Koncem roku 2025 pozval soubor Pražští komorní sólisté s dirigentem Radkem Baborákem své příznivce na vánoční koncert do kostela sv. Anežky České v Praze-Spořilově. Konal se 30. prosince od devatenácti hodin a vedle slavného Čtvera ročních dob byly na programu Vánoční Luboše Fišera. Instrumentální a pěvecká sóla měly dvě čtveřice dam a pánů.

Dirigent Radek Baborák, leader věhlasného ansámblu Pražští komorní sólisté, vytvořil náladový, vtipně komentovaný večer. Nešlo jen o tradiční projev k uvítání publika a poděkování všem, kteří soubor a koncert samotný podpořili, ale o průběžné moderování celého dění. K prvnímu opusu koncertu Quattro stagioni (Čtvero ročních dob), op. 8 Antonia Vivaldiho připravil osobitý překlad originálních textů sonetů, které doprovázejí každý z koncertů. Jejich autor není uveden, podezřelý je sám Vivaldi a Baborák si svou verzi zvolil s vystižením podle charakteru předlohy, která využívá regionální a hovorové výrazy. Za všechny vypovídá o jeho invenci následující verš: „Ccopa se teď nejčo bude dět?“ Jeho přednes českých ekvivalentů budil úsměvné rekce jak u členů orchestru, tak u publika, které se brzy na Baborákovu notu naladilo. Vzhledem k tomu, že orchestr hraje Vivaldiho Quattro bez dirigenta, podle sólisty, užil si pan dirigent literární a moderátorské extempore v plném nasazení. 

Vivaldiho Čtvero ročních dob je vděčnou příležitostí pro celou plejádu interpretů od virtuózních nadějí po renomované matadory. Tak to také v podstatě pojal dirigent Radek Baborák. Každý ze čtyř koncertů – Jaro, Léto, Podzim a Zima svěřil jiné osobnosti. Začínala členka souboru Pražští komorní sólisté Terézia Hledíková, čerstvá absolventka Akademie múzických umění v Praze z houslové třídy profesora Jindřicha Pazdery. Je stipendistkou Akademie komorní hudby, která se věnuje podpoře mladých talentů z České republiky a vzdělávání v oboru komorní hry. Má za sebou řadu mistrovských kurzů u věhlasných houslových virtuosů a koncertních vystoupení. Vivaldiho Jaro prodchla Hledíková dynamicky diferencovanou škálou s citlivým zobrazením radostné nálady. Ve ztišených a lyricky nesených pasážích si vedla s citem pro barokní melodiku, poutavé komorní duo s koncertním mistrem souboru Matoušem Pěruškou bylo takřka svůdné. V razantnějších částech první a finální věty měl místy navrch vyostřený tón v horních polohách. 

Sólo ve druhé části cyklu Léto měl Matteo Hager, v současnosti student profesora Rodneyho Frienda na Royal Academy of Music v Londýně. Narozen v česko-americké rodině hrál na housle od čtyř let na Základní umělecké škole Ilji Hurníka a pokračoval pod vedením profesora Jiřího Fišera na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy. Hagerovo Léto z Vivaldiho Čtvera ročních dob se neslo ve výstižné, náladové scenérii. Třívětý koncert s proměnami letního období – ospalým klidem, náhlou bouřkou a krupobitím – zobrazil Hager bez přehánění tempa a zvukových kontrastů.

Ke třetímu sólu v části Podzim přistoupil David Hernych. V Praze studoval u profesora Jiřího Nováka na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy a u profesora Jiřího Fišera na Pražské konzervatoři. Jeho Podzim z Vivaldiho cyklu jako by výrazově i vyjádřením programu nerušeně navazoval na provedení předchozí části. V technických pasážích si vedl s náležitou energií a zručností, ve vedení melodie s lyrickým výrazem nepropadal sentimentu. 

