„Anna Paulová působí, jako by si s technickými výzvami jen pohrávala, stejně lehce vyzněla i hra členů Doležalova kvarteta.“

„Vzájemné přebírání a doplňování hlasů basklarinetu a smyčců, vyniknutí barev nástrojů i lkavost basklarinetu daly vyniknout skvělému výkonu kvarteta.“

„V druhé větě Larghetto jako by se rozklenulo nebe – smyčce se stáhly ve prospěch klarinetu, následující dialog prvních houslí a klarinetu zaujal svou vemlouvavostí, intonační i rytmickou přesností.“

Břevnovská hudební setkání pokračovala v úterý 15. března dalším koncertem. V Tereziánském sále Břevnovského kláštera se sešli klarinetistka Anna Paulová s Doležalovým kvartetem. Instrumentalistka představila vděčnému publiku různé podoby svého nástroje.

Anna Paulová si z několika typů klarinetů zvolila čtyři – A klarinet, B klarinet, basklarinet a basetový klarinet. Na stylově různém repertoáru ukázala, jak tvárný a proměnlivý tento nástroj je. Své mistrovství Anna Paulová, laureátka soutěže Pražského jara (2015) a semifinalistka soutěže ARD v Mnichově (2019), prokázala na mnoha vystoupeních, to břevnovské nebylo výjimkou. S Doležalovým kvartetem (hraje ve složení Václav Dvořák – housle, Jan Zrostlík – housle, Martin Adamovič – viola, Vojtěch Urban – violoncello) tvořili ansámbl, který si rozumí a dokáže tlumočit skladby různých stylů a časového zařazení. Jak bývá v těchto dnech chvályhodným zvykem, celý výtěžek koncertu byl věnován na podporu Ukrajiny.

Jako první zazněl Klarinetový kvartet op. 19, č. 3 Karla Stamice. Tento plodný autor, žijící v letech 1745–1801, byl ke klarinetu obzvláště štědrý. Napsal jedenáct klarinetových koncertů a šest klarinetových kvartetů. Anna Paulová v této skladbě hrála na B klarinet, z kvarteta se uplatnili houslista Jan Zrostlík, violista Martin Adamovič a violoncellista Vojtěch Urban. A bylo to vskutku výtečně zvolené zahájení večera. Všichni hráči mají velké zkušenosti s interpretací hudby tohoto období (připomeňme vysoce hodnocenou nahrávku Doležalova kvarteta se skladbami Josefa Myslivečka) a poslouchat je bylo velké potěšení. Klarinetistčiny běhy i trylky zněly jiskřivě, jásavě, přirozená byla i souhra všech nástrojů. Anna Paulová působí, jako by si s technickými výzvami jen pohrávala, stejně lehce vyzněla i hra členů Doležalova kvarteta. Na úvod velmi dobře zvolené dílo, které posluchače naladilo a navnadilo.

A bylo k čemu. Vzápětí přednesla Anna Paulová Tři kusy pro klarinet sólo Igora Stravinského (1882–1971), skladbu zcela odlišného vyznění, kterou složil v roce 1918 po provedení Příběhu vojáka. Byla určena mecenáši – amatérskému klarinetistovi, který toto provedení financoval. Tyto tři hudební miniatury jsou důkazem Stravinského nápaditosti a inspirace novými hudebními vlivy, zejména jazzu. V prvních dvou zazněl A klarinet, v poslední zvukově kontrastní B klarinet. Odlišnost zvukových rejstříků obou nástrojů, pestrost rytmická i tónová – v temnosti i optimismu –, dialogičnost, která zahrnuje provokativní otázku, synkopovaný rytmus v poslední části i hudební žert nakonec, to vše přineslo vzruch i osvěžení do barokního sálu. A také důkaz o umění interpretky.

Na Stravinského navázala skladba současného autora Pravoslava Kohouta, narozeného v roce 1943. Z Kvintetu pro basklarinet a smyčcový orchestr zazněly jen druhá a třetí věta Nostalgico a Risoluto, přesto byl posluchač schopen vstřebat kvality této skladby. Především melodičnost, rytmické ozvláštňování a zajímavou barevnost snoubících se nástrojů. Nostalgico zní zpočátku jako příjemná až líbivá melodie ve smyčcích i basklarinetu, ozvláštněná pizzicatem, která ovšem svou hladivost opouští a láme se do znepokojivější, nostalgičtější výpovědi. Vysoký tón houslí (v podání primária Václava Dvořáka) na konci této věty zanechává posluchače v úvahách… (O čem, záleží na každém z nich.) Pojmenování třetí věty Kvintetu Risoluto svědčí o nekompromisnosti sdělení autora i jeho představě, jak se mají hudebníci k této části postavit. Vzájemné přebírání a doplňování hlasů basklarinetu a smyčců, vyniknutí barev nástrojů i lkavost basklarinetu daly vyniknout skvělému výkonu kvarteta. Porozumění autora basklarinetové lince svědčí o tom, že je dlouholetým obdivovatelem umění skvělého basklarinetisty Josefa Horáka, který v souboru Due Boemi di Praga tento nástroj spolu s klavíristkou Emmou Kovárnovou proslavil.

Čím jiným mohl být večer zakončen, než majstrštykem interpretů i svého autora – Klarinetovým kvintetem A dur KV 581 Wolfganga Amadea Mozarta. Inspirací pro jeho vznik byla hra vynikajícího klarinetisty Antona Stadlera. Premiéra skladby ve Vídni roku 1789 se uskutečnila s basetovým klarinetem (s rozpětím do malého c), na jehož stavbě se Stadler sám podílel. Tónový rozsah i škála barev tohoto nástroje jsou velkolepé. Anna Paulová má s basetovým klarinetem zkušenosti, s velkým úspěchem s ním interpretovala Mozartův klarinetový koncert s PKF – Prague Philharmonia. Komorní souhra je ovšem intimnější, zřetelně vystoupily kvality klarinetistky – její vřelý, jedinečně zbarvený tón – i Doležalova kvarteta. V druhé větě Larghetto jako by se rozklenulo nebe – smyčce se stáhly ve prospěch klarinetu, následující dialog prvních houslí a klarinetu zaujal svou vemlouvavostí, intonační i rytmickou přesností. Taneční věta i finále vyzněly bravurně, posluchači v Tereziánském sále si potleskem vyžádali zopakovat alespoň jásavé téma z poslední věty kvartetu.

Foto: Facebookové stránky Anny Paulové a Doležalova kvarteta