„Když sedím v Rudolfinu a poslouchám je, říkám si – škoda, že neučí.“

„S blížícím se večerem centrum dění pomalu přechází do kina Nadsklepí.“

„Začínají se vynořovat například otázky ohledně problémů s řadovým staccatem. Vždyť včera to ještě šlo…“

Vše pomalu končí. Už chybí doladit jen pár věcí, na vše se pokud možno co nejlépe připravit, pobrat ještě alespoň pár cenných rad… Poslední páteční výukový den kroměřížské Mezinárodní hudební akademie se totiž pomalu ale jistě uzavírá. Pak už jen zbývá předvést všechen svůj um v rámci pár posledních vystoupení. Ale i přesto je stále všude živo a veselo – jako by vše mělo teprve začít. Prostory zdejší ZUŠ, stejně tak jako konzervatoře, prostupují tóny řady rozmanitých a uchvacujících melodií v podání různých nástrojů. Housle. Trombony. Piano. Nechybí ani krása zpěvu a mnohé další. Kroměříž zkrátka i dnes plně patří hudbě.

Na chodbách se společně potkává více než pět desítek studentů, a to z různých koutů světa. Všechny sem přivedlo patrně totéž – životní vášeň k hudbě a touha po posunutí svých schopností. „Mít možnost hrát s orchestrem je něco úžasného. Také mít korepetitora, jakým je pan Radek Baborák s námi v hodinách, je skvělé. Je nejlepší!“ říká s úsměvem portugalská hornistka Telma Gomes. Vedle hornisty Radka Baboráka se v roli lektorů představila řada významných jmen hudebního světa. Své zkušenosti v různých sférách hudby mladým talentů předávají také Josef Špaček, Dalibor Karvay, Kateřina Kněžíková, Barbara Maria Willi, Zdeněk Klauda, Lukáš Moťka, Robert Kozánek, Bohdan Šebestík a v neposlední řadě David Mareček. Mít možnost učit se od profesionálů svého oboru, přijímat jejich rady a know-how, občasně podané s nutnou dávkou laskavého humoru, je bezesporu velkou příležitostí. Jaký je to však pocit? „Je to takový strašidelný. Když sedím v Rudolfinu a poslouchám je, říkám si – škoda, že neučí. Právě když jsem se dozvěděl o kroměřížské akademii, opravdu mě to lákalo. Jsem moc rád, že tady můžu být. Člověk před nimi je sice nervozitou určitě ovlivněný a má trému, ale velká radost převažuje,“ zmiňuje mladý houslista Matteo Hager po jedné ze svých lekcí.

I v následujících odpoledních hodinách kroměřížskou letní akademii stále naplno ovládá všudypřítomná hudba. Kurzy se však pomalu blíží ke svému konci. Nastává tedy čas především na nácvik závěrečného sobotního koncertu. Pohádkové ulice v blízkém okolí tedy dokreslují tóny velkolepých orchestrálních děl.

S blížícím se večerním koncertem centrum dění pomalu přechází do kina Nadsklepí. Chystání všeho potřebného je v plném proudu. Několik okamžiků před samotným zahájením vstupuje na balkón budovy skupina šesti odvážných hornistů s jasným cílem – pokusit se zaujmout a nalákat veřejnost. S tímto odhodláním bez ostychu zahájí své krátké vystoupení, které sklidí náležitý potlesk posluchačů. Mezi tím v zákulisí probíhají poslední zkoušky. Nervozita lehce stoupá a postupně se začínají vynořovat například otázky ohledně problémů s řadovým staccatem. Vždyť včera to ještě šlo…

Se sedmou hodinou se však vše zklidňuje. Sál se uzavírá a všichni přítomní napjatě očekávají začátek Velkého koncertu studentů LHAK 2019. Jeho první část otevírá melodiemi z cyklu Pro děti (Béla Bartók) pětice trombonistů – Leonardo Fernandes, Filip Vrajík, Jaroslav Voříšek, Veronika Lédlová společně s Lukášem Moťkou. Poté následuje vystoupení veskrze elegantní. V podání pěvkyně Yaniny Ulasavets s klavírním doprovodem zaznívá árie Mimi, „Si, mi Chirano Mimi“ z opery La Bohéme (Giacomo Puccini). Další vystoupení patří houslistovi Kryštofu Kohoutovi. Už od prvních tónu Sonáty D dur pro housle a klavír (Ludwig van Beethoven) dává najevo svou jistotu. Společně s klavírním doprovodem v podání Ondřeje Hubáčka předvádějí vyvážený, avšak dynamický hudební dialog. Stejně tomu je i ve skladbě pro lesní roh nesoucí název Bagetela (Hemann Neuling). Společně vystupují hornista José Pedro Bola a klavíristka Monika Vavříková. Jejich skvělý výkon si získává značný obdiv ze strany publika.

Následující číslo přináší odraz tvorby dvacátého století. V první větě Koncertu pro trombon (Nino Rota) se bez zaváhání představuje Veronika Lédlová. Koncert se dále volně za doprovodu klavíristky Lenky Poláškové přerývá do druhé věty téže kompozice, tentokrát však v podání Filipa Vrajíka. Toto kontinuální navázání obou vystoupení nelze nepochválit. I přesto překvapilo pravděpodobně nejednoho posluchače. „Asi jste byli zaskočení, stejně jako já, touto dramaturgií,“ dodává s vtipem Tomáš Netopil z pozice uvádějícího. První část koncertu zakončuje s neskutečnou energií zpěvačka Pavla Radostná árií Eleny z Verdiho opery Sicilské nešpory.

Druhou polovinu koncertu zahajuje výjimečným výkonem Matteo Hager. Ve své interpretaci Variací na originální téma (Henryk Wieniawski) s naprostou suverenitou zvládá technicky obtížné pasáže, avšak se vší potřebnou výrazovostí. Následující vystoupení probíhá v duchu čistě klasickém. Na tónech árie „Ah, lo previdi“ (W. A. Mozart) se společně s přesnou intonací nese i neuvěřitelná síla hlasu Markéty Böhmové. Na klavír ji doprovází Vendula Galdová. Poté do sálu vstupuje naopak nálada romantismu v pojetí skladby Les adiéaux hornistkou Joanou Faria, za spolupráce klavíristky Moniky Vavříkové. Škálu různých hudebních epoch následně doplňuje svým bravurním výkonem v 1. a 2. větě Sonáty pro trombon bez doprovodu (John Kenny) Leonardo Fernandes. V interpretované skladbě nabízí pohled na hudbu z cela jiného úhlu, než co dosud zaznělo. Demonstruje experimentální tvorbu dvacátého století.

Večerní koncert se už jistě blíží k závěru. Na řadu přichází poslední vystoupení – árie Charlotte z opery Werther (Jules Massenet) v podání pěvkyně Jarmily Balážové s klavírním doprovodem Vojtěcha Červenky. Ti se společně na tónech Wertherova příběhu postarali o skutečně velkolepý hudební závěr večera.

Avšak jako úplné zakončení nejen pátečního koncertu, ale i výuky v rámci letošní akademie ještě probíhá ceremonie předání diplomů všem účastníků. Teď už nezbývá než se těšit na poslední závěrečný koncert, tedy na sobotu, a přát mnoho úspěchu a natolik příjemnou atmosféru i do dalších ročníku LHAK.

Foto: LHA Kroměříž