Podzimní festival duchovní hudby Olomouc vstupuje v letošním roce do svého třicátého ročníku. Jeho koncerty se konají v historicky cenných a akusticky pozoruhodných prostorách spojených s duchovním, společenským a kulturním životem Olomouce. Program letošního ročníku nabízí žánrově i druhově pestrý program složený z duchovní hudby více než šesti století. Akce začíná pozítří a trvá až do 21. října.
Pardubická filharmonie v pondělí 18. září zahájí novou sezonu. K této příležitosti si přizvala předního z české mladší generace houslistů Jana Mráčka a společně, pod taktovkou šéfdirigenta Stanislava Vavřínka, uvedou trojici koncertů ve třech dnech (18. – 20. září) pod názvem Vivat Amadeus! s čistě mozartovským programem. Koncerty se konají od devatenácti hodin v Sukově síni Domu hudby.
Program festivalu Moravský podzim nabídne díla spíše vzácně provozovaná. Přinese skladby od baroka po současnost, mnohdy v české či světové premiéře; kompozice dle pořadatelů neprávem pozapomenuté či opomíjené – takové, které by mohly tvořit tzv. „paralelní dějiny hudby“. Od 1. do 22. října na posluchače čeká celkem čtrnáct koncertů. Nejvíce v Besedním domě, k tomu tři velké v Janáčkově divadle, ale také třeba v krytu 10-Z, ve vile Tugendhat, na Petrově nebo v kostele na náměstí Míru.
Komorní filharmonie Pardubice si pro nadcházející sezonu připravila jako obvykle deset klasických a mnoho dalších koncertních programů, které uvede v domovské Sukově síni každý měsíc od září do června. Mnohé z nich lákají posluchače na díla, která se řadí do zlatého fondu klasické hudby, navíc v provedení předních interpretů. Prvním z nich bude při zahajovacím koncertě sezony houslista Jan Mráček. Pardubičtí filharmonici spolu s ním uvedou trojici koncertů Vivat Amadeus!, které se uskuteční v Domu hudby ve dnech 18., 19. a 20. září vždy od devatenácti hodin. Informací pro příznivce orchestru je, že sezónní abonmá lze zakoupit už pouze do neděle 10. září.
„Byla zoufalost někomu vysvětlit, že to, co se mi stalo, nemá s mým povoláním nic společného, že by to mohlo potkat úplně kohokoli.“
„S pódiem jsem sžitá od narození. Nevím, co je tréma, pokud mě něco těší, nevím, co je strach, když jsem si na pódiu jistá.“
„Vděčnost, že se opět vracím na koncertní pódia, nemohu ani slovy vyjádřit.“
První koncert po dvouleté zdravotní odmlce si konečně opět užila naše přední harfistka Jana Boušková. Ke spolupráci jí oslovil houslista Maxim Vengerov. Jako duo spolu v srpnu vystoupili na prestižní uzavřené akci v Monaku, kde Jana také doprovodila vystoupení významné balleriny Aliny Cojocaru. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřuje s tím, jak prožívala nečekanou zdravotní indispozici, jak se opět cítila na pódiu a co jí čeká v nadcházející sezóně.
„Středa se souhrou okolností stala festivalovým skutečným středem a navíc jednou z dominant v podobě koncertu z děl komponujících žen příznačně nazvaného „Les Femmes Fatales“.“
„Terezie Fialová se svou bohatou zkušeností komorní praxe věděla přesně, kdy vystoupit do popředí a kdy tmelit celek, nebo ustoupit promluvě obou melodických nástrojů.“
„O naprosto bezprecedentní zážitek se postaral slovenský houslista Milan Paľa.“
Koncem jara a začátkem léta ožívá tradice regionálních hudebních festivalů. Mezi nimi si renomé výjimečné události svého druhu vydobyl Mezinárodní festival komorní hudby Kutná Hora, pořádaný na začátku června v týdenním rozsahu. Již 16. ročník se uskutečnil mezi 3. a 11. červnem s nabídkou šestnácti koncertů ve vynalézavé a atraktivní dramaturgii. Charakteristickým, nezaměnitelným rysem tu je princip tvůrčí dílny, kdy interpreti se ke společnému výkonu scházejí až na místě, aby připravili a předvedli výsledný zvukový tvar skladeb, s jakými se v běžném koncertním provozu stěží kdy setkáme. To vše je umocněno vyspělým interpretačním uměním individuálních výkonů, včetně komorní souhry.
