KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Jan Bartoš otevře Janáčkem, Smetanou a Kabeláčem cyklus recitálů Hybatelé rezonance english

Hybatelé rezonance je název cyklu čtyř recitálů v Anežském klášteře v Praze využívajícího od roku 2018 mistrovské koncertní křídlo C. Bechstein D 282. Letošní ročník tam otevře v pondělí 2. října pianista Jan Bartoš, a to s programem z odkazu Leoše Janáčka a ze svého posledního CD obsahujícího skladby Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče. Jak říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, společné jsou hudbě obou autorů zastoupených na nahrávce zejména naléhavost a důvěryhodný patos. A oba komponovali svá klavírní díla v době, kdy zároveň vznikaly jejich zásadní orchestrální skladby.

Jan Bartoš chystá pro publikum recitálu v rámci projektu Hybatelé rezonance Janáčkovu Sonátu a jeho cyklus V mlhách, od Bedřicha Smetany cyklus Sny a od Miloslava Kabeláče Osm preludií. „U Smetany a Kabeláče vnímám obdobnou naléhavost. Silným tématem u obou je ´národovectví´. Silné je i obecné humanistické zaměření, které je občas až na hraně patosu, ale je to patos, který je pro mě důvěryhodný, ne kýčovitý. Oba komponovali svá klavírní díla v době, kdy psali zásadní orchestrální skladby. Smetana pracoval v době komponování Snů na symfonických básních Šárka a Z českých luhů a hájů, Kabeláč právě tvořil Mysterium času. Oba byli skvělí klavíristé, oba byli dirigenti, kteří významně přispívali ke kulturnímu životu v Praze… Vidím tedy významné paralely, které se staly i důvodem, proč jsem na CD tyto dva autory propojil,“ říká pianista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

Osobně dává podle svých slov přednost výběru skladeb, za které se může stoprocentně postavit – momentálně si neumí představit, že hraje něco, o čem není přesvědčen, že je to mimořádné. Odpovídá tak na otázku, jestli je pro natáčení kompletů a jestli tedy třeba nechystá nahrát vše od Smetany. „Ne všechno od Smetany je stejně dobré. Mnoho děl nemusí být aktivně hráno či nahráváno, ani nemusí být v běžném koncertním provozu. Momentálně dávám přednost reprezentativním výběrům z děl jednotlivých autorů. Myslím, že jedním z úkolů interpreta je v případě rozsáhlého díla oddělovat zrna od plev,“ prohlašuje klavírista. Od Smetany považuje „za opravdu životné“ Sny, České tance, Vzpomínky na Čechy ve formě polek, Macbeth a čarodějnice, některé polky a etudy a několik jednotlivých částí z raných cyklů.

Na vrcholu tvůrčích sil ztratil Bedřich Smetana sluch. Poslední desetiletí života tak trávil kvůli zdravotním omezením v ústraní v rodině dcery v Jabkenicích. Právě tam jsou roku 1875 datovány jeho Sny, cyklus šesti charakteristických skladeb; první čtyři části jsou vzpomínkami na „zaniklé štěstí“, dvě další se dají vnímat jako přejný ohlas na husitské ideály, přesně v duchu tehdejšího vnímání národních dějin.

Symfonická tvorba Miloslava Kabeláče (1908–1979) vyvolává v poslední době novou pozornost, a to i v mezinárodním měřítku, mimo jiné díky uměleckým aktivitám dirigenta Jakuba Hrůši. Autor byl postižen zákazy za dvou totalitních režimů, nacistického i komunistického. Určitě i proto nevešla jeho hudba ve známost v míře odpovídající svému potenciálu… A tak nyní Jan Bartoš s plnou vahou vlastního uměleckého renomé nabízí Kabeláčova díla pro klavír. „Myslím, že mohu s jistotou říci, že Miloslav Kabeláč nepustil nic polovičatého. Jeho symfonie jsou vedle symfonií Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů v tomto žánru těmi nejzásadnějšími,“ komentuje druhého autora na svém letošním CD.

Osm preludií Miloslava Kabeláče je závažné reprezentativní dílo z poloviny padesátých let, zaujímající pozici na vrcholu jeho snah využívat racionální kompoziční postupy. Celým tónovým materiálem prostupují společné nezaměnitelné motivy, které dílo vnitřně propojují jak hudebně, tak v širším slova smyslu filozoficky. Skladatel se zároveň netajil tím, že se chtěl „vypořádat s klavírem jako s virtuózním nástrojem“. A tak jsou v osmi preludiích přítomny okamžiky, prověřující nejen muzikálnost, ale i techniku a fyzickou výdrž klavíristy.

Stejně jako Smetanovu a Kabeláčovu hudbu, natočil Jan Bartoš už dříve na CD také klavírní dílo Leoše Janáčka. Sonátu „Z ulice 1. 10. 1905“ po konfrontaci se skladbami Josefa Suka, Josefa Bohuslava FoersteraVítězslava Nováka autor v návalu sebekritiky sice později zničil, ale dochovaly se dvě části. I z nich je zřejmé, že jde o pozoruhodný příspěvek do repertoáru pianistů. Programní název odkazuje k politické události: při krvavém střetu české menšiny a policie při demonstraci za českou univerzitu byl před Besedním domem v převážně německojazyčném Brně smrtelně zraněn truhlářský dělník František Pavlík. Janáčka, na manifestaci přítomného, vedla tragédie k vášnivému hudebnímu protestu…

Klavíristé připravují pro cyklus Hybatelé rezonance program podle vlastního výběru, sestavený ovem exkluzivně pro tu příležitost. Druhý z podzimních koncertů má patřit 6. listopadu Jitce Čechové, která zahraje hudbu Vítězslava Nováka, Josefa Páleníčka, Leoše Janáčka, Jaroslava JežkaJosefa Suka. První jarní koncert příštího roku bude v dubnu patřit jazzovému pianistovi Vítu Křišťanovi a cyklus pak uzavře 13. května Ivo Kahánek programem z děl autorů ovlivněných českou stopou.

Celý letošní rozhovor s Janem Bartošem čtěte ZDE

Foto: Antonín Kratochvíl, Vojtěch Havlík, Matěj Stránský

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky