý, harmonicky a melodicky bohatý, ale především stylizačně perfektně vytvořený hudební obraz.“

„Na stanici Český rozhlas D dur máme možnost tento týden vyslechnout tři Novákova díla, každé z jiné tvůrčí periody, každé stylově odlišné.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 6. 3. do 12. 3. 2023?

Význam díla každého tvůrce se v proudu času proměňuje. Bruckner byl svými současníky někdy až vysmíván a plného uznání se nikdy nedožil, zatímco dnes jsou jeho symfonie považovány za vrcholný plod pozdního romantismu. Bachovu velikost znovu v plné míře rehabilitoval po téměř stoletém „spánku“ Mendelssohn památným uvedením Matoušových pašijí v roce 1829, zatímco význam zapomenutého Jana Dismase Zelenky si začínáme uvědomovat až nyní. Naopak dobové oceňování některých skladatelů se proměnilo v jejich zapomenutí, kdo dnes kromě milovníků opery zná jména jako Cimarosa, Mehul, Auber, což jsou ti přece jen občas hraní.

20. století se svým překotným rozvojem hudby iniciovalo stylové proměny v průběhu života snad všech významnějších tvůrců, skladatelský vývoj Stravinského je zářným příkladem. Od ruského folklorního období přes neoklasicismus až k serialismu. Naproti tomu jsou autoři, kteří byť procházejí různými vlivy, v podstatě si udržují svůj osobitý tvůrčí jazyk, jen částečně ovlivňovaný tím, co se děje kolem nich, po celý život. Takovým tvůrcem byl Vítězslav Novák, na pražské konzervatoři zpočátku považovaný za nepříliš talentovaného žáka, jehož skladatelský potenciál vlastně objevil a rozvinul až pobyt v mistrovské třídě Antonína Dvořáka. Opouštěl ji v roce 1892 a spolu se spolužákem Josefem Sukem už byli považováni za nejperspektivnější osobnosti nastupující generace. Vítězslav Novák jí zůstal po celý svůj život, protkaný obdobími velkého vzepětí i sestupů, tvůrčích vrcholů i krizí, bojů a sporů nejen o své vlastní dílo, ale i o podobu české hudby jako celku. Vzpomeňme jen na jeho polemiky se Zdeňkem Nejedlým zasahující do tzv. bojů o Dvořáka nebo spory o kvalitu provedení svých oper v Národním divadle v cyklu k jeho 60. narozeninám s Otakarem Ostrčilem. Byl jako skála, hrdý, sršatý, perfekcionista, který si sám na sebe vymýšlel náročné kompoziční úkoly, a skvěle je zvládal. Dnes se jeho dílo k naší škodě moc nehraje. Milovaná je Slovácká suita, hrají se jeho symfonické básně, občas se objeví kantáta Bouře, některá divadla občas uvedou některou z oper jako jistou povinnost, zní jeho klavírní dílo a stylizace lidových písní, zejména slováckých. Vítězslav Novák si ale rozhodně nezaslouží odsun z koncertních pódií a operních jevišť do zapomenutí a je i u něj stále co objevovat.

Na stanici Český rozhlas D dur máme možnost tento týden vyslechnout tři Novákova díla, každé z jiné tvůrčí periody, každé stylově odlišné. Když Novák končil v roce 1896 studium klavíru, chtěl absolvovat vlastním klavírním koncertem. O prázdninách 1895 dokončil partituru, ale nakonec, jak sám ve svých vzpomínkách uvádí, se mu koncert znechutil. Skladba nakonec poprvé zazněla až v roce 1915, s nepříliš kladnými úsudky hudebních kritiků. A tak koncert doslova zmizel v propadlišti dějin. Až v roce 2019 jej oživil klavírista Jan Bartoš, který s pražskými rozhlasovými symfoniky za řízení Jakuba Hrůši Novákův koncert e moll (bez opusového čísla) nahrál. Byť má zřetelně patrné tři věty, které autorka textu k CD Vlasta Reittererová charakterizuje slovy „…Energické téma první věty a baladicky laděná pomalá věta znějí skutečně lisztovsky, a rondo závěrečné věty v rytmu furianta představuje jasné přihlášení ke vzporu Antonína Dvořáka“, Novák ve formě koncertu užil principu „vícevětosti v jednovětosti“ a pokusil se „o organické spojení cyklu na základě monotematismu“. (ne 12. 3., 14:08).