Mezinárodní hudební festival Kutná Hora, jehož dramaturgii sestavuje violoncellista Jiří Bárta, vstupuje letos do svého šestnáctého ročníku. Festivalová řada, zaměřená zejména na komorní hudbu, se koná od 3. do 11. června. Koncerty budou umístěny do Chrámu sv. Barbory, Kostela sv. Jana Nepomuckého, Kaple Božího Těla, Kavárny Blues Café a do Kostela zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory.
„Chceš přijet za dva měsíce s Dvořákem do Lvova?“
„Když někdo chtěl jít tehdy na koncert, tak proto, že chtěl slyšet muziku. Jako študáci jsme dali uvaděčce dvacku a sedli jsme si na schody. Dovedete si představit, že by dneska někdo seděl v Dvořákově síni na schodech?“
"Nikdo se ani nepohnul. Nikdo se neodvážil vstát a zazvonit. To největší umění interpretace je v odměření ticha. Dodnes na to všichni vzpomínáme."
I když se nám to zdá neuvěřitelné, v ukrajinském Lvově probíhá běžná koncertní sezona. S tamějším Lvovským národním filharmonickým orchestrem, který si letos připomíná 120 let od vzniku, zahraje 7. dubna český violoncellista Jiří Bárta Dvořákův Koncert h moll. Vystoupí bez nároku na honorář. O tom, proč pojede hrát na Ukrajinu i jak se v průběhu let proměňuje jeho přístup k Dvořákovi či Beethovenovi, mluví v následujícím rozhovoru.
„Od počátku zde byl přítomen vyrovnaný dynamický balanc, v interpretaci pak vynikaly jisté okamžiky, kdy pod delšími frázemi jednotlivé sekce měly určité drobné, avšak výrazné a důležité momenty, jež si vzájemně předávaly.“
„Po vypjaté pasáži pak vyniklo uklidňující violové sólo, které skladbu přeneslo do intimnější pasáži před dramatickým závěrem.“
„Je nutno ocenit koncertního mistra Patrika Sedláře, který od prvního pultu celý večer orchestr vedl, do čehož po celou dobu vkládal velkou energii.“
Dne 22. 3. se v pražském Rudolfinu konal koncert Pražského komorního orchestru. Vybraný smyčcový repertoár byl značně široký jak z hlediska epochy, tak místopisu. Skladby Faurého, Mendelssohna-Bartholdyho, Dvořáka, Griega a Haydna zahrál PKO pod vedením koncertního mistra Patrika Sedláře. O violoncellová sóla se pak postaral Jiří Bárta.
„Snažím se detailně promyslet dramaturgii – a přípravu neuspěchat.“
„Pēteris Vasks miluje ticho a napětí v tichu. Pro mne – věčně zrychlenou osobu – největší úkol…“
„My klavíristi, kdybychom hráli jen na klavír, hrajeme v podstatě na bicí nástroj, jak říkával Bartók.“
V pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance vystoupí 3. dubna v Anežském klášteře pianistka Terezie Fialová. Recitál postavila na rozsáhlém cyklu Roční doby současného lotyšského skladatele Pēterise Vaskse, jehož čtyři části kontrastně proloží sonátami Domenica Scarlattiho. Klavíristka, jedna z dcer brněnského skladatele a sbormistra Petra Fialy, je – spolu s houslistou Romanem Patočkou a s violoncellistou Jiřím Bártou, svým životním partnerem – členkou komorního souboru Eben Trio. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje rozdíly mezi sólovým hraním a spoluprací v komorní hudbě, vzpomíná, co jí do života dalo studium u Ivana Klánského, a přibližuje, co všechno musí obsáhnout hra na klavír, aby nešlo jen o bicí nástroj. Hlavně však popisuje, čím ji oslovila a nadále přitahuje hudba Pēterise Vaskse.
„Nabízí podněty k zamyšlení nad obtížnými cestami k uplatnění, nad tvůrčí svobodou a kompromisy, jež (ne)musíme podstupovat.“
„V této souvislosti stojí za připomenutí, že tento kreativní muž, mimo jiné zdatný pianista, stojí také za pozoruhodným filmem Piano na křižovatce.“
„Mohly by probouzet i smutek, jenže ten se nějak nedostavuje. Z filmu spíš vyzařuje zřetelná, i když nesnadno definovatelná naděje, že pandemické ticho brzy skončí.“
Dva mladí pouliční muzikanti fidlají na kontrabas klasickou melodii; neruší je hluk vídeňského bulváru, nevadí jim ani déšť, před kapkami se schovávají pod igelitovou plachtou. Menší mladík, který má růstovou vadu, obstarává smyčec, velký brnká na struny. Plastic Symphony… Nejen z titulu slovenského filmu, ale také z úvodních scén je zřejmé, že půjde o hudbu. A o tu samozřejmě jde i v českém dokumentu Piano na křižovatce, který je skutečnou poctou klavíru.
Na začátku ledna se Pražský komorní orchestr účastnil hudebního festivalu v kolumbijské Cartageně. Těleso tam odehrálo sedm koncertů, které byly věnovány národní hudbě střední a východní Evropy. České, ruské, maďarské, rumunské a polské skladby s PKO zahráli sólisté ze všech koutů světa. Na některé koncerty se můžete podívat na oficiálním Youtube kanálu samotného festivalu. Do konce sezóny 2022/2023 nabídne PKO pražskému publiku ještě sedm koncertů. O těch informujeme níže.
Letošní, čtyřiadvacátý ročník mezinárodního festivalu České doteky hudby nabídne unikátní program čtyř zemí – České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska. Řada koncertů tradičně začíná v den narození Ludwiga van Beethovena, 16. prosince, na zámku Mělník, kde v Galakoncertu nad soutokem vystoupí houslista Ivan Ženatý s Pražským komorním orchestrem. Festival uzavře 6. ledna v kostele svatých Šimona a Judy koncert nazvaný Vlastenecké ozvěny. Detailní informace najdete zde.
Pražský komorní orchestr láká na koncertní řadu B, jejíž koncerty se budou konat ve Dvořákově síni Rudolfina a ve Velkém sále paláce Žofín. Fagotistka Michaela Špačková měla být hostem hudebního setkání 7. prosince, na němž byly v plánu koncerty od mistrů, jako byli Antonio Vivaldi či Jan Křtitel Neruda. Z technických důvodů se však koncert neuskuteční. V březnu příštího roku s PKO vystoupí Jiří Bárta, aby přednesl Haydnův Koncert pro violoncello a orchestr C dur. V červnu po boku PKO vystoupí hobojista Vilém Veverka v dílech Mozarta a Strausse. Více informací najdete zde, náš VýhledPlus na celou sezónu PKO si můžete připomenout tady.
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK přizval violoncellistu Jiřího Bártu, aby společně zahráli slavný Violoncellový koncert Edwarda Elgara. Druhá část večera nabídne výběr ze suit z baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Program tvořený dvěma významnými skladateli dvacátého století povede šéfdirigent FOK Tomáš Brauner. Koncerty se budou konat ve středu 19. a ve čtvrtek 20. října od 19:30 hodin ve Smetanově síni Obecního domu.
„První festivalový ročník byl skromným pokusem ‚zjistit zájem zdejších obyvatel o klasickou hudbu‘.“
„Těžiště LVHF tkví v Lednicko-valtickém areálu, zapsaném na Seznamu UNESCO jako nejrozsáhlejší komponovaná krajina v Evropě.“
„Vědom si pravdivého rčení, že ‚ďábel tkví v detailu‘, všímám si během festivalových večerů i toho, jak se zvedá nejen jeho organizační zdatnost, ale i jeho společenská úroveň.
Chcete založit a rozvíjet festival zaměřený na cosi tak krásného, ovšem zároveň tak relativně okrajového, jako je klasická hudba? Ach, jak je to „snadné“…
Pražský komorní orchestr vstupuje do své dvaasedmdesáté koncertní sezóny. Hudební akce se budou konat ve Velkém sále paláce Žofín, v kostele svatých Šimona a Judy, v Koncertním sále Pražské konzervatoře a ve Dvořákově síni Rudolfina. Na místě koncertního mistra se vystřídají Leoš Čepický a jeho zástupce Patrik Sedlář. Jako hosté se představí houslisté Sara Dragan z Polska a Josef Špaček, klarinetistka Anna Paulová, fagotistka Michaela Špačková, švýcarský akordeonista Srdjan Vukašinović, klavíristky Veronika Böhmová a Ruska Eva Gevorgyan, kytarista Lubomír Brabec, violoncellista Jiří Bárta, sopranistka Doubravka Součková a hobojista Vilém Veverka.
Zahajovacím koncertem v Galerii Podbrdského muzea v Rožmitále pod Třemšínem začíná dnes, v pátek 16. září, od 19 hodin pátý ročník Festivalu Jakuba Jana Ryby. Rybův festival letos nabídne hudbu laureáta skladatelské soutěže Jakuba Jana Ryby a osm na sebe navazujících koncertů vokálně-instrumentální, symfonické a komorní hudby, ve kterých se představí renomovaní i mladí umělci. Koncerty budou letos prozářeny světelnými objekty Jana Kindla, které ještě umocní atmosféru festivalového dění. Festival potrvá až do konce září.
