KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Lukáš Vendl a severoněmecká varhanní škola english

„Koncerty se konají v českobratrském kostele U Salvátora každou první středu v měsíci, zatím poněkud utajeně ke škodě pražského hudebního publika.“

„Program vypadal na první pohled jako lekce z dějin hudby. Opak byl ovšem pravdou.“

„Znamenitě vystihl kompoziční proměnlivost a barevnost jednotlivých autorů, podloženou nápaditým rejstříkováním.“

Romantické varhany v českobratrském evangelickém kostele U Salvátora blízko Staroměstského náměstí postavil Karel Vocelka v roce 1865. Německá varhanářská firma Eule provedla jejich rozsáhlou přestavbu, převzala šest původních rejstříků a postavila za přispění různých sponzorů a norských fondů prakticky nový třímanuálový mechanický nástroj  se 48 rejstříky. Do provozu byl dán v dubnu 2011 a od té doby slouží také jako nástroj pro koncerty, které se konají pravidelně každou první středu v měsíci v 18,30 hodin, zatím poněkud utajeně ke škodě pražského hudebního publika. 

Ve středu 5. června vystoupil již na 74. koncertu cyklu Lukáš Vendl, absolvent varhanní hry na Pražské konzervatoři a na AMU, který si doplnil  vzdělání ještě u profesora Wolfganga Zerera v Hamburku. Vendl působí jako pedagog teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a zároveň je varhaníkem U Salvátora. Zaměřuje se především na historicky poučenou interpretaci barokní klávesové hudby a na hudební teorii 17. a 18. století, které je věnována jeho disertační práce. Pravidelně také spolupracuje jako hráč continua s Ensemble Inégal a vede pravidelně interpretační kurzy barokní hudby ve Valticích.

Program, který připravil pro salvátorský koncert, vypadal na první pohled jako lekce z dějin hudby. Opak byl ovšem pravdou. Hudba 17. a začátku 18. století severoněmecké barokní školy při vší teoretické poučenosti interpreta zněla jako hudba neuvěřitelně živá, která může oslovit vnímavého posluchače. Vendl znamenitě vystihl kompoziční proměnlivost a barevnost jednotlivých autorů, podloženou nápaditým rejstříkováním. Většina skladatelů byla objevem. Mezi jmény Tunder, Strunck, Lübeck, Weckmann a Scheidemann zaujali především Delphin Strunck Toccatou ad manuale duplex s nápaditými echovými partiemi a podivuhodným využitím chromatiky a pak Matthias Weckmann, žák Heinricha Schütze, v Magnificat II. Toni bohatstvím a mnohostí polyfonních hlasů až do pětihlasu a šestihlasu.

Ze známějších autorů zaznělo ve velmi svižném provedení Praeambulum in E hamburského varhaníka Vincenta Lübecka a jako závěr velmi vhodně uvedená čtyřdílná Toccata E dur mladého Johanna Sebastiana Bacha s patrným kompozičním vlivem severoněmecké školy. Vendl hrál výborně technicky, srozumitelně a dobře pracoval s kostelním prostorem a dozvukem, velmi muzikálně a s velkým temperamentem. Pozoruhodný program, pozoruhodný výkon!

Foto: Sbor ČCE Salvátor 

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.



Příspěvky od Jan Hora



Více z této rubriky