KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Josef Guma, Smrtipot a nešťastný plukovník v Björnsonově sadu english

„Všechny tři miniopery si pohrávají s parodií různých divadelních forem, a to jak v textu, tak v hudbě.“

„Kulisy a kostýmy jsou velmi jednoduché. V prvních dvou operách si soubor vystačí s černým oblečením, bílými pokrývkami hlavy, několika polštáři a kolečkem.“

„Navzdory polním podmínkám se jednalo o mimořádně živé a skvěle připravené představení.“

Ensemble Opera Diversa nastudoval tři miniopery Jiřího Bulise už loni, u příležitosti třicátého výročí skladatelovy smrti. Letos v srpnu soubor opery uvedl hned dvakrát, 23. srpna v rámci festivalu Líšeň sobě a 24. srpna pod širým nebem jako součást festivalu pouličního divadla a nového cirkusu Na prknech, dlažbě i trávě.

Brněnský festival pouličního divadla letos slaví už dvacáté výročí a veřejnost všech věkových kategorií láká na různé divadelní formy od loutkových představení až po experimentální cirkusová vystoupení. Ensemble Opera Diversa vystoupil na pódiu v Björnsonově sadu. Vystupující se museli vypořádat s nelehkými podmínkami rušného prostředí i náročného velmi horkého počasí, nicméně ani jedna z těchto okolností neměla vliv na podaný výkon, ani na elán, s jakým se jim podařilo strhnout publikum.

Jiří Bulis (1946–1993) proslul především jako autor scénické a filmové hudby, za niž byl také oceňován. Spolupracoval například s Divadlem Husa na provázku a s HaDivadlem. Kromě Brna, kde na Janáčkově akademii múzických umění studoval skladbu u Miloslava Ištvana, je spojen i se svým rodným městem Chomutovem, kde spoluzaložil Divadlo v podloubí.

Na programu sobotního večera byly tři miniopery s názvy Guma, Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkoviSmrtipot. Opery Jiří Bulis původně napsal pro HaDivadlo, tehdy ještě prostějovské Hanácké divadlo. Guma měla premiéru v roce 1985 v rámci inscenace s názvem Guma (epizody ze života Josefa G.). Druhé dvě opery zazněly poprvé v roce 1984 v inscenaci Zrcadlení. Obě představení režíroval Arnošt Goldflam. Text pro operu Guma napsal Miloš Černoušek, autorem textů druhých dvou minioper je Alexandr Ivanovič Vveděnský, přeložil je Václav Daněk.

Režie představení Opery Diversy se ujala Kateřina Křivánková, scénu a kostýmy připravila Sylva Marková a o hudební nastudování se postarala klavíristka Dada Klementová. Zpívali Aneta Podracká Bendová, Klára Jelínková, Tereza Gazárková, Aleš Janiga, Michael RobotkaPeter Gáč.

Kulisy a kostýmy byly velmi jednoduché. V prvních dvou operách si soubor vystačil s černým oblečením, bílými pokrývkami hlavy, několika polštáři a kolečkem. Scénu dotvářela modrá plenta s pověšenou kartonovou cedulí s nápisem volno/obsazeno. V poslední opeře se podle průvodního slova režisérky zpěváci vzepřeli a vymohli si „opernější“ kostýmy, na pódiu stál i stůl s židlemi, dámy vyšli na pódium v barevných šatech, pánové v oblecích… a k plukovníkovi se ještě vrátíme. Všechny tři miniopery si pohrávají s parodií různých divadelních forem, a to jak v textu, tak v hudbě. V prvních dvou číslech zároveň nejde pouze o komedii, zvláště Guma má v sobě i docela hořký podtón.

První opera vypráví velice prostý příběh, pokud se vůbec dá hovořit o příběhu, o pracovníkovi jménem Josef Guma, který raději píše básně, než aby pracoval. Ostatní zpěváci ho nejprve budí, potom se ho snaží přimět k práci a nakonec mu za odměnu zhudební jeho báseň. Objevují se zde typické operní prvky – něžná dueta, dramatické ansámbly, srdceryvná árie, kterou v jednom kouzelném sebeironickém okamžiku přeruší jiný člen souboru: „Kroť se trochu, není to Verdi, je to Bulis“. Zazní také rázná budovatelská píseň a nakonec dojde i ke „znárodnění“ básně nešťastného Gumy. Z poetického textu se stane rozjuchaná písnička a Guma je přinucen ji takto zmrzačenou sám zazpívat.

