„Hrát Boitova Mefistofela je nesmírně složité, protože vyžaduje vynikající sólisty alespoň pro tři hlavní role.“

„Představitelé rolí Mefistofela a Markétky zdaleka nenaplnily standard, na jaký jsme v Semperově opeře zvyklí.“

„Z celého představení lze obdivovat tradičně skvěle hrající Staatskapelle Dresden, sbor Semperovy opery i její dětský sbor.“

Třetí repríza inscenace jediné dokončené opery Arriga Boita se uskutečnila 6. října v Drážďanech. Náročné dílo titulované Mefistofeles tvůrci neobdařili potřebnou filozofickou hloubkou, avšak zejména chyběl indisponovaný představitel hlavní role Pavol Breslik. Semperova opera nabídla pouhé záblesky své obvyklé kvality. 

Příběh o Faustovi a Mefistofelovi byl v literatuře a také v opeře mnohokrát zpracován. Většina z nás má Fausta spojeného se zpracováním J. W. Goetha, ale málokdo už ví, že Faust byl skutečnou historickou postavou. Historický Faust se narodil okolo roku 1480 v německém městě Knittlingenu u Pforzheimu. Své vzdělání získal na univerzitě v Heidelbergu a celý život se věnoval astrologii, alchymii, medicíně, právům, teologii, filozofii i magickým vědám. Zemřel v roce 1541 v Breisgau. Již roku 1587 vyšla kniha s názvem Historia o D. Johannu Faustovi. V té se objevuje i postava Mefista, s nímž Faust uzavírá známou smlouvu, ve které mu upíše svou duši. Faust propadne peklu, až zažije tak krásný okamžik, kdy bude moci prohlásit: Verweile doch, du bist so schön / Stát zůstaň, chvíle krásná. Tato kniha se stala prapůvodním zdrojem pro všechna další literární zpracování této známé postavy, s níž je spjato především nesmrtelné dílo Goethovo, i když známe zpracování C. Marlowa a víme, že o faustovském námětu uvažoval i Lessing a že se Faust stal vyhledávanou postavou lidového loutkového divadla. Není divu, že tato známá postava pronikla i do opery, poprvé snad v roce 1797 v opeře Ignaze Waltera nazvané Doktor Faust. Patrně nejznámější a nejrozšířenější operní zpracování této látky je v opeře Charlese Gounoda Faust z roku 1859, která se ovšem zaměřuje především na Faustovo omládnutí a jeho milostný vztah s Markétkou. Gounoda a jeho libretisty vůbec nezajímal druhý díl Goethova díla a celá jeho filosofie. Boitovo zpracování faustovského tématu z Goetha vychází více než Gounodova opera a snaží se, alespoň částečně, použít i scény z druhého dílu (zejména s Elenou). Důležitou roli tam hraje Faustova klíčová věta Arrestati, sei bello, neboli Stát zůstaň, chvíle krásná, kterou pronese Faust ve chvíli absolutního štěstí. O porovnání obou děl a rozboru dalších zpracování faustovské tematiky v opeře (Spohr, Busoni, Reutter, Schnittke) by mohla vzniknout poměrně dlouhá studie. 

Věnujme se ovšem dílu Arriga Boita a jeho nejnovější drážďanské inscenaci. Opera měla světovou premiéru 5. března 1868 v milánské La Scale – dodejme, že neúspěšnou, v přepracování pak byla uvedena 4. října 1875 v Bologni, kde sklidila obrovský úspěch a od té doby je pevnou součástí repertoáru zejména velkých operních scén. Hrát tuto operu je nesmírně složité, protože vyžaduje nejen vynikající sólisty alespoň pro tři hlavní role, ale i velký a kvalitní sbor, orchestr a v neposlední řadě i charizmatického dirigenta a režiséra, který se nespokojí s pouhým aranžmá, ale toto dílo, plné velkých filosofických myšlenek, skutečně nějak vyloží. Mnohým milovníkům opery se jistě vybaví záznam perfektní inscenace režiséra Roberta Carsena z operního domu v San Franciscu z roku 1989 s trojicí vynikajících pěvců Gabriely Beňačkové, Samuela Rameyho a Dennise O´Neilla. Dirigentem představení byl tehdy Maurizio Arena. 

