„Tenorista Ondřej Holub, jehož soustředěný a znělý hlas potěšil chvalitebnou dikcí, s nadhledem zahájil responsorium veršem předzpěváka.“

„Mimořádně působivé bylo provedení moteta Audi coelum (Slyš nebe, má slova) pro dva tenory s continuem.“

„Trojice cinků a pozounů hrály vesměs v lahodném humánním zvuku, který se přátelsky vinul k sólových hlasům.“

Dvořákova síň Rudolfina byla 10. listopadu večer obsazena do posledního místa. Na podiu povznášely mysl publika instrumentální soubor Collegium 1704 a sesterský ansámbl Collegium Vocale pod vedením Václava Lukse. Renomovaný orchestr, činný doma i na festivalech po celé Evropě bezmála už dvacet let, opět nadchl publikum.

Na programu večera bylo dnes nejpopulárnější duchovní dílo Claudia Monteverdiho Vespro della beata Vergine, SV 206. Rozsáhlé renesanční dílo o třinácti oddělených větách, v němž Monteverdi promíchal tradiční a nastupující moderní kompoziční praktiky své doby, se hrálo kolem devadesáti minut. Bezpečnou připravenost ansámblů i sólistů ke službě dílu potvrdilo již v úvodní části. Tenorista Ondřej Holub, jehož soustředěný a znělý hlas potěšil chvalitebnou dikcí, s nadhledem zahájil responsorium veršem předzpěváka. Jasná dikce ostatně zdobila výkon všech sólistů, nehledě k srozumitelnosti textů v provedení sborového pléna. Nástup sboru i orchestru v responsoriu měl mocný a radostně povznášející účinek. Ten neomylně vyvolal nástup každé instrumentálně vokální partie, střídající sólové kreace hýčkané báječně podpůrným continuem. Holubova účast v Nešporách byla nepřehlédnutelná, exceloval když přednášel cantus firmus v žalmu Dixit Dominus (Hospodin řekl mému pánu), následně v motetu Nigra sum (Jsem černý) a v dalších částech, včetně závěrečného hymnu Ave maris stella (Zdrávas hvězdo mořská) a ve finálním Magnificat. Pódiově atraktivní bylo občasné umístění sólistů na empoře, poprvé v části Duo Seraphim (Dva serafové). Tam zpívali ve quasi balkónové scéně tři tenoři – Ondřej Holub, Matúš Šimko a Čeněk Svoboda za doprovodu bassa continua. Samozřejmě vnímané s pohnutím v auditoriu. Tamtéž ozvláštnili provedení části Lauda Jerusalem (Chvála, Jeruzaléme) pozounista se dvěma tenory a poté, hned v následující sonátě Sopra Sancta Maria ora pro nobis (Svatá Marie, oroduj za nás), zpívaly z empory soprány. Mimořádně působivé bylo provedení moteta Audi coelum (Slyš nebe, má slova) pro dva tenory s continuem. Pánové Holub a Svoboda v něm realizovali partie výzvy a odpovědi s mistrně odstíněnou technikou echa. Komorní souzvuk continua s tenory pak ústrojně a kontrastně atraktivně doplňoval celý instrumentálně vokální aparát. První sopránová sóla napsal Monteverdi do třetí části Pulchra es (Jsi krásná). Tereza Zimková a Pavla Radostová zpívaly s citem a noblesou jak v sólech, tak v líbezném duetu. V hymnu Ave maris stella (Zdrávas hvězdo mořská) měli sóla sopranistky Pavla Radostová, Helena Hozová a tenor Ondřej Holub. Ve finálním Magnificat zpívaly sóla, vedle jmenovaných, také altistky Daniela Čermáková a Kamila Mazalová a basisté Tadeáš Hoza, Tomáš Šelc a Martin Vacula.

Instrumentální ansámbl Collegium 1704 hrál nepřekonatelně. Zvláště působivě si vedl v proměnách tempa, rytmu a vyvážené dynamice. Komorní seskupení realizující basso continuo bylo v neustále permanenci a bezpečně podporovalo zejména sólové kreace. Skupiny dechových nástrojů, vedle ostatních sekcí, po zásluze představoval a chválil dirigent večera při závěrečném potlesku. Trojice cinků a pozounů hrály vesměs v lahodném humánním zvuku, který se přátelsky vinul k sólových hlasům. Na druhé straně zvukového spektra dokázaly tyto žestě a dřeva nasadit decibelově ohleduplné forte.

Celovečerní monumentální opus Monteverdiho zněl v Rudolfinu ve sdílném koncertním duchu. Jednotlivé časti byl odděleny jednak v dobrém hudebním smyslu využití ticha a poté jako cézura poskytnutá přesunu sólistů a hlasů. V žalmech Nisi Dominus (Kromě Pána) a Lauda Jerusalem (Chvála, Jeruzaléme) předepsal Monteverdi jiné řazení hlasů než na začátku a poté se vše vracelo k původnímu rozestavení. Monument se těmito aktivitami stal spíše poutavě plynoucí sbírkou žalmů a motetů, jak naznačují některé muzikologické úvahy. Václav Luks se svým elitním dvojspřežím vpravdě triumfoval, neboť vedle skvělého koncertního přestavení zprostředkoval obsahovou hlubinu Monteverdiho Mariánských nešpor. Večer zakončil chvalozpěv Gloria Patri s Aleluja.

******

Foto: Petra Hajská