Miniopera Smrtipot si hraje s motivy existenciálních jevištních dramat psaných zdobným, patetickým jazykem. Vystupují zde dvě vypravěčky oblečené jako zdravotní sestry, umírající otec ležící na kolečku a jeho tři synové. Vypravěčky na nebohé aktéry vrhají nesmyslné jevištní pokyny – synové „blýskají nohama“, otec „v duchu strašlivě sténá“, popřípadě „sedí na bronzovém koni s hlavou připomínající vlnu“, nutí herce tančit čtverylku či zpívat, zatímco ti se snaží zjistit, co je to smrtipot. Absurdní podívaná se stává ještě absurdnější, když jako rozuzlení přichází naprostá banalita, již zde ovšem nebudeme vyzrazovat.

V opeře Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi vystupují navzdory názvu dámy pouze tři a tři jsou také jejich nápadníci. Celou operu vlastně tvoří lechtivá, jakoby lidová písnička a vzájemné svádění obou pohlaví, jež ovšem naruší triumfální příjezd plukovníka na kolečku. Tento „ruský kavalír“, jak se sám označuje, dostal slušivý oděv sestávající z rozcuchaného tupé, červeného horního dílu uniformy a modrých trenek. Takto vybaven se pokouší velmi neúspěšně svést jednu z dam, která mu v odplatě v zákulisí ukradne všechno oblečení. Bylo by škoda vyzradit, jak to celé dopadne, to ať laskaví čtenáři raději zjistí sami při příštím uvedení opery.

Navzdory polním podmínkám se jednalo o mimořádně živé a skvěle připravené představení. Kvůli ruchu nebyl zpěv občas zcela zřetelný, protože Ensemble Opera Diversa zvolil variantu představení bez dodatečného nazvučení. Ze stejného důvodu nebylo možné pouštět se do jemnějších nuancí ať už ve zpěvu či v doprovodné hudbě. Nicméně v odlehčeném prostředí letního festivalu pod širým nebem se něco takového dá rozhodně odpustit.

Vyzdvihnout musím také precizní hru instrumentálního souboru ve složení Dada Klementová (klavír), Jan Bělohlávek (housle), Iva Wiesnerová (violoncello) a Lubor Pokluda (klarinet, basklarinet). I přesto, že Dada Klementová hrála na elektrický nástroj, dařil se jí velmi citlivý přednes, a to jak během oper, tak i v klavírních interludiích mezi jednotlivými částmi. Opět, v jiném prostředí a na akustickém klavíru by jemné detaily vyzněly ještě lépe. Instrumentální soubor jako celek skvěle ztvárnil všechny přechody mezi žánry a dal vyniknout i lyričtější a závažnější stránce minioper.

Miniopery Jiřího Bulise byly pro festival pouličního divadla Na prknech, dlažbě i trávě znamenitou volbou a snad si najdou cestu i do příští sezony Ensemblu Opera Diversa.

Foto: ilustrační z června roku 2023 / Marek Olbrzymek

Tamara Bláhová

Tamara Bláhová

Klavíristka a cembalistka

Absolventka brněnské konzervatoře z klavírní třídy Renaty Bialasové a JAMU z klavírních tříd Alice Rajnohové a Heleny Weiser. V současnosti pokračuje studiem hry na cembalo ve třídě Eleny Pokorné. Fascinuje ji především hudba přelomu 19. a 20. století a pronikání různě pojímané spirituality do vážné hudby. Zajímají ji také snahy o nalezení nového hudebního jazyka, který je však zároveň zaměřen na psychiku posluchače, jako například v tvorbě skladatelů minimalistické hudby.



Příspěvky od Tamara Bláhová



Více z této rubriky