„Renesanční rukopisy, obsahující mše Josquina des Prez či Thomase Stoltzera, byly objeveny asi před deseti lety v Brně v kostele sv. Jakuba.“

„V den svátku Tří králů byla zima. Topení však selhalo, a tak si účinkující i posluchači prošli křtem ledovým.“

„Malé uskupení zpívalo složitě vedené polyfonní skladby.“

Ensemble Versus je komorní sbor, zabývající se zejména polyfonií franko-vlámských renesančních mistrů, jejichž rukopisy se dochovaly v kostele sv. Jakuba v Brně. Renesanční hudba zněla v pondělí 6. ledna v kapli sv. Anny v areálu fakultní nemocnice pod vedením Vladimíra Maňase, za spolupráce tří renesančních trombónů. Současně šlo o snahu vyzkoušet v Brně nový prostor k uvádění staré hudby.

Renesanční rukopisy z období kolem roku 1550, obsahující mše Josquina des Prez či Thomase Stoltzera, byly objeveny asi před deseti lety v Brně v kostele sv. Jakuba a od té doby jsou občas uváděny soubory zabývajícími se starou hudbou. V Brně je to Ensemble Versus, pěvecký komorní sbor, který vznikl v roce 2003 jako sbor studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, v roce 2009 se stal součástí brněnského sdružení hudebníků Ensemble Opera Diversa. Členové ve sboru zůstávají i poté, co svá studia ukončí. Zakladatelem sboru je Vladimír Maňas, který sbor řídí společně se sbormistrem Patrikem Buchtou. Sbor od svého počátku působí pod záštitou Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity dodnes.

Kaple sv. Anny v areálu historické brněnské fakultní nemocnice byla rekonstruována jako poslední z celého areálu, otevřena byla teprve v dubnu roku 2023. Láká nejen na liturgické akce pro pacienty nemocnice, ale slouží i veřejnosti. Vyzkoušet ji i pro akce koncertní se rozhodl právě Ensemble Versus. „Byla to pro nás výzva vyzkoušet, co tento prostor udělá akusticky a jestli se osvědčí, rádi bychom ho využívali i třeba pro potřeby Velikonočního hudebního festivalu v Brně,“ sdělil s nadějí vedoucí sboru a sbormistr Vladimír Maňas. Do půvabného prostoru s moderním oltářem brněnského sochaře Jana Šimka (historický oltář se nedochoval) se při dodání dalších sedadel vejde kolem sedmdesáti posluchačů. V den svátku Tří králů byla zima a bylo potřeba zatopit, to se ovšem nepodařilo, topení selhalo, a tak účinkující i posluchači si prošli křtem ledovým. Všichni však vydrželi a v průběhu koncertu na nepříjemnost zimy jistě i zapomněli. Byli totiž svědky výjimečné hudební produkce.

Těleso Ensemble Versus je malé. Čtyři soprány, čtyři alty, čtyři tenoři a sedm basů bylo posíleno o sólový, zářivý soprán Alice Laníkové, a tři hráče na trombón, kteří byli rozestavěni mezi zpěváky. Dirigent Vladimír Maňas je přitom psán i mezi tenory, posila je jistě potřeba. Tohle malé uskupení zpívalo složitě vedené polyfonní skladby, často a cappella. Tak, jak to bylo v renesanci obvyklé. A v drtivé většině v latině, český text se ozval jen výjimečně, přičemž hned na počátku, kdy zazněly chorální antifony z Písní duchovních evangelistních, z Ivančic z roku 1564. Následovaly skladby tehdejších světových mistrů, nejprve to byl Orlando di Lasso a jeho Magnificat super Praeter rerum à 6 z Liber primus cantiones sacrae Magnificant vocant, Mnichov 1602. V programu ke koncertu byl uveden u všech skladeb český překlad, což usnadnilo orientaci. Text skladby velebí Pána, neboť byl milosrdný a ujal se potomků Abrahama. Poté přišel na řadu slavnostní Ecce advenit, jednohlasý oslavný zpěv mužský. Dalším tehdejším oblíbeným skladatelem byl Pierre de Manchicourt. Zaznělo jeho Reges terrae à 6, moteto vzniklé před rokem 1549. Text o úmluvě tří králů, kteří šli navštívit narozeného Ježíše, je podložen hudbou, ve které se melodie se vrací a plyne ve vlnách, podpořených trombóny. Salve lux fidelium stejného autora je z Vyšebrodského sborníku 1410 a z codexu Franus z roku 1505. Zahájil ho čistý vstup sopránů, kterou následovaly v kánonu hlasy mužské, aby se v houpavém tempu proplétaly v měkké melodii. Ve své době oblíbený a uznávaný Josquin des Prez zanechal v Brně mnoho skladeb, zde ale zazněla Gaude Virgo à 4 z Motetti liber 4, Benátky 1505. Skladba čistá a niterná, napsaná jen pro sedm hlasů, které se seskupily vpředu kolem dirigenta; zpěváci zaujali především vytříbeností hlasových projevů a vyvážeností interpretace. Rozměrnější skladbou byla naopak chorální antifona Magnus Dominus, další z pera Josquina des Prez. Stříbřité sopránové sólo Alice Laníkové následoval sbor, podpořen trombóny a zvonky.

Dalším z renesančních autorů byl Heinrich Isaac, zazněla první část jeho moteta Angeli archangeli z doby před rokem 1498. Vypočítává všechny mocnosti nebes i všechny svaté této země s prosbou o přímluvu. Postupně narůstá tah hudební linie v crescendu a ústí do naléhavého závěru. Krátkou mezihrou bylo instrumentální Nobis est natus hodie z codexu Franus 1505 téhož autora, které bylo prubířským kamenem pro tři osamocené trombóny, které se statečně držely. 

Následovaly dvě stěžejní závěrečné skladby, nejprve skladba Thomase Stoltzera O admirabile commercium à 5 z Norimberku 1564, oslavující zázrak převtělení božského syna v člověka. Volné tempo a odevzdaná melodie, přednášená nejprve hutnými, sametovými basovými hlasy a přejatá jasnými soprány; na světě byl živoucí hudební proud, pečlivě vystavěný a vyrovnaný. Závěrečnou skladbou bylo Praeter rerum seriem à 6 Josquina des Prez z Liber selectarum cantionum z Ausburgu 1520. Oslava zázraku zrození dítěte z čisté matky, nepochopitelné mysterium z vůle Boží prozřetelnosti, je zakomponována do skladby, kterou zahájily pevné trombóny, aby uvedly mužské hlasy v unisonu, pokračující a cappella s tichým výrazem. Připojující se ženské hlasy a narůstající dynamika daly skladbě tah a barevnost – vyvrcholila ve velebném závěru. Bylo slyšet, že tyto dvě skladby má soubor zaryté pod kůží a že „jen“ stačí je koncentrovaně a s citovým nábojem prožít. To se souboru dokonale podařilo a publikum jej za to odměnilo nadšeným potleskem.

Byl to zajímavý a podnětný večer s objevnou dramaturgií, se souborem, který oživuje brněnskou hudební scénu v oblasti dosud málo probádané.

Foto: Alice Laníková