KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Když stará hudba zní mladě, je to dar
Nové album Czech Ensemble Baroque english

„Nahrávka splňuje nejvyšší posluchačské nároky.”

„Jeden z vrcholů Tůmovy tvorby a přímo esence dobré vůle a radosti!”

„Všichni na této nahrávce nechali hluboký osobní otisk.”

Czech Ensemble Baroque přidal do svého bohatého nahrávacího portfolia další zajímavý titul. Kompozice Františka Ignáce Antonína Tůmy rozezněla tento znamenitý ansámbl a sbor spolu s předními českými sólisty Romanou Kružíkovou, Monikou Jägerovou, Jakubem Kubínem a Jiřím Miroslavem Procházkou. Nahrávka přináší Tůmovy skladby v unikátní světové premiéře.

Nejdřív se ozve zvuk bubnu, jehož rytmus graduje a postupně si vás podmaní. Přidají se další nástroje a vokály. Jsme svědky nějaké euforické performance, nebo o co tady vlastně jde? Nenechte se mýlit. Skutečně vidíte recenzi klasického hudebního titulu s hudbou Františka Ignáce Antonína Tůmy! Perkuse zahajují album, konkrétně Tůmovo Te Deum laudamus. Je to úvod slavnostní, podílí se na něm sbor, pěvečtí sólisté i orchestr. Nacházíme se ve sféře duchovní hudby, ale ruku na srdce, proč by právě ona nemohla být prokvetlá euforií, radostí a nevázaným veselím? Když to navíc někdo tak báječně dokáže?

Hudba českého mistra Františka Ignáce Antonína Tůmy zrcadlí stylový přerod, který se odehrál v evropské hudbě kolem poloviny 18. století. Vnější architektura skladeb té doby ještě konvenuje pozdnímu baroku. Současně už zde můžeme najít i něco nového. Svěží melodiku, větší přímočarost a emoce směřující k člověku. Tůma byl mimořádně všestranný autor. Pocházel z rodiny kantora a varhaníka v Kostelci nad Orlicí a hudební základy získával od raného dětství. Po studiu na Jezuitském gymnáziu se uplatnil jako tenorista v pražském kostele sv. Jakuba, výborně hrál na teorbu a violu da gambu. Postupně se vypracoval až na kapelníka prestižních dvorních kapel. Kapely hraběte Františka Ferdinanda Kinského a císařovny Alžběty Kristýny, vdovy po Karlu VI. Solidní úspěch!

Te Deum pochází zřejmě z roku 1745 a patří k reprezentativním skladbám autora. Po úvodní části přichází půvabná Te gloriosus s dialogem pěveckých sólistů. Sopránový part zpívá Romana Kružíková. Citlivě a procítěně. Odpovídá jí Monika Jägerová, jejíž alt má krásnou tmavou barvu. Můžeme slyšet také basistu Jiřího Miroslava Procházku v procítěném sólovém vstupu i elegantním „rozhovoru“ s pěveckými kolegyněmi. Proti úvodní části je Te gloriosus odpočinkové, komorní a hravé. Tůma chytře tuto dramaturgii střídá i nadále. Sborové a orchestrální Tu devicto mortis je opět pompézní a má honosný barokní lesk. Pozoruhodná instrumentace zohlednila sólovou intrádu žesťů, které zní jako fanfáry z nějaké klasické pohádky. Hudba plyne rychle a všechno a přichází hluboké a truchlivé Te ergo quaesumus. I tohle sborové číslo je ovšem jen předkrmem pro finální Aeterna fac. V něm se střídá světlo i stíny v efektním dramatickém kontrastu. Opět slyšíme čisté linky dechových nástrojů a sólisty, k nimž se tentokrát zařadil také tenorista Jakub Kubín. Moc hezká, svěží skladba!

Podobně slavnostní charakter má následující Sinfonia ex C. Její čtyři věty s krajními rychlými větami potěší vlídnou náladou, výrazové prostředky odpovídají typické dobové produkci. Andante druhé věty a menuet věty třetí zní jako odpočinkově a bez nároků na hlubší emoce. Prostě solidní řemeslo.

Klíčovou kompozicí nahrávky je Missa Veni Pater pauperum z roku 1736. Hned v úvodním díle Kyrie eleison, nalezneme působivé vokální imitace, na kterých se podílí soprán, tenor a sólová trubka. Typický dvoudobý rytmus je pevně vykrojený a energický, další zpracování Kyrie ukazují Tůmovo mistrovství v efektivních modulacích. Christe Eleison je naopak příležitostí pro sólový soprán. Romana Kružíková se svého partu ujala zodpovědně a s osobním interesem. Její hlas ve všech hebkých legatech a jiných ozdobách opravdu pohladí. Ví, co zpívá a ví, jak to má říct. Podobně potěšivě si vedou i její kolegové Monika Jägerová a Jakub Kubín v Laudamus te. V Tůmově Mši můžeme slyšet také další sopranistku Pavlu Radostovou, a sice v Domine Deus. Její soprán nastupuje po sborové a orchestrální pasáži a je koncipován jako dialog se sólovou trubkou. Radostová zpívá s krásně oduševnělým výrazem. Umí svůj soprán pozdvihnout do velké dynamické šíře, ve výškách její hlas září blankytně modrou svěžestí. Opravdu působivá a neobyčejně niterná interpretace!

Doslova energetickou bombou je Qui sedet ad dexteram Patris. Ta doslova bouří životem a nadšením. Náročné melodické linky zpěváků provází pevná intonace a společná synergie, kterou umocňují sborové pasáže. Jde o jeden z vrcholů Tůmovy tvorby a přímo esenci dobré vůle a radosti! Pochvalu si zaslouží také hráči na dechové a smyčcové nástroje. Dobové nástroje mají své vrtochy, ale všichni si vedli dobře. Stačí poslechnout si Et incarnatus est. Už její nevšední harmonie stojí za pozornost! Sanctus a Benedictus mají rovněž co říct. Tůma dokázal dát duchovním skladbám očividně vitalitu. Závěrečné Agnus Dei má barevné odstíny smutku i úcty, kterou v textové rovině znamenitě tlumočí bas Jiřího Miroslava Procházky. Dona nobis pacem je dokonalou virtuózní tečkou. Patřičně slavnostní, ale nijak nadbytečně okázalou. Tůma prostě uměl. Je skvělé, že se díky Czech Ensemble Baroque podobné osobnosti dostávají po staletích zapomnění opět na světlo.

Člověk někdy žasne nad tím, jakou úroveň hudba českých skladatelů 18. století měla. Nahrávka splňuje nejvyšší posluchačské nároky. Její akustická kvalita je mimořádná, kostel sv. Michaela ve Znojmě vyniká hřejivou barevností, která zní přítulně. Není to studený prostor, ale místo setkávání a předávání společného poselství. Všichni na této nahrávce nechali hluboký osobní otisk. Dirigent Roman Válek je poutavým vypravěčem. Umí v hudbě baroka a klasicismu číst a dokáže jejich příběhy poutavě vyprávět. Spolu se sbormistryní Terezou Válkovou tvoří vzácně vyladěnou uměleckou dvojici a každý jejich další počin má smysl sledovat.

Czech Ensemble Baroque: František Ignác Antonín Tůma

(Te Deum, Missa Veni Pater Pauperum, Sinfonia Ex C)

Supraphon SU 4315-2

Nahráno 16.–20. června 2022 v kostele sv. Michala ve Znojmě

Hudební režie: Milan Puklický, Zvuková režie: Pavel Kunčar

Celkový čas: 54:11, 1 CD, vydáno: 2022

Foto: Fb souboru, Lenka Jíšová (upraveno)

Milan Bátor

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 



Příspěvky od Milan Bátor



Více z této rubriky