Klavír byl Novákovi nástrojem nejbližším, virtuosně jej ovládal, dokázal jím vytvořit osobitý, harmonicky a melodicky bohatý, ale především stylizačně perfektně vytvořený hudební obraz. O necelých patnáct let po klavírním koncertu složil Novák rozsáhlou klavírní báseň Pan, která je považována za skladatelovo nejvíce „impresionistické“ dílo, a to třeba užitím neterciových akordů či využíváním modality včetně kombinace diatoniky s pentatonikou. Novákův Pan, klavírní báseň v tónech, op. 43, je mimořádně obtížné, virtuózní dílo, jímž se chtěl skladatel doslova „blýsknout“. Změřily s ním své síly generace českých klavíristů, jako Václav Štěpán, František Rauch či z těch soudobých Martin Vojtíšek. Na stanici Český rozhlas D dur nabízíme nahrávku Františka Maxiána. (čt 9. 3., 15:06)

A do třetice Novák, ve svém mistrovsky zvládnutém orchestrálním výkonu. V letech 1936-37 složil Jihočeskou suitu, do níž uložil obavy o osud země a zároveň svou typickou bojovnou hrdost, která snad nejvýrazněji zazní v části nazvané Kdysi (Pochod Táborů). Hraje Moravská filharmonie, kterou řídí Marek Štilec. (st 8. 3., 10:40)

Foto: Vojtěch Havlík, MfO (Facebook), Wikipedia (volné dílo)

Ilja Šmíd

Ilja Šmíd

Muzikolog, hudební manažer, pedagog, publicista

Je absolventem Pedagogické fakulty v Plzni (český jazyk a hudební výchova), hudební vědu vystudoval na Karlově univerzitě. Zabýval se zejména českým folklorem (krátce působil v Akademii věd), kterému se věnoval i prakticky – upravoval lidové písně, natáčel je v Českém rozhlase, působil jako zpěvák, sbormistr a dirigent. Má bohaté zkušenosti z řízení uměleckých těles. V roce 1994 byl u zrodu Pražské komorní filharmonie (a působil v ní dvanáct let jako ředitel), byl ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK či uměleckým šéfem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Jako dlouholetý předseda Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR byl současně i zástupcem ČR v mezinárodní asociaci živého umění PEARLE se sídlem v Bruselu. V roce 2018 byl krátce ministrem kultury. Je dlouholetým spolupracovníkem Českého rozhlasu, zejména stanice Vltava, v letech 2013-2014 byl dramaturgem Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek Českého rozhlasu, od vzniku stanice D-dur je jejím externím spolupracovníkem. Od roku 2015 je pedagogem na Katedře arts managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE, kde vyučuje předměty výkonného umění. Má zkušenosti z podnikatelské činnosti v hudebním průmyslu, založil hudební vydavatelství Clarton, v němž vydával hudební nosiče s klasickou hudbou včetně velkých orchestrálních titulů ve světových CD premiérách, nyní je spolumajitelem hudební agentury AuraMusica, která od roku 2015 pořádá koncertní sezónu Břevnovská hudební setkání. Pedagogickou a teoretickou činnost vyvažuje uměleckými tvůrčími aktivitami, věnuje se hudební kompozici, výrazně se zabýval popularizační činností, vytvářel a moderoval hudební pořady pro děti a mládež, má za sebou osm sezón v Rudolfinu s Pražskou komorní filharmonií, šest sezón s FOK, napsal přes 60 scénářů a uvedl na 200 koncertů po celé ČR. Ve volném čase sportuje (je vášnivým tenistou, dříve závodním volejbalistou), v poslední době propadl malování a má radost ze své vnučky, které rád předává svoji lásku k hudbě.



Příspěvky od Ilja Šmíd



Více z této rubriky