„Chuhei Iwasaki je schopen podpořit svými gesty hráče v detailním frázování.“

„Houslistka Mayumi Kanagawa byla naprosto suverénní.“

„Vřelý tón smyčců a čistý zvuk všech dechových nástrojů doplněný dokonale zahranými sólovými vstupy prvních hráčů podtrhly vynikající vyznění symfonie.“

Plzeňská filharmonie provedla na svém dalším abonentním koncertě řady Diamant Sedmou symfonii d moll Antonína Dvořáka a Třetí houslový koncert polské skladatelky poloviny 20. století Grażyny Bacewiczové. Přizvána byla vynikající houslistka mladé generace Mayumi Kanagawa. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

Program abonentního večera otevřelo provedení první Symfonie D dur Josefa Myslivečka. Plzeňská filharmonie se pod vedením svého šéfdirigenta věnuje často provádění děl i pro menší komorní obsazení. Letos tak ve spolupráci s Haydnovými hudebními slavnostmi zazněla třeba raná třetí Symfonie Josepha Haydna. Myslivečkova symfonie zazněla od prvních tónů Allegra con spirita svěže, ve stylové čistotě, bez jakýchkoli rušivých momentů. Chuhei Iwasaki je schopen podpořit svými gesty hráče v detailním frázování a též je pohnout k nadšení, které naplnilo i závěrečnou větu Presto. Ve druhé větě předepsané Allegretto, která má třídobé metrum a je spíše jakýmsi menuetem, se blýskla v sólové kadenci Hana Hložková, koncertní mistr orchestru.

Následoval dramaturgicky zajímavý bod programu, uvedení Koncertu pro housle a orchestr č. 3 málo uváděné polské autorky 20. století Grażyny Bacewicz. Protože autorka byla sama vynikající hráčkou na housle i pedagožkou, je sólový part napsán s využitím všech možných efektů a nástrojových možností. Četné jsou dvojhmaty, v kadenci první věty zazní efekt sul ponticello. Svého partu se svrchovaně zhostila Mayumi Kanagawa, houslistka japonsko-amerického původu žijící v Berlíně. Hrála na nástroj Pietra Guarneriho. Housle v jejích rukách zněly plným tónem, zvuk byl barevný a zvučný i ve spodních polohách. Dílo je napsáno pro velký orchestr obohacený mj. harfou, anglickým rohem, třetí trubkou, tubou. S tím souvisí efekt velmi barevného a prokomponovaného orchestrálního „doprovodu“ autorky. Při poslechu mne dílo v jednu chvíli připomnělo dílo jiného polského autora pro housle a klavír, Mýty Karola Szymanowského. Bacewicz jde ale dále zvláště v rytmické stránce. Zaujalo mne zvláště Vivo, závěrečná věta ve formě ronda a ve tvaru jakési mazurky. Houslistka byla naprosto suverénní ve všech technických místech a zaujal i její smysl pro dlouhou frázi ve druhé větě Andante, přestože její part je detailně frázován malými obloučky. Je skvělé, že se managementu orchestru podařilo získat pro vystoupení právě ji, mimo jiné nositelku čtvrté ceny z Mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě. Mimochodem v témže roce 2019 se na šestém místě umístil i český houslista Milan Al-Ashhab, což by mohl být další tajný tip pro pozvání. Kaganawa se nadšeným ovacím publika odvděčila soustředěnou interpretací Larga ze 3. Sonáty C dur BWV 1005 pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha.

Celou druhou polovinu zaplnila Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka. Velkolepé čtyřvěté dílo, plné invence, dokončil autor 17. března 1885. Chuhei Iwasaki se dokonale vžil do české melodiky a typické Dvořákovy hudební řeči. Skvěle vystavěl dynamický vrchol první věty před nástupem reprízy. Přiměl orchestr ke vtipné interpretaci Scherza vivace plné lehkosti. Samotný závěr díla, kde Dvořák nechá v celých notách dojít celý orchestr k D dur akordům, vyšel v naprosté souhře a nádhernému průzračnému zvuku všech nástrojových skupin. Vřelý tón smyčců a čistý zvuk všech dechových nástrojů doplněný dokonale zahranými sólovými vstupy prvních hráčů podtrhly vynikající vyznění díla. Zaujala zejména interpretace vedlejšího tématu v tónině F dur ve skupině lesních rohů ve druhé větě a skvostný zvuk fléten v E dur v dalším motivickém pokračování. Zaslechl jsem jen nepatrnou nesouhru na samém konci Scherza. Po doznění posledních tónů symfonie dirigent právem vyzdvihl první hráče všech nástrojových skupin a posléze celý orchestr.

*******

Foto: Jan Růžička