PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Posluchač zvládne vstřebat jakkoliv složitou hudbu, pokud chápe, co chce autor říct.“

„Samotná hudební struktura Jany z Arku je geniální a velmi rozmanitá, ale rozhodně není neuchopitelná.“

„Stoprocentní souznění Honeggerovy hudby s textem Paula Claudela stvořilo dokonalý umělecký tvar.“

Lukáš Vasilek pochází z Hradce Králové, kde získával první hudební zkušenosti v chlapeckém sboru Boni pueri. Vystudoval dirigování a hudební vědu. V roce 2007 byl jmenován hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru, který od té doby vedl na nesčetných domácích i zahraničních vystoupeních a v nahrávkách. V roce 2010 založil soubor Martinů Voices, se kterým se zabývá převážně komorní sborovou tvorbou 19. až 21. století. Vedle sbormistrovské profese se věnuje také orchestrálnímu dirigování. Koncertoval mimo jiné s Prague Philharmonia, s Filharmonií Hradec Králové, Jihočeskou filharmonií a Plzeňskou filharmonií; ve čtvrtek 13. února 2025, v den pětačtyřicátých narozenin, ho čeká debut s Českou filharmonií. Během dvou večerů a pak ještě v sobotu odpoledne uvedou v Rudolfinu monumentální oratorium Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. A právě od tohoto okamžiku se odvíjí rozhovor poskytnutý portálu KlasikaPlus.cz.  

„Od začátku až do konce představení byl každý zvuk, vizuální vjem, text i pohyb součástí husté sítě vztahů, která však byla před posluchači-diváky splétána s lehkostí.“

„Čeho jsme byli svědky? Provedené skladby? Odehraného divadla? Vytvoření obrazu na zdi a na stole?“

„Po Večeři a krátké přestávce se podával salát.“

Svědkem nevšední události se stal ten, kdo v čase večeře v neděli 2. února roku 2025 zavítal do brněnské jídelny Masarykova studentského domova na čtvrtý koncert z cyklu Auskultace s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou souboru Brno Contemporary Orchestra…

„Festival vsadil na velice svěží a neotřelý program.“

„Mansurianovo Requiem je dalším důkazem, že současné klasické hudby se není třeba bát, byť pochází z končin vzdálených.“

„Koncerty, které zaštituje Radek Baborák, mají dlouhodobě umělecky vysokou úroveň.“

Tak trochu ve stínu Festivalu Opera, který začal minulý týden, byl v podvečer 2. února v odsvěcené smíchovské kapli Sacre Coeur zahájen osmý ročník hudebního festivalu Věčná naděje. Ten zpravidla uvádí tvorbu terezínských skladatelů, ale také díla, která reagují na příkoří a nespravedlnost, nebo ta, jež vytvořili umělci na útěku před bezprávím či pronásledováním. Dramaturgicky se přehlídka neomezuje výlučně na uvádění děl klasické literatury. Na zahajovacím koncertu se podíleli Pražští komorní sólisté se svým šéfem Radkem Baborákem a jako sólisté vystoupili sopranistka Tamara Morozová, barytonista Pavel Kšica a klarinetista Karel Dohnal.

„Stalo se skutečností, že umělci svá vystoupení doprovázejí slovem, a Baborák je skutečně moderátor na slovo vzatý.“

„Komorní ansámbl měl v chladném prostoru velmi vitální a průzračný zvuk s bezpečnou intonací a precizní souhrou.“

„Invenční vlohy Baborákovy, s nimiž aranžoval třeba Bachovy violoncellové suity pro lesní roh, se uplatnily i v Ave verum corpus Wolfganga Amadea Mozarta.“

Nedělním večerním koncertem otevřeli Pražští komorní sólisté svou letošní řadu sedmi koncertů s titulem Mistři souzvuku. Zahajovací koncert se konal 1. února na okraji Prahy a hostitelem souboru se stal kostel svaté Anežky a patronů českých na Spořilově. V úvodním slovu souborné brožury festivalu poznamenal umělecký vedoucí, dirigent a dramaturg souboru Radek Baborák: „Na tomto místě se stalo a pravděpodobně stane vše podstatné v mém osobní životě.“

„Jiří Bárta má nástroj s poněkud tmavším témbrem – pomáhá emotivnímu výrazivu zejména v pomalejších pasážích.“

„Vaňhalovo Stabat Mater je oblíbenou skladbou právě Českého filharmonického sboru Brno.“

„Alt Marie Vrbové se nesl sálem s pocitem volnosti a bezpečí.“

Cyklus abonentních koncertů Českého filharmonického sboru přinesl tentokrát komorní vystoupení. V neděli 2. února se v brněnském Besedním domě potkali ke společnému muzicírování soubor Barocco sempre giovane, klavíristka Terezie Fialová, violoncellista Jiří Bárta a zpěvačky Marta Chila Reichelová a Marie Vrbová spolu s ženskou částí sboru. Dirigoval sbormistr Petr Fiala, který přispěl ke krásné atmosféře.

„Bezděčné vyzařování z takových bohatě obdarovaných dirigentů skoro až sálá. Jde o charisma. Ale i o fascinaci jejich mimořádně zvládnutým řemeslem.“

„Titul hlavního hostujícího dirigenta nese v jeho případě jedinečný přívlastek ‚K poctě Rafaela Kubelíka‘. ‚Změnil můj život,‘ konstatoval loni Simon Rattle.“

„Česká filharmonie podle jeho slov ‚zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr‘, což – jak říká – samozřejmě myslí jako kompliment.“

Sir Simon Rattle oslavil v Praze s Českou filharmonií s jen několikadenním zpožděním lednové sedmdesátiny. Přál si k nim prý jako dárek mít možnost v Rudolfinu dirigovat Janáčkovu Glagolskou mši. Splnilo se mu to – a sám třemi abonentními koncerty vrchovatě obdaroval celkem tři tisícovky lidí. Plus filharmoniky, filharmonický sbor a sólisty. Protože i pro ně muselo jít v jejich práci o zážitek vymykající se každodennosti…

„Stal se klíčovou postavou vrcholné renesance díky tomu, že dokázal spojit hudební myšlení populární v Římě s nizozemskou polyfonní hudební školou.“

„Je skutečným králem duchovní hudby a věčným otcem italské hudby, prohlásil prý Verdi.“

„V 19. století jeho styl jako vzor a inspiraci objevili ti, kdo se v katolické církvi snažili duchovní hudbu zbavit operních a dalších světských znaků.“

Styl nejuctívanějšího z renesančních autorů, papežského hudebníka šestnáctého století Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, byl ještě po staletích pro mnohé vzorem ideální katolické chrámové hudby. Napsal stovky duchovních skladeb, které na první poslech zaujmou klidnou krásou a vyvážeností i srozumitelností zhudebněných textů. Zemřel 2. února 1594 ani ne v sedmdesáti. Na svět přišel s určitou pravděpodobností 3. února 1525. Tedy před pěti sty lety.

„Beethovenov opus magnum znel v Bratislave na poctu nadchádzajúceho poľského predsedníctva v Rade Európskej únie.“

„Slovenská filharmónia po viac ako sto rokoch po prvýkrát uviedla najvýznamnejšie dielo Mieczysława Karłowicza.“

„Dirigent Dawid Runtz poňal Deviatu symfóniu ako výlučne hudobnú entitu.“

Posledná dvojica minulomesačných abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 30. a 31. januára sa v bratislavskej Redute uskutočnila pri príležitosti predsedníctva Poľskej republiky v Rade Európskej únie, ktorej sa náš severný sused ujal v prvý deň nového roku. Pod taktovkou mladého poľského dirigenta Dawida Runtza odznela v prvej polovici symfonická báseň Stanisław a Anna Oświecimovci Mieczysława Karłowicza a po nej veľkolepá Symfónia č. 9 d mol „S Ódou na radosť“ Ludwiga van Beethovena. Sólistami boli Mariana Sajko (soprán), Gosha Kowalinska (mezzosoprán), Tomáš Juhás (tenor) a Wojtek Gierlach (bas), spoluúčinkoval Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal).

„Jedním z mých hlavních úkolů bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích.“

„Bez Jiřího Heřmana bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet… Jsem rád, že se mnou spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou do Prahy půjde. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.“

„Dlouho jsem zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře. Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce.“

Od léta 2028 bude po Janu Burianovi ředitelem pražského Národního divadla Martin Glaser, do té doby ředitel Národního divadla Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje argumenty pro „změnu dresu“, zmiňuje některá jména a vize i svou „opravdu velkou pokoru“ před budoucí misí. A vyjadřuje se i k odkazu Leoše Janáčka, který k Brnu neodmyslitelně patří a v roce 2028 se bude připomínat sto let od jeho úmrtí.

„Hlavními znaky inscenace jsou půvab, nadsázka, laskavý humor a hravost. A především víra v člověka.“

„Půvabné i dojemné jsou loutky starých lidí v životní velikosti, se kterými vládnou jak Papagena, tak Tamino s Paminou.“

„Slovenská pěvkyně Slávka Zámečníková hlasově i výrazově ovládla jeviště.“

První premiérou Vídeňské státní opery v tomto roce byla Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta. Konala se 27. ledna a hudebního nastudování se ujal Bertrand de Billy spolu s orchestrem Vídeňské státní opery. Režijní zpracování je dílem české režisérky Barbory Horákové a role Paminy se zhostila slovenská zpěvačka Slávka Zámečníková.