„Během koncertu se promítala videa, která emočně a dějově dokreslovala náladu hraných skladeb.“

„Skladba estonského skladatele Tõnu Kõrvitse je plná tajuplných emocí.“

„Na závěr koncertu zazněla světová premiéra skladby mladého českého skladatele Adama Závodského.“

Ensemble Opera Diversa působí na brněnské hudební scéně již přes dvacet let a sdružuje mladé hudebníky, kteří se věnují především novým projektům, z nichž mnohé vznikají na objednávku souboru. Soubor pořádá každoročně čtyři tematické koncertní projekty; první v tomto roce měl název Mýty a báje a propojil různorodé mytické náměty do uceleného dramaturgického konceptu. Antické náměty, svět J. R. R. Tolkiena, zkazky o bájných činech a zemích, to vše premiérované 20. února v sále brněnského Domu pánů z Kunštátu.

V prostorách výstavního sálu byly nachystány židle asi pro sto návštěvníků, ale zájemců bylo mnohem více. Situace, o které většina pořadatelů jen sní, zdejším připravila horké chvilky, ale nakonec se vše zvládlo. Orchestr, čítající něco přes dvacet hudebníků, za sebou měl plátno, na které vizuální umělec Tomáš Hrůza promítal videa, která emočně a dějově dokreslovala náladu hraných skladeb. Proto bylo v sále zhasnuto a na jevišti bylo jen nutné světlo, aby hudebníci viděli na noty a na dirigenta Patrika Červáka, který stanul před orchestrem teprve podruhé. Svého úkolu se zhostil s energií a suverenitou, jasnými a přesnými gesty a s plným nasazením.

První zazněla česká premiéra Elegies of Thule pro smyčce z roku 2007 estonského skladatele Tõnu Kõrvitse. Třívětá skladba je plná tajuplných emocí, v první větě The Night is Darkening zněl motiv hučícího moře, ostrý svist větru, rozváděné disonance korespondovaly s projekcí skal a převalujících se vln. Druhou větu Bells zahájilo tajemné a pomalé pizzicato, napodobující estonský folklórní nástroj, do kterého zněla teskná lidová melodie. Třetí věta I Look Up to the Hill zase použila melodii původem z estonského ostrova Saaremaa; hrály ji první housle do „valících se vln“.

Druhou skladbou byl Concentus Eurydicae pro kytaru a smyčce brněnského skladatele Jana Nováka. Báje o Orfeovi a Eurydice je rozdělena do sedmi částí: I. Tempus expectationis, II. Tempus cicadae, III. Tempus rosarum, IV. Tempus papilionum, V. Tempus ventorum fugientum, VI. Tempus luminis lunaris a VII. Tempus tripudii et stellarum. Podtitul zní „sedm časů pro kytaru a smyčcový orchestr“ a soubor skladbu hrál již potřetí. Impresionistické vlivy se mísí s jazzovými a ponuré video provázelo celou skladbu. Kytara se prosazovala v samostatných úsecích, pak se prolnula do orchestru a stala se jeho součástí; následně opět „vykoukla“. Dařila se komunikace kytary s orchestrem a sólista Vít Dvořáček měl i prostor pro vlastní sólový virtuózní projev, po němž se zas ukáznil coby součást orchestru. Z něho se občas vylouply první housle Barbary Tolarové s krásným tónem a vyklenutou melodií.

Další skladbou byla Icarian Rhapsody pro smyčce, kterou složil americký skladatel Mason Bates. Českou premiéru jednověté skladby zahájilo sólo violoncella pomalou a nostalgickou melodií, zapůsobila hutným a stále se rozšiřujícím zvukem orchestru, který si hrál se širokou škálou barev smyčců. Výšky měly skleněný témbr, accelerando na jednom motivu se stále zvyšovalo, až už nemělo kam, a „spadlo“ do klidu sólového violoncella. Závěr patřil široké melodii protkané smyčcovým pizzicatem.

Na závěr koncertu zazněla světová premiéra skladby mladého českého skladatele Adama Závodského. Ainulindalë pro komorní orchestr je třívětá skladba – věty: I.Prologo (Musica mundana), II. Concerto (Musica instrumentalis), III.Canto (Musica humana) –, kterou skladatel napsal na objednávku souboru; v inspiraci mytologií, Tolkienem a mýtem o stvoření světa, jenž je vytvářen v první části sólovým kontrabasem a violoncellem a vzpíná se z hloubek do orchestrální šíře. Do ní vstupuje jako protipól kytara ve druhé části – přebírá funkci padlých andělů a přináší lítý boj. Ve třetí větě vstupuje sólový klarinet krásnou melodií, kterou hrál ze zadní části sálu přes hlavy publika Jiří Tolar. Kytara se stala součástí orchestru a ten se accelerandem rozšířil do fortissima, aby se vzápětí rozplynul v mlze, stejně jako projekce.

Obdivuhodný byl výkon orchestru, který hrál velmi kompaktně a precizně. S niterným výrazem a jímavou kantilénou upoutaly sólové vstupy prvních houslí Barbary Tolarové a violoncella Kataríny Madariové. Sólo klarinetu Jiřího Tolara neslo množství barev a přednes měl intenzivní citový náboj. Mladí umělci dokázali najít vyváženost mezi orchestrální souhrou a sólovými vstupy, kterým dali emoční rozměr.

Koncert souboru Opera Diversa se nejen vydařil, ale byl přijat nadšeným publikem. Škoda jen, že prostor, který byl pro koncert zvolen, nestačil zájmu publika. Což je vlastně pro soubor pochvala a motivace do další činnosti, neboť ví, že má početnou skupinu svých fanoušků.

Foto: Ensemble Opera Diversa / M. Olbrzymek