Představení nové inscenace, v Semperově opeře v Drážďanech 6. října t. r., první v této sezóně, se neodehrálo pod šťastnou hvězdou. Bylo především ovlivněno onemocněním představitele Fausta, slovenského tenoristy Pavola Breslika, který představení na poslední chvíli odřekl. Zřejmě tak krátce před představením, že vedení Semperovy opery nebylo schopno ani namnožit divákům do programu lístek se zprávou, že Fausta bude zpívat Cosmin Ifrim a že na jevišti bude roli Fausta hrát kdosi další – na jevišti celkem nezúčastněně roli Fausta hrál patrně nějaký asistent režie, čímž celé představení určitě utrpělo. Přestože Cosmin Ifrim je pěvcem, který je evidentně již za svým zenitem, jeho výkon lze obdivovat nejen s vděčností, že vůbec umožnil konání představení, ale i proto, že nakonec podal velice dobrý výkon včetně suverénních vysokých tónů. Představitelé rolí Mefistofela a Markétky zdaleka nenaplnily standard, na jaký jsme v Semperově opeře zvyklí. Polský basista Krzysztof Bączyk pro titulní roli neměl potřebné charisma, ani dostatečný hlasový fond. Na jevišti se pohyboval, snad v souladu s režijním vedením, ustrašeně, bázlivě a bezradně. I jeho pěvecký výkon byl šedivý a v žádném případě se nemohl zařadit do galerie slavných představitelů této role, jakými byli např. Samuel Ramey nebo Nikolaj Gjaurov. Jeho zpěv dokonce pod výborně hrajícím orchestrem Staatskapelle Dresden místy zanikal. O moc lépe si nevedla představitelka Markétky Marjukka Tepponen, zjevně obsazená zcela mimo svůj obor. Rozdíl mezi Markétkou u Gounoda a Boita je obrovský. Marjukce Tepponen nezněla střední poloha, o té hlubší ani nemluvě, a její výšky byly příliš neklidné až tremolující. Ze zpěváků tak zaujala pouze Clara Nadeshdin jako Elena, spíš svým krásným hlasovým materiálem než tím, jak s ním umí zacházet. Wagnerem byl Omar Mancini, Martou Nicole Chirka, Pantalis česká pěvkyně Dominika Škrabalová, členka Mladého ansámblu Semperovy opery, podobně jako Jongwoo Hong, zpívající Nerea. V představení dále účinkovala Martina Gedeck, která příležitostně recitovala texty z Goethova Fausta a byla jakousi průvodkyní dílem.

Operu nastudoval a řídil mladý italský dirigent Andrea Battistoni, který volil spíš volnější tempa, na což má jistě právo, nicméně těm volným tempům chyběl vzruch, který by přispěl k tomu, že představení nebude působit nudně. Momme Hinrichs, autor scény a videoprojekcí, postavil režisérce Evě-Marii Höckmayr poměrně střídmou scénu s velkou točnou uprostřed, která se nejen točila, ale i různě nakláněla a vytvářela šikmé plochy. V zadní části jeviště pak byla několikapatrová galerie, kterou využil sbor. Určitě je nutno ještě jmenovat výtvarnici kostýmů Julii Rösler. Myslím, že celkovému výkladu opery chyběla nejen hlavní myšlenka (o čem se opera hraje), ale i vedení jednotlivých postav. Ale nechci být nespravedlivý, nevím, zda se tak dá usuzovat z představení, ve kterém na jevišti chyběl jeden z hlavních protagonistů.

Boitův Mefistofeles je opera, která svou hudební náročností a filosofickým výkladem vyžaduje zkušené inscenátory. Nejsem si jist, zda jimi Andrea Battistoni a Eva-Maria Höckmayr (o opeře hezky hovořila v tiskových materiálech divadla) byli. Z celého představení tak lze obdivovat tradičně skvěle hrající Staatskapelle Dresden, sbor Semperovy opery (sbormistr Jan Hoffmann) i její dětský sbor (sbormistryně Claudia Meier-Dörzenbach).

Přestože možnost slyšet toto významné dílo není příliš častá, provedení opery bylo, bohužel, pod běžnou úrovní představení Semperovy opery.

Foto: Semperoper Dresden / Monika Rittershaus a David Baltzer

Facebook X E-mail WhatsApp