„Dvořák už tu nežije, hlásal v té době v pragmatickém duchu novinový úvodník.“

„Carnegie se projevil jako vizionář.“

„S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu bylo první uvedení Novosvětské symfonie určitě nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

Šestnáctého prosince roku 1893, před sto třiceti lety, zněla jen rok a půl starou newyorskou koncertní síní Carnegie Hall nová hudba. Symfonie e moll Antonína Dvořáka, toho času ředitele tamní konzervatoře. Premiéra vzbuzovala velké očekávání, a to i díky skladatelovým odvážným veřejným prohlášením o černošské a indiánské hudbě jako o potřebném základu a zdroji tamní nové národní hudby. Newyorskou filharmonii dirigoval Anton Seidl.

Koncertní síň na rohu Sedmé avenue a 57. ulice otevřel roku 1891 koncert Newyorské filharmonie dirigované Petrem Iljičem Čajkovským. O dva roky později, v prosinci 1893, tam měla světovou premiéru Devátá symfonie Antonína Dvořáka. Kdo snad tehdy čekal první americkou „národní“ symfonii, přes skladatelovy zjevně „americké“ inspirační podněty se ovšem nedočkal. Jak trefně poznamenal jeden kritik po premiéře – Dvořák se nemůže zbavit svého češství, stejně jako se gepard nemůže zbavit svých skvrn. Každopádně ale při pohledu z odstupu a s ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu Symfonie „Z Nového světa“ šlo určitě o nejdůležitější světovou premiéru, která se v této síni kdy odehrála.

Carnegie Hall nechal postavit filantrop a obchodní magnát Andrew Carnegie, původem skotský průmyslník. Podnět ke zřízení sálu vzešel ovšem od mladého dirigenta Waltera Damrosche, jehož snem byl důstojný stánek pro symfonické koncerty ve městě. Hudební síň se pak stala až do počátku 60. let 20. století domovem Newyorské filharmonie. Carnegie se projevil jako vizionář – v roce 1891 byl ještě skutečný střed města o několik kilometrů jižněji, kolem Čtrnácté ulice. Směrem k Central Parku se zástavba Manhattanu rozrůstala až později. Právě proto, aby přilákal na nové místo lidi, pozval Andrew Carnegie na festival uspořádaný k otevření síně jako čestného hosta a dirigenta Čajkovského, nejznámějšího skladatele té doby.

Ke slávě Carnegie Hall patří nejen Newyorská filharmonie a tisíce premiér nových děl, ale také plejáda dirigentů, včetně Gustava Mahlera a Leonarda Bernsteina, a sólistů, počínaje Enricem Carusem a konče těmi nejznámějšími současnými.

V budově jsou tři sály. Hlavní s 2800 místy a pověstnou vynikající akustikou je pojmenován po houslistovi Issacu Sternovi. Byl to on, kdo se významně zasloužil o to, že po postavení nového sídla Newyorské filharmonie – o něco severněji v Lincolnově centru – nebyla Carnegie Hall zbourána… Hrozilo to akutně! Jde o síň velmi univerzální. Zněla tam během let nejen klasika, ale i jazz, hovořil v ní norský polárník Amundsen a Chaplin tam uvedl premiéru svého filmu The Kid, vystupovali tam politici… – a hrál tady dokonce cirkus.

Od Dvořáka na tomto místě zaznělo už na podzim 1892 v premiéře Te Deum – kantáta, se kterou se měl uvést na americké půdě a zároveň jí přispět do oslav čtyřstého výročí objevení kontinentu Kryštofem Kolumbem. Dílo mělo v Carnegie Hall premiéru za účasti dvousetpadesátičlenného sboru a pod autorovou taktovkou. A pak to byla v prosinci následujícího roku Novosvětská. Hned se setkala s obrovským ohlasem. 

V letech 1892 až 1895, kdy působil v New Yorku, bydlel Dvořák, nejprve s částí rodiny a od roku 1893 už s rodinou celou, v pětipokojovém bytě na adrese 327 East 17 Street, tedy v čísle 327 na Východní Sedmnácté ulici. Třípatrový řadový dům v italském stylu byl postaven v roce 1852. Od 19. století prošel řadou úprav, ale byl přesto díky Novosvětské symfonii vnímán jako významné místo. Dům ovšem koupilo v roce 1989 Beth Israel Medical Center. V roce 1991 ho sice Komise pro ochranu památek pod vlivem zpráv o demoličních záměrech nového vlastníka označila za městskou památku, byla však naneštěstí záhy rozpuštěna a městská rada toto označení zrušila. „Dvořák už tu nežije,“ hlásal v té době v pragmatickém duchu novinový úvodník.

Kampaň za označení Dvořákova někdejšího přechodného domova za jednu z dominant New Yorku vedli komunitní aktivisté a na tom, že dům byl kulturně významný, trvali také památkáři. Podpora přicházela z celého světa, včetně prezidenta Václava Havla, silně ji s dalšími osobnostmi newyorské hudební komunity vyjádřili violoncellista Yo-Yo Ma a klavírista Rudolf Firkušný. Po zmíněném rozhodnutí městské rady však nemocnice památku rychle zbourala a postavila na parcele novou nehezkou budovu sloužící zdravotní péči…

Za pozváním českého skladatele, pedagoga a dirigenta do Ameriky stála prezidentka Národní hudební konzervatoře Jeanette Thurberová. Na americkou půdu vkročil Dvořák 27. září 1892. První tři týdny bydlel s manželkou a se dvěma z dětí, které je doprovázely, v hotelu Clarendon poblíž Union Square. Pak se – i s dvaadvacetiletým Čechomeričanem Josefem Kovaříkem, který v Praze dokončil studia na konzervatoři, byl Dvořákovým společníkem a rádcem na cestě a stal se nakonec blízkým rodinným přítelem – přestěhovali do zmíněného pronajatého bytu. Byl situován ve stejné ulici jako konzervatoř, sídlící v čísle 128. Cesta do školy trvala Dvořákovi pár minut pěšky. A firma Steinway mu zdarma zapůjčila do bytu klavír.

Jediné, co dnes Dvořáka a jeho přínos americké hudbě v této části Manhattanu připomíná, je pomník v parku na náměstí Stuyvesant Square. Kdyby dům, kde bydlel, v roce 1991 nezbořili, byl by mezi stromy za sochou docela dobře vidět. Metr dvacet vysokou bronzovou sochu vytvořil roku 1962 Chorvat Ivan Meštrović. Má se za to, že jde o poslední dílo tohoto umělce, někdejšího Rodinova studenta. Objednala je Czechoslovak National Council of America, která je pak další rok darovala Newyorské filharmonii. Nebylo však nikdy veřejně vystaveno. Až v roce 1997 se socha, umístěná na zhruba stejně velký podstavec z brazilské zelené žuly navržený česko-americkým architektem Janem Hirdem Pokorným, stala darem orchestru a společnosti Dvořák American Heritage Association městu New York. Po jejím odhalení následoval dvořákovský koncert v nedalekém kostele sv. Jiří.

New World Symphony je skladba, která zněla v létě roku 1969 ve sluchátkách skafandru Američanovi Neilu Armstrongovi, prvnímu člověku, který vstoupil na povrch Měsíce. Skladba patřící k nejhranějším ve světovém repertoáru klasické hudby…

Manhattan, celý současný New York, je nicméně tak obrovský, multikulturní, zalidněný a lhostejný… Fascinující mraveniště. Nekonečné řady žlutých taxíků a dalších aut, špinavé kouty, zatlučené okenní otvory, pytle s odpadky připravené k odvozu, stánky rychlého občerstvení, neony a divadla na Broadwayi, která protíná Manhattan neuspořádaně šikmo a jako jediná ulice nedodržuje praktické pravoúhlé křížení… Times Square, jedno z mnoha míst aspirujících na centrum města, místo, kde je těžké odhadnout, zda je tam víc obrovských blikajících reklam, nebo lidí… Tisíce oken budov tyčících se k nebi a tísnících se jedna vedle druhé… Nelze se divit, že se krajanům ani našemu státu nepodařilo zachránit památný dům. Je vlastně velkým úspěchem, když se vůbec podařilo prosadit na tomto vcelku bezvýznamném a trochu odlehlém místě alespoň vztyčení malé sochy nejsvětovějšího českého skladatele…

Některé budovy na náměstí, v jedné ze zelených oáz uprostřed města plného mrakodrapů, Dvořákovy pohledy evidentně pamatují. Jak se tady asi cítil? Asi podobně jako později, za druhé světové války, Bohuslav Martinů, který mnohem raději než „nekonečné a neosobní“ ulice New Yorku, které ho při jeho procházkách neinspirovaly, ale spíše tísnily, mnohem raději než „únavný a bizarní Babylon“, v němž trávil nekonečné zimní měsíce, měl pronajatý byt na předměstí či letní pobyty u moře.

Však i Dvořák z New Yorku prchal. První léto na venkov za krajany do Spilville ve státě Iowa, na západ od Chicaga, další prázdniny do Čech a třetí rok působení předčasně definitivně domů.

Pomník připomínající pobyt A. Dvořáka v městečku Spilville

————

O Novosvětské symfonii – která zazněla poprvé v Evropě v červnu 1894, a to v Londýně, o měsíc později v Karlových Varech prvně v Čechách a na podzim téhož roku pak konečně i v Praze – čtěte také v SeriáluPlus Dvořák v souvislostech.

Foto: Petr Veber, Wikipedia / volné dílo, Wikipedia / Internet Archive Book Images / bez omezení (upraveno), Pixabay / Peremon, Miroslav Konvalina