„Jediná rozsáhlá a závažná skladba zazněla hned na začátku. Následující skladby byly krátkého rozsahu, některé kompozičně nepříliš zajímavé a v řazení bezprostředně za sebou zcela nekontrastní.“

„Tak široké využití crescendového válce na koncertě v 21. století byl čistý anachronismus i určitá neúcta k barevnosti svatojakubského nástroje.“

„Závěrečná Improvizace na dané téma písně z kancionálu byla stručná. Fagiani se nápěvu příliš nevěnoval a za využití crescendového válce dovedl improvizaci do ohromujícího tutti.“

Na šestém koncertu Mezinárodního varhanního festivalu u svatého Jakuba vystoupil host z Itálie Eugenio Maria Fagiani. Informace v programu o něm sdělují, že je varhaníkem v toskánském Arezzu, ředitelem tamního mezinárodního varhanního festivalu a uměleckým poradcem festivalu Terra Sancta v zemích Blízkého východu. Koncertuje a pořádá mistrovské kurzy v mnoha zemích Evropy a severní Americe.

Tato fakta vzbudila oprávněný zájem o koncert. O studiích nebyla ani zmínka, což ve světle jeho výkonu by patrně ozřejmilo konzervativní způsob hry a velmi časté používání crescendového válce. Ten svým otáčením zesiluje a zeslabuje zvuk, ale zapíná zároveň automaticky různé rejstříky, které nejsou nezbytně potřeba a při jejich stejných stopových výškách vytvoří určitý, nepříliš čistý a zbytečně trochu rozladěný hrubší zvuk. Používání crescendového válce je charakteristické pro varhany konce 19. a první polovinu 20. století, ale tak široké využití na koncertě v 21. století byl čistý anachronismus i určitá neúcta k barevnosti svatojakubského nástroje.

Jediná rozsáhlá a závažná skladba zazněla hned na začátku Fagianiho recitálu – Toccata a fuga F dur Johanna Sebastiana Bacha. Toccata zazněla ve svižném tempu s poněkud nezřetelnou artikulací, podpořenou mohutným zvukem a určitou monotónní motoričností, která příliš nedbala na zajímavé harmonické spoje. Dvojitá fuga byla u prvního tématu narejstříkovaná na principálový zvuk, druhé téma na mixtury. Jejich spojení v závěrečném dílu bylo zcela bez přípravy a opět na příliš hlučné fortissimo, které zabraňovalo srozumitelnosti jednotlivých kontrapunktických hlasů.

Všechny následující skladby byly krátkého rozsahu, některé kompozičně nepříliš zajímavé a v řazení bezprostředně za sebou zcela nekontrastní.

Ermanno Wolf-Ferrari byl zejména skladatelem oper. Působil jako pedagog v Benátkách a Salcburku. Jeho Modlitba je varhanní úpravou árie z opery I gioielli della Madonna. Její jemná melodie prozrazovala v doprovodu orchestrální původ skladby.

Marco Enrico Bossi byl především velkým varhanním virtuózem a pedagogem na konzervatořích v Neapoli, Benátkách, Boloni a Římě. Je i nejplodnějším italským romantickým skladatelem varhanních děl. Z jeho díla zaznělo Scherzo g moll, rychlá třídílná skladba spíš přídavkového charakteru, která prověřila zběhlost interpretových prstů za bohatého přispění crescendového válce. Lze jen litovat, že z Bossiho díla nezvolil nějakou rozsáhlejší a závažnější skladbu. Bylo by z čeho vybírat.

Henri Édouard Dallier byl žákem Césara Francka a varhaníkem v Paříži u svatého Eustacha a v La Madeleine. Patří do skupiny průměrných komponujících varhaníků, jejichž skladby jsou dobově podmíněny, a je otázkou, zda jejich kompozice dnes oprašovat. Dvě skladby z cyklu Pět invokací k Panně Marii nepřesvědčily o své životnosti a působily v pomalých tempech velmi únavně.

Franz Liszt napsal Legendu č. 1 – Svatý František z Assisi – Kázání ptáčkům pro klavír. Eugenio Maria Fagiani ji upravil pro varhany. Využil jemné barvy varhan téměř na hranici slyšitelnosti jako ilustraci ptačího zpěvu, ale opět pomalé tempo a ne zcela promyšlená výstavba skladby působila retardujícím dojmem.

Závěrečná Improvizace na dané téma písně z kancionálu byla stručná. Fagiani se nápěvu příliš nevěnoval a za využití crescendového válce dovedl improvizaci do ohromujícího tutti.

Když srovnáme jeho výkon s improvizacemi na koncertech festivalu z poslední doby, francouzští mistři i naši Karel Martínek a Marie Zahrádková byli nesporně zajímavější a invenčně nápaditější. Zde improvizace vyzněla spíš jako běžná dohra po bohoslužbách a celkově výkon Fagianiho málo odpovídal vysoké úrovni ostatních koncertů.

Foto: Zdeněk Chrapek, Fb festivalu, Fb E. M. Fagianiho