Závěrečný koncert z cyklu Quattro stagioni hrála Martina Bačová. Je kmenovou členkou a sólistkou souboru. Studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a na Pražské konzervatoři. V roce 2008 absolvovala na Fakultě umění v Ostravě u profesora Zdeňka Goly. Získala stipendium na Cleveland Encore-School for Strings ve třídě Lindy a Davida Ceroneových, kde rovněž koncertně vystupovala. V roce 2008–2010 byla studentkou Ivana Ženatého na Hochschule für Musik Carla Marii von Webera v Drážďanech, kde také získala Sächsisches Landesstipendium. Korunou slavného Vivaldiho opusu bylo brilantní zobrazení části Zima ve strhujícím provedení Bačové. Technicky vypjaté pasáže provedla s bravurou a ve vzrušujícím tempu. Largo, střední část koncertu, bylo krásně vroucným obrazem vánočního zamyšlení a pohody. 

Po Vivaldiho populárním cyklu čtyř houslových koncertů doplnila smyčcový orchestr dechová sekce, tympány, varhany a čtveřice vokalistů. Tedy instrumentální aparát potřebný pro provedení skladby Vánoční od Luboše Fišera.  Výběr českých a moravských koled zkomponoval autor pro recitaci, sóla, sbor varhany a orchestr, ale na koncertě v kostele sv. Anežky České zazněla skladba bez sboru – ačkoli k závěrečné písni Fišerova výběru se přidalo publikum. Recitoval Radek Baborák, zpívali Miroslava Časarová (soprán), Věra Vrzáková (mezzosoprán), Matěj Doležal (tenor) a Roman Janál (baryton). 

Sopranistka Časarová se vydala na pěveckou dráhu v závěru studia Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk a hudební výchova. Na Pražské konzervatoři studovala u Brigity Šulcové. Byla nominována na Cenu Thálie za ztvárnění Leonory ve Verdiho opeře Trubadúr. Je sólistkou Hudby Hradní stráže a policie České republiky, zpívá v divadle RockOpera Praha a moderuje v rádiu Classic Praha. Časarová zpívala s energií, její hlas je výrazný, jasný a ohebný s vyrovnaným vibratem. Je operní, ale i pódiovou zpěvačkou a její soprán není tudíž zafixován v operní manýře. Do koled a vánočních písní vložila výraz radostné prostoty. V duetu s mezzosopránem i ve kvartetní harmonii podporovala hřejivý souzvuk. 

Věra Vrzákova začínala jako klavíristka a v oboru pokračovala i na Pražské konzervatoři. O rok později přibrala zpěv a studovala pod vedením Ludmily Vernerové Novákové a poté Romana Janála. Po pěti letech je na prahu operní kariéry, na kterou se připravovala i v mistrovských kurzech Martiny Jankové a Bernharda Hanskyho. V prostoru kostela ve Strašnicích nabýval její klidný a mile znějící mezzosoprán na objemu a tím obstál v souzvuku vokálního kvarteta. 

Tenorista a operní sólista Matěj Doležal také nezačínal jako pěvec, vystudoval hru na trombon na Pardubické konzervatoři. V současné době studuje na Pražské konzervatoři pod vedením Romana Janála a zpívá v Divadle města Ústí nad Labem. Jeho sonorní tenor s jasnou dikcí poněkud unikal do kostelního prostoru, přesto měl v sólech pevnost a energii. 

Jasnou hvězdou pěveckého kvarteta byl nádherný baryton Romana Janála, který uchvacoval v sólových partiích a v harmonii pevně tmelil souzvuk. Janál je držitel Ceny Thálie za rok 1999 za roli Polluxe v opera Castor a Pollux od Jeana-Philippa Rameaua v Národním divadle a další Ceny Thálie za výkon v opeře Don Hrabal od Miloš Orsona Štědroně v roce 2019. Je profesorem zpěvu na Pražské konzervatoři, Mezinárodní konzervatoři v Praze a Akademii múzických umění. Je excelentním komorním pěvcem a interpretem barokní hudby. A ve shodě s kolegyněmi a kolegou tenorem také on začínal hudební kariéru v jiném oboru – ve hře na housle. Baryton Romana Janála má mimořádnou mocnost komplexního hlasu a vánočním zpěvům dal veškerou výrazovou nádheru a umocnil sváteční atmosféru vánočního koncertu.

Strženi mocí hudby zpívali společně s muzikanty všichni přítomní závěrečnou píseň pásma vánočních koled v aranžmá Luboše Fišera Narodil se Kristus pán.

Foto: archiv PKS

Facebook X E-mail WhatsApp