PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hlavní scéna Národního divadla, nikoli beznadějně zaplněná, byla od začátku svědkem mimořádných pěveckých výkonů.“

„V první vysloveně virtuosní árii Marková prokázala svůj pověstný italský žár.“

„Jaroslavu Kyzlinkovi se podařilo vystavět táhlý oblouk a trojice zpěvaček posílená o basistu Jiřího Sulženka opět excelovala.“

Pražské Národní divadlo složilo poctu Jarmile Novotné. Od úmrtí světoznámé pěvkyně letos 9. února uplynulo rovných třicet let, koncert byl tedy dalším z příspěvků k Roku české hudby. 7. dubna se na hlavní scéně Národního divadla představily přední (nejen) české pěvkyně, v dílčí roli i pěvci, a divadelní orchestr a v závěru i sbor řídil dirigent Jaroslav Kyzlink. Kromě posledního čísla posluchač stěží hledal výtky.

„Často se v ranějších skladbách příliš zdůrazňoval Dvořákův vliv, jako kdyby byl významnější než to, co přinesly osobitého, sukovského – a toho je požehnaně.“

„Suk byl po premiéře Epilogu až exaltovaně vyzdvihován jako umělecký filozof, který pronikl k nejvyšším duchovním tajům, jeho kompoziční technika byla označována za vrcholnou, k jaké lze dospět.“

„Staroslovanský kolorit a pohádkovost Zeyerovy legendy Pod jabloní Suka inspirovaly k hudbě natolik kouzelné, že by se měla na koncertní pódia také určitě vrátit.“

První díl nového SeriáluPlus, věnovaného v Roce české hudby 2024 odkazu skladatele Josefa Suka, si všímá paradoxu v přijímání jeho tvorby. Kompozice, díky kterým je přiřazován k největším českým skladatelům, tedy ke Smetanovi, Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, jsou současně skladbami opomíjenými, málo hranými. Jde hlavně o proslulou symfonickou tetralogii a v ní zejména o Epilog. Nepoměr s popularitou Písně lásky je až zarážející. 

„Svatá Zuzana pojednává o jeptišce, která za noční meditace v kostele před oltářem propadá do transu.“

„Pěvecké hlasy byly zvoleny šťastně. Klementina Lucie Hilscherové předvedla báječný vývoj charakteru od konejšivé sestry k výrazu obav až k závěrečnému odsouzení.“

„Manželé zjišťují, že jsou si stále atraktivní.“

Opera Národního divadla a Státní opera uzavřely závěrem týdne čtyřletý projekt, připomínající pod názvem Musica non grata kompoziční tvorbu autorů a autorek pronásledovaných nacistickým režimem. Mezi skladatele se vztahem k hudebnímu prostředí první Československé republiky byl zařazen i Paul Hindemith, jehož jednoaktovka Svatá Zuzana zazněla na pražském jevišti dne 6. dubna opět po 101 letech od premiéry v Novém německém divadle. Druhou operou plně navštíveného večera byla Florentinská tragédie od Alexandra Zemlinského. Orchestr Státní opery dirigoval Karsten Januschke, koncertním mistrem byl Michal Sedláček, sbor připravil Adolf Melichar.

„Skladba Raduj se III vznikla na objednávku České filharmonie a v roce 2021 ji premiéroval Jakub Hrůša.“

„Stěžejní skladbou večera byla Glagolská mše Leoše Janáčka.“

„Dirigent Tomáš Netopil se chopil interpretace s energií a jistotou a dal dílu švih.“

Velikonoční festival v Brně se v neděli 7. dubna uzavřel posledním koncertem. Filharmonie Brno s dirigentem Tomášem Netopilem uzavřeli cyklus devíti koncertů, které zněly brněnskými chrámy.

„Hudba chvílemi zněla jako typická jazzová improvizace, ale to byl nejspíš zdařilý klam.“

„Posluchač si mohl uvědomit, jak Musorgského Kartinkám prospívá, když jim nechybí humor.“

„Nápadně v publiku působila drtivá převaha žen.“

Český spolek pro komorní hudbu pořádal 6. dubna matiné, jehož protagonistou byl koncertní mistr violoncell České filharmonie Václav Petr. Spolu s desítkou filharmoniků a klavíristou Martinem Kasíkem provedli koncert, při kterém se publikum i zasmálo, a přitom se vyhnuli podbízivosti.

„Zukal při své interpretaci použil místy mírně ostřejší zvuk.“

„Jiraského snaha maximálně srozumitelně přiblížit posluchačům hrané dílo, může být pro ostatní jen příkladem.“

„Samozřejmostí byl Jiraského typický nadhled.“

Jedním z dalších koncertů projektu Smetanománie v Plzni, tedy souborného provedení klavírního díla Bedřicha Smetany, byl společný recitál dvou klavíristů. Těžko bychom hledali, co mají společného, každý patří do jiné věkové skupiny, přesto měla jejich interpretace mnohé styčné body. Na programu byla mj. zřídka uváděná Smetanova Sonáta g moll.

„Freiberg s majestátním kostelem sv. Petra nabízel Andreasovi místo ředitele kůru a varhaníka.“

„Hammerschmiedt vytvořil na sedm set skladeb nejrůznějšího ražení, z nichž asi čtyři stovky se zachovaly.“

„Album jeho čtyř svit a dalších drobnějších skladeb natočil se svým souborem Hesperion XXI. katalánský mistr gamby Jordi Savall.“

Orfeus. V řecké mytologii syn Múzy, nejúžasnější hudebník a pěvec. V rovině symbolu se k němu vracíme průběžně; hudební kruhy jej, zdá se, vzývaly nejvíc před čtyřmi staletími. Tehdy vznikly dvě opery, které si Orfea vetkly do názvu. Roku 1607 se dílo od Claudia Monteverdiho dočkalo premiéry při karnevalu v Mantově; o čtyřicet let později Paříž zároveň užasla i klimbala nad šestihodinovým Orfeem od méně známého Luigiho Rossiho. Oba operní autory však zhruba ve stejné době překonal ve vzdáleném Sasku skladatel a varhaník, rodák ze severočeského Mostu Andreas Hammerschmidt. Svými dobovými obdivovateli, a nebylo jich málo, byl totiž na múzického boha přímo pasován. Říkalo se mu „Orfeus ze Žitavy“.

„Dirigent sa tentoraz rozhodol pre tradičnejšiu dramaturgickú zostavu.“

„Sopranistka Slávka Zámečníková má kultivovaný vokálny prejav, štýlové frázovanie a nespochybniteľnú spevácku inteligenciu.“

„Juraj Valčuha si počínal ako suverénny znalec partitúry.“

Abonentný symfonický cyklus Slovenskej filharmónie pokračoval v dňoch 4. a 5. apríla v Redute dvojicou koncertov pod vedením dirigenta Juraja Valčuhu. Namiesto pôvodne plánovanej Symfónie č. 1 Alexandra Moyzesa, diela jedného zo zakladateľských autorov generácie slovenskej hudobnej moderny, odznel v druhej polovici koncertu orchestrálny evergreen európskeho hudobného romantizmu, Symfónia č. 6 „Patetická“ P. I. Čajkovského. Ako vokálna sólistka sa na koncertoch v Štyroch posledných piesňach R. Straussa pred bratislavským publikom uviedla mladá sopranistka Slávka Zámečníková, v súčasnosti členka sólistického súboru viedenskej Štátnej opery.

„V pondělí večer vysílá D-dur živě ze Studia 1, hostem je dechový Alinde Quintet v čele s flétnistkou Annou Taláckovou.“

„Středeční večerní program nabídne Bamberské symfoniky s Jakubem Hrůšou, poté Staatskepelle Dresden s Christianem Thielemannem.“

„Víkendová dopoledne budou patřit originálnímu výběru z české hudby: Romantická orchestrální hudba českých skladatelů 19. století.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 8. do 14. dubna?

„Funkcionalistický kostel sv. Augustina mívá svá úskalí a akustická specifika, Cappella Mariana je však dokázala využít s ohromující noblesou.“

„Čtveřice hlasů se rozprostřela do barevného spektra slunečních paprsků a mlžných oparů.“

„Originálním pokusem bylo napodobení zpěvu ptáků a jejich rozhovor v harmonickém pískání.“

Na koncerty brněnského jednatřicátého ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, zaměřeného v rámci Roku české hudby na české, moravské a slezské autory, připravila Filharmonie Brno s dvojicí dramaturgů, Vladimírem Maňasem a Ondřejem Múčkou, celkem devět světových premiér. Každá jednotlivá tvorba soudobých autorů byla napsána přímo na objednávku pro tento ročník festivalu a měla zde svou světovou premiéru. Nejinak je tomu u díla Martina Smolky uvedeného 5. dubna v brněnském kostele sv. Augustina s Cappellou Mariana.

„Volba umělce, který zahájí cyklus celého provedení Smetanových děl, tedy byla určitě na místě“ 

„Kahánek překvapil řadou zvukově zajímavých momentů, které si těžko může dovolit jiný pianista.“

„Přesvědčil, že je interpretem s obrovskou hudební představou, kterou dovede naplnit.“

V Plzni odstartoval v rámci právě probíhajícího festivalu Smetanovské dny dílčí projekt Smetanománie, na kterém zazní kompletní dílo pro klavír Bedřicha Smetany. Uměleckým garantem a tím, kdo nápad ředitelky festivalu Lenky Kavalové provedení celého Smetanova díla rozdělil mezi spolupracující instituce a koncertní umělce, je Jan Simon. Plzeňský Dům hudby a jeho Sál Antonína Dvořáka nyní hostí nejen vynikající české koncertní umělce, kteří se ve večerních recitálech budou věnovat zejména těm nejobtížnějším dílům, ale i studenty spolupracujících českých hudebně vzdělávacích institucí, jako je Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění, Ostravská univerzita a Konzervatoř Plzeň.