KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Beethoven ve skleníku
Hlavní koncert na akademii v Kroměříži english

„S Tomášem Netopilem, který mimořádně pečlivě hlídal co nejnižší dynamiku doprovodu, nepřehnali tempo a závěrečné „Alleluia“ tak bylo krásnou korunou.“

„Dva příbuzné, a přece jasně odlišné hlasy předaly dva výstižně charakterizované lidské profily.“

„Beethovenova Osudová symfonie má jednu nevýhodu: od prvních tónů vyžaduje od orchestru naprosto mimořádné soustředění.“

Slavnostní koncert Mezinárodní letní hudební akademie Kroměříž byl v neděli večer skvělým doprovodným veřejným programem kurzů. Splnil i funkci benefice pro sociální služby. Ve Skleníku Květné zahrady představil za doprovodu zlínské filharmonie úspěšné loňské absolventy a dal prostor uměleckému garantovi celé akce, kroměřížskému rodákovi Tomáši Netopilovi. Program přilákal několik set posluchačů. Uzavřel předchozí horké dny: v dlouhé bílé historické prostoře s velkými okny bylo skutečně „jako ve skleníku“.

Fiharmonie Bohuslava Martinů Zlín, dirigovaná Tomášem Netopilem, měla v první polovině koncertu doprovodnou úlohu, po přestávce pak dostala za úkol potěšit a povzbudit Beethovenovou Osudovou symfonií. Sólisty podpořila pod nesmlouvavýma rukama s taktovkou pečlivě a pozorně, slavné orchestrální dílo pak po počáteční nejistotě gradovala k úctyhodnému a nakonec strhujícímu dojmu.

Houslista Matteo Hager, loni nositel jedné z cen na Letní hudební akademii Kroměříž a také laureát kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, zahrál s nadstandardním klidem a pěkným výrazem Introdukci a Rondo capriccioso od Camilla Saint-Saënse. Jeho projev je směsí technické jistoty, emocionality, muzikality a srdce na pravém místě a spontánně vzbuzuje uznání. Skladba měla krásná ztišená místa s nádherně vedenou melodickou linkou i přesnost v rychlých pasážích a byla na úvod v Hagerově interpretaci až překvapivě silným trumfem večera.

Druhý bod programu měl stejnou interpretační jednoznačnost: sopranistka Tereza Zimková, donedávna známá pod příjmením Maličkayová, zazpívala sólový part Mozartova moteta Exsultate, jubilate svým křišťálovým hlasem s přehledem v celém rozsahu i v proměnách nálad. S Tomášem Netopilem, který i v jejím případě, stejně jako předtím u mladého houslisty, mimořádně pečlivě hlídal co nejnižší dynamiku doprovodu, nepřehnali tempo a závěrečné „Alleluia“ tak nebylo závodem, ale krásnou korunou.

Tereza Zimková, stejně jako Hager nositelka jedné z cen z loňské kroměřížské Letní hudební akademie, a to Ceny Akademie klasické hudby, se pak v Duettinu Zuzanky a Hraběnky z Mozartovy Figarovy svatby spojila na pódiu se svou lektorkou Kateřinou Kněžíkovou. Dva příbuzné, a přece jasně odlišné hlasy v nedlouhém výstupu s velikou porcí pravdivě působících emocí předaly dva výstižně charakterizované lidské profily. Zralá žena s nadhledem začíná být pro Kateřinu Kněžíkovou jako pro interpretku čím dál víc autentickou polohou, kterou dokáže hlasem moc pěkně vystihnout. Krásné pomalé tóny, kterými se Hraběnka obrací na mladičkou Zuzanku, byly hudebním potěšením.

Před přestávkou pak vystoupil třetí nositel loňského kroměřížského ocenění, houslista Ferdinand Pavel Slezák. Výrazně introvertně působící mladý muž s přehledem zahrál Ravelovu proslulou efektní virtuózní kompozici Tzigane, od dlouhého sólového úvodu na nejhlubší struně až po efektní závěr pěkně vypracovanou.

Beethovenova Osudová symfonie má jednu nevýhodu: od prvních tónů vyžaduje od orchestru naprosto mimořádné soustředění, aby byly přesné, úderné, skutečně „osudové“, ať už jejich artikulaci, akcenty a koruny dirigent pojme jakkoli. Zlínští filharmonici tenhle moment při detailním pohledu tak zcela nezvládli, ale postupně během půlhodinové skladby čím dál víc dosahovali blíž k obvyklé společné jistotě a symfonie získávala na jednoznačné závažnosti. Tomáš Netopil ji vedl dál a dál k vrcholu, úspěšně… tak, že v samém závěru neměla interpretace ani stín slabosti.

Kroměřížský Skleník, vpředu s vysokým pódiem a vzadu s velkými palmami v květináčích, je neopakovatelným koncertním prostorem. Včetně choreografií, které v něm nad hlavami posluchačů po celý večer svým třepotavým letem vytvářel jeden maličký poplašený netopýr.

Foto: LHAK a Petr Veber

